Sarmati byl původem íránský kočovný a pastevecký lid, příbuzný se Skyty, Médy a Peršany. Jejich kultura vzkvétala od asi 5. století př. n. l. do 4. století našeho letopočtu.

Sarmatismus je polský a litevský kulturní směr od konce 16. do konce 18. století, polsko-litevské baroko. Byl založen na mýtu, že polská šlechta údajně pocházela od starověkého národa Sarmatů, který původně obýval oblast mezi Dolní Volhou a Donem. Po starověkých Sarmatech měla šlechta zdědit touhu po svobodě, pohostinnost, dobrodušnost, odvahu a hrdinství. Sarmatismus sehrál významnou roli v polské barokní literatuře a ovlivnil myšlení, zvyky a ideologii polské šlechty. Spojoval v sobě západní, východní a domácí tradice, ovlivnil kulturu některých dalších slovanských zemí, Uher, Valašska a Moldávie.

Salamanská škola označuje španělskou filosofickou a teologickou školu 16. století, která navázala na vrcholnou scholastiku Tomáše Akvinského a rozvíjela ji ve změněných poměrech raného novověku. Věnovala velkou pozornost otázkám právní, politické a ekonomické teorie, a to i ve vztahu k mimoevropským národům. Založil ji španělský dominikán Francisco de Vitoria (1483–1546) na univerzitě v Salamance. Salamanská škola a její pokračovatelé se někdy označují jako druhá scholastika, třebaže tento pojem je širší a zahrnuje i mnoho post-středověkých myslitelů, kteří nejsou přímo spjati se Salamankou a navazují i na jiné vrcholně scholastické autory jako je Duns Scotus. Její univerzalismus a některé myšlenky v oblasti práva a ekonomie se těší velké pozornosti i dnes a mnozí ji považují za předchůdce Rakouské školy.