![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/04/%25D0%259B%25D1%2583%25D0%25B6%25D0%25B8%25D1%2586%25D0%25BA%25D0%25B8%25D0%25B5_%25D1%2581%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25B1%25D1%258B_%25D0%25BD%25D0%25B0_%25D0%25BA%25D0%25B0%25D1%2580%25D1%2582%25D0%25B5_%25D0%2593%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25BC%25D0%25B0%25D0%25BD%25D0%25B8%25D0%25B8.svg/langcs-640px-%25D0%259B%25D1%2583%25D0%25B6%25D0%25B8%25D1%2586%25D0%25BA%25D0%25B8%25D0%25B5_%25D1%2581%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25B1%25D1%258B_%25D0%25BD%25D0%25B0_%25D0%25BA%25D0%25B0%25D1%2580%25D1%2582%25D0%25B5_%25D0%2593%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25BC%25D0%25B0%25D0%25BD%25D0%25B8%25D0%25B8.svg.png&w=640&q=50)
Lužická srbština
dva západoslovanské jazyky, kterými hovoří Lužičtí Srbové / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lužická srbština nebo též lužičtina je všeobecné pojmenování pro příbuzné západoslovanské jazyky používané Lužickými Srby na území německé Lužice, tj. ve východním Sasku a v jihovýchodním Braniborsku.
Lužická srbština | |
---|---|
![]() | |
Počet mluvčích | 20 000 až 30 000 |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | Sasko a Braniborsko (Lužickosrbská oblast osídlení) |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | wen; hsb, dsb (T) |
ISO 639-3 | wen; hsb, dsb |
Ethnologue | hsb, dsb wen; hsb, dsb |
Wikipedie | |
hsb.wikipedia.org - hornolužická srbština, dsb.wikipedia.org - dolnolužická srbština | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1b/Budy%C5%A1in_%E2%80%93_m%C4%9B%C5%A1%C4%87anska_tafla_%282021%29.jpg/640px-Budy%C5%A1in_%E2%80%93_m%C4%9B%C5%A1%C4%87anska_tafla_%282021%29.jpg)
Lužická srbština se vyvinula z jazyka Polabských Slovanů, kteří vymřeli asi v 10. století, avšak zachovaly se prameny pro přepis a rekonstrukci jejich jazyka. Lužice patřila k Zemím koruny České, ztracena byla definitivně až v roce 1814 po vídeňském kongresu. V současné době jsou Lužičtí Srbové výrazně asimilováni, někteří z nich si však uchovávají jazyk i kulturní tradice.
Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen), a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.). Z jazykovědného hlediska rozeznáváme lužickou srbštinu horní a dolní:
- hornolužická srbština (též hornolužičtina, horní lužická srbština)
- dolnolužická srbština (též dolnolužičtina, dolní lužická srbština)