Zikmund Báthory

Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond, maďarsky Sigismund Báthory) (20. března 1572 Oradea – 27. března 1613 Praha) byl vévoda sedmihradský. Vnuk Štěpána VIII. Báthoryho, syn Kryštofa Báthoryho a Isabely Kristýny Bocskaiové.

Zikmund Báthory
Narození	20. března 1572 Oradea
Úmrtí	27. března 1613 (ve věku 41 let) Praha
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Povolání	aristokrat a politik
Choť	Marie Kristýna Rakouská (od 1595)[1]
Rodiče	Kryštof Báthory a Isabel Bocskai
Rod	Báthoryové
Příbuzní	Gryzelda Bathoryová (sestra)
Funkce	sedmihradský kníže (1586–1599) sedmihradský kníže (1601–1602)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Eligius II. Sadeler, Portrét Zikmunda Báthoryho, mezi 1606-1610

Po svém otci nastoupil jako vévoda sedmihradský, od roku 1599 však tuto zemi vyměnil s Rudolfem II. za Knížectví opolské a ratibořské.

Roku 1604 obdržel inkolát v Čechách. Dne 22. srpna 1606 dostal od císaře Rudolfa k doživotnímu užívání libochovické panství. Od té doby sídlil na tamním zámku. Dále byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna. Svůj statut zasloužilého válečníka a dvořana reprezentoval mimo jiné grafickým portrétem, objednaným u Aegidia II. Sadelera. Dal se zpodobit s alegorickými postavami Slávy (která jej věnčí) a Bohatství, (s rohem hojnosti).

V roce 1610 byl za spiknutí proti císaři zatčen a na 14 měsíců uvězněn v Praze.^[2] Po propuštění žil v Libochovicích, kde byl stižen mozkovou mrtvicí a zemřel^[3]. Byl pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v Černínské kapli pod náhrobní deskou s latinským nápisem.^[4]