Zelená ekonomika je ekonomika, která se zaměřuje na snižování environmentálních rizik a ekologických nedostatků a která usiluje o udržitelný rozvoj bez zhoršování životního prostředí. Úzce souvisí s ekologickou ekonomií, ale zaměřuje se více na politické prosazování.[1][2] Zpráva UNEP o zelené ekonomice z roku 2011 tvrdí, „že aby byla ekonomika zelená, musí být nejen efektivní, ale také spravedlivá. Spravedlnost znamená uznání rovnosti na globální úrovni a na úrovni jednotlivých zemí, zejména při zajišťování spravedlivého přechodu k nízkouhlíkové ekonomice, která účinně využívá zdroje a je sociálně inkluzivní“.[3]
Charakteristickým rysem, který jej odlišuje od předchozích ekonomických režimů, je přímé ocenění přírodního kapitálu a ekologických služeb jako těch, které mají ekonomickou hodnotu, a režim účtování úplných nákladů, v němž jsou náklady externalizované na společnost prostřednictvím ekosystémů spolehlivě vysledovány a zaúčtovány jako závazky subjektu, který způsobuje škodu nebo zanedbává aktivum.[4]
Zelené značky a postupy udělování ekoznaček se objevily jako ukazatele šetrnosti k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji, které se obracejí na spotřebitele. Mnoho průmyslových odvětví začíná tyto normy přijímat jako způsob propagace svých ekologických postupů v globalizující se ekonomice. Tyto normy, známé také jako normy udržitelnosti, představují zvláštní pravidla, která zaručují, že zakoupené výrobky neškodí životnímu prostředí a lidem, kteří je vyrábějí. Počet těchto norem v poslední době vzrostl a nyní mohou pomoci budovat novou, ekologičtější ekonomiku. Zaměřují se mimo jiné na hospodářská odvětví, jako je lesnictví, zemědělství, těžba nebo rybolov; soustřeďují se na environmentální faktory, jako je ochrana vodních zdrojů a biologické rozmanitosti nebo snižování emisí skleníkových plynů; podporují sociální ochranu a práva zaměstnanců; a zaměřují se na konkrétní části výrobních procesů.[5]
Zelená ekonomie je volně definována jako jakákoli ekonomická teorie, podle níž je ekonomika považována za součást ekosystému, v němž se nachází (podle Lynn Margulisové). Typický je holistický přístup k tomuto tématu, kdy se ekonomické myšlenky prolínají s řadou dalších témat, v závislosti na konkrétním teoretikovi. Zastánci feminismu, postmodernismu, environmentálního hnutí, mírového hnutí, zelené politiky, zeleného anarchismu a antiglobalizačního hnutí používají tento termín k popisu velmi odlišných myšlenek, které jsou mimo hlavní proud ekonomie.
Podle Büschera rostoucí liberalizace politiky od 90. let 20. století způsobila, že se biodiverzita musí „legitimizovat“ v ekonomických termínech. Mnoho nevládních organizací, vlád, bank, společností atd. si začalo nárokovat právo na definici a obranu biodiverzity, a to výrazně neoliberálním způsobem, který sociální, politický a ekologický rozměr tohoto konceptu podřizuje jeho hodnotě, kterou určují kapitalistické trhy.[6]
Někteří ekonomové považují zelenou ekonomii za obor nebo podobor více zavedených škol. Považují ji například za klasickou ekonomii, kde je tradiční půda zobecněna na přírodní kapitál a má některé atributy společné s prací a fyzickým kapitálem (protože přírodní kapitálová aktiva, jako jsou řeky, přímo nahrazují aktiva vytvořená člověkem, například kanály). Nebo se na ni pohlíží jako na marxistickou ekonomii, v níž je příroda představována jako forma lumpenproletariátu, vykořisťované základny nelidských pracovníků, kteří poskytují nadhodnotu lidské ekonomice, nebo jako na odvětví neoklasické ekonomie, v němž se cena života rozvojových a rozvinutých zemí udržuje na stabilní úrovni v poměru odrážejícím rovnováhu sil a cena nelidského života je velmi nízká.
Rostoucí angažovanost UNEP (a národních vlád, např. Velké Británie) v myšlenkách přírodního kapitálu a účetnictví plných nákladů pod heslem „zelená ekonomika“ by mohla smazat rozdíly mezi jednotlivými školami a nově je všechny definovat jako varianty „zelené ekonomie“. Od roku 2010 brettonwoodské instituce (zejména Světová banka[7] a Mezinárodní měnový fond (prostřednictvím své iniciativy „Zelený fond“) odpovědné za globální měnovou politiku jasně deklarovaly záměr přejít na oceňování biodiverzity a oficiálnější a univerzálnější financování biodiverzity.[8]
S přihlédnutím k těmto skutečnostem je třeba se zaměřit nikoli na menší, ale na radikálně nulové emise a odpady, což prosazuje iniciativa Zero Emissions Research and Initiatives.[9] Zpráva UNEP o zelené ekonomice z roku 2011 informuje, že „na základě existujících studií byla roční poptávka po financování ekologizace světové ekonomiky odhadnuta v rozmezí 1,05 až 2,59 bilionu USD. Pro představu, tato poptávka představuje přibližně desetinu celkových globálních investic ročně, měřeno globální tvorbou hrubého kapitálu“.[3]
Na konferenci COP 26 oznámila Evropská investiční banka soubor společných zásad spravedlivého přechodu dohodnutých s mnohostrannými rozvojovými bankami, které jsou rovněž v souladu s Pařížskou dohodou. Zásady odkazují na zaměření financování na přechod k ekonomikám s nulovými čistými emisemi uhlíku, přičemž je třeba mít na paměti socioekonomické dopady, spolu s politickou angažovaností a plány na začleňování a rovnost žen a mužů, přičemž cílem všech těchto zásad je dosáhnout dlouhodobé ekonomické transformace.[10][11]
Africká rozvojová banka, Asijská rozvojová banka, Islámská rozvojová banka, Rozvojová banka Rady Evropy, Asijská banka pro investice do infrastruktury, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Nová rozvojová banka a Meziamerická rozvojová banka patří mezi mnohostranné rozvojové banky, které se zavázaly dodržovat zásady zmírňování změny klimatu a spravedlivého přechodu. Přispěla také skupina Světové banky.[10][12][13]
Karl Burkart definoval zelenou ekonomiku jako založenou na šesti hlavních odvětvích:[14]
- Obnovitelná energie
- Zelené budovy
- Udržitelná doprava
- Hospodaření s vodou
- Nakládání s odpady
- Hospodaření s půdou
Mezinárodní obchodní komora (ICC), která zastupuje světový byznys, definuje zelenou ekonomiku jako „ekonomiku, v níž hospodářský růst a odpovědnost k životnímu prostředí vzájemně posilují a zároveň podporují pokrok v sociálním rozvoji“.[15][16]
V roce 2012 ICC zveřejnila Plán zelené ekonomiky, který obsahuje příspěvky mezinárodních odborníků konzultovaných každé dva roky. Plán představuje komplexní a multidisciplinární úsilí o vyjasnění a zarámování pojmu „zelená ekonomika“. Zdůrazňuje úlohu podniků při přinášení řešení globálních výzev. Stanovuje následujících 10 podmínek, které se týkají podnikání/průmyslu a spolupráce při přechodu k zelené ekonomice:
- Otevřené a konkurenční trhy
- Metriky, účetnictví a podávání zpráv
- Finance a investice
- Informovanost
- Přístup založený na životním cyklu
- Účinné využívání zdrojů a oddělení zdrojů
- Zaměstnanost
- Vzdělávání a dovednosti
- Řízení a partnerství
- Integrovaná politika a rozhodování
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
