Zdeněk Pilous

Zdeněk Pilous (5. února 1912 Březové Hory^[1] – 23.^[2] či 30. prosince 2000 Hostinné^[3]) byl český botanik a bryolog, odborník na taxonomii a ekologii mechorostů. Během své kariéry objevil několik desítek nových druhů pro československou bryoflóru a přispěl k rozvoji tohoto vědního oboru.

Zdeněk Pilous
Narození	5. února 1912 Příbram VI-Březové Hory
Úmrtí	30. prosince 2000 (ve věku 88 let) Hostinné
Povolání	botanik, učitel a redaktor
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a kariéra

Zdeněk Pilous absolvoval učitelský ústav v Příbrami. Po dokončení studií působil od roku 1934 jako učitel v Nezabudské Lúčke na Slovensku. Po roce 1938 se vrátil do Čech a učil na Libochovicku, kde zároveň složil zkoušky opravňující ho k výuce na druhém stupni. Po druhé světové válce se stal středoškolským pedagogem.^[3][1]

V letech 1965–1972 pracoval jako vědecký pracovník Muzea v Podkrkonoší v Trutnově.^[3] Během svého působení se intenzivně věnoval studiu taxonomie a ekologie mechorostů. Objevil a popsal desítky nových druhů bryoflóry na území Československa, čímž přispěl k poznání této skupiny rostlin.

Bryologická činnost

Za více než 60 let bryologické činnosti nashromáždil přes 80 000 položek mechorostů, čímž vytvořil sbírku srovnatelnou s botanickými institucemi. Tato kolekce zahrnula exempláře z již neexistujících lokalit. Objevil a popsal snad až 90 druhů mechů nových pro Československo, resp. Českou a Slovenskou republiku.^[1]

Vydal exsikátové sbírky, které navázaly na práce Johanna Schiffnera a Karla Bauera. Sestavil velký exsikát obsahující 1 350 položek.^[1]

Role v počátcích Krkonošského národního parku

Zdeněk Pilous, sehrál klíčovou roli v ochraně přírody Krkonoš před vznikem Krkonošského národního parku (KRNAP) v roce 1963. Spolu s Jindřichem Ambrožem a Josefem Šourkem působil jako konzervátor ochrany přírody podřízený Krajskému národnímu výboru v Hradci Králové. Jejich úkolem byl dohled nad chráněnými územími, jako byly státní přírodní rezervace vyhlášené v roce 1952, včetně Kotelních jam, Pančické louky a Labského dolu. Jeho práce a nadšení pro ochranu přírody položily základy pro vznik KRNAP a ovlivnily přístup k ochraně krkonošské krajiny.

Odborná činnost a publikace

Svou publikační činnost zahájil v roce 1931^[zdroj?] a během svého života napsal řadu vědeckých prací. Mezi jeho nejvýznamnější publikace se zařadily:

• Československé rašeliníky
• Klíč k určování mechorostů^[4]
• Naše mechy^[5]

Vybraná bibliografie

• Pilous, Z. (1985): Mechy (Musei) státní přírodní rezervace Suchý v Malé Fatře. Ochrana přírody, Bratislava, 6: 67–77.
• Pilous, Z. (1991): Výsledky bryologického výzkumu Československa (I). Časopis Národního muzea, Praha, 157(1988): 156–171.
• Pilous, Z. (1993): Tři novinky v bryoflórách České a Slovenské republiky. Bryonora, 11: 6–7.
• Pilous, Z. (1996): Mechy Súľovských vrchů a okolí. Časopis Slezského muzea, 45: 137–156.
• Pilous, Z. & Duda, J. (1996): Mechorosty a lišejníky starých pískoven na Opavsku. Časopis Slezského muzea, 45: 223–230.