морѥ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *mȍr'e; paradigma přízvuku (c);^[1] rod střední; jo-kmenová deklinace.

Srov. čes. moře; sloven. more; pol. morze; hluž. morjo; dluž. mórjo; polab. pomarái – "na moře"; rus. мо́ре - pl. моря́; ukr., běl. мо́ре; bulh. море́; srbochorv. mȍrje; slovin. morjȇ.^[2][3]

podstatné jméno

• rod střední
• jo-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	морѥ	мор̑и	морꙗ
genitiv	морꙗ	морю	мор̑ь
dativ	морю/морѥви	морѥма	морѥмъ
akuzativ	морѥ	мор̑и	морꙗ
vokativ	морѥ	мор̑и	морꙗ
lokál	мор̑и	морю	мор̑ихъ
instrumentál	морѥмь	морѥма	мор̑и

význam

1. moře
   • ходѧ жє при мор̑и галилєисцѣѥмь • видѣ дъва братра – Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry. [Mt 4, 18 – Zogr]
   • добрѣѥ ѥмѹ ѥстъ пачє • ащє обложѧтъ камєнь жрьнъвьнъіи о въіи ѥго • и въврьгѫтъ и въ морѥ – Lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. [Mk 9, 42 – Zogr Mar]
2. (přeneseně) jih
   • сѣвєръ и морѥ тъі съзьда – Ty jsi stvořil jih i sever. [Žalm 88 (89), 13 – PsSin]
   • отъ въстокъ и западъ и сѣвєра и морꙗ – Od východu, západu, severu i moře. [Žalm 106 (107), 3 – PsSin]

slovní spojení

1. морѥ оточьноѥ – oceán
   • морѥ оточьноѥ знаѥтъ мѫжа – Celý oceán zná toho muže. [Supr 509, 9]
2. морѥ мрьтвоѥ – Mrtvé moře
   • видѣхъ и морѥ мрьтвоѥ – Viděl jsem i Mrtvé moře. [Supr 128, 23]
3. морѥ чрьмьноѥ – Rudé moře
   • запрѣти чрьмьнѹѥмѹ морю • и исѧчє – Obořil se na Rudé moře a vyschlo. [Žalm 105 (106), 9]

srovnej

1. –
2. полѹ дьнє, югъ

související

• мор̑ьскъ

poznámky

1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "море".
3. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука: Москва 1974-2010.