sedmihradský vévoda From Wikipedia, the free encyclopedia
Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond, maďarsky Sigismund Báthory) (20. března 1572 Oradea – 27. března 1613 Praha) byl vévoda sedmihradský. Vnuk Štěpána VIII. Báthoryho, syn Kryštofa Báthoryho a Isabely Kristýny Bocskaiové.
| Zikmund Báthory | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. března 1572 Oradea |
| Úmrtí | 27. března 1613 (ve věku 41 let) Praha |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Povolání | aristokrat a politik |
| Choť | Marie Kristýna Rakouská (od 1595)[1] |
| Rodiče | Kryštof Báthory a Isabel Bocskai |
| Rod | Báthoryové |
| Příbuzní | Gryzelda Bathoryová (sourozenec) |
| Funkce | sedmihradský kníže (1586–1599) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Po svém otci nastoupil jako vévoda sedmihradský, od roku 1599 však tuto zemi vyměnil s Rudolfem II. za Knížectví opolské a ratibořské.
Roku 1604 obdržel inkolát v Čechách. Dne 22. srpna 1606 dostal od císaře Rudolfa k doživotnímu užívání libochovické panství. Od té doby sídlil na tamním zámku. Dále byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna. Svůj statut zasloužilého válečníka a dvořana reprezentoval mimo jiné grafickým portrétem, objednaným u Aegidia II. Sadelera. Dal se zpodobit s alegorickými postavami Slávy (která jej věnčí) a Bohatství, (s rohem hojnosti).
V roce 1610 byl za spiknutí proti císaři zatčen a na 14 měsíců uvězněn v Praze.[2] Po propuštění žil v Libochovicích, kde byl stižen mozkovou mrtvicí a zemřel[3]. Byl pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v Černínské kapli pod náhrobní deskou s latinským nápisem.[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
.svg){kind=small}
