správka

čeština

výslovnost

• IPA: [spraːfka]

dělení

• správ-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	správka	správky
genitiv	správky	správek
dativ	správce	správkám
akuzativ	správku	správky
vokativ	správko	správky
lokál	správce	správkách
instrumentál	správkou	správkami

význam

1. spravování, opravování (rozbité věci)
   • „Otče, co to děláš?!“ vykřikla jeho vlastní dcerka. „Já nosím už měsíc roztrhané boty, a ty mi nechceš dát ani na správku.“^[1]

související

• spravit, spravovat
• spravený

poznámky

1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 213.