československý lékař, patolog, histolog, pedagog, profesor a prorektor From Wikipedia, the free encyclopedia
Zdeněk Lojda (7. prosince 1927, Třebíč – 24. dubna 2004, Praha) byl československý patolog a histolog. V letech 1990–1995 byl přednostou Ústavu pro histologii a embryologii 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a v období 1990–1994 prorektorem Univerzity Karlovy pro zahraniční styky.
| prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc., dr. h. c. | |
|---|---|
| Narození | 7. prosince 1927 Třebíč |
| Úmrtí | 24. dubna 2004 (ve věku 76 let) Praha |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | histolog, patolog, profesor, prorektor a lékař |
| Ocenění | Schleiden Medal (1987) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vystudoval gymnázium v Moravských Budějovicích a medicínu na Fakultě všeobecného lékařství, studia ukončil v roce 1952 a nastoupil jako asistent na Embryologický ústav pod vedení profesora Zdeňka Frankenbergera. V roce 1961 odešel na IV. interní kliniku a tam založil Laboratoř pro studium stavby stěn cévní a věnoval se histochemii. Habilitaci z patologie dokončil v roce 1968 a nastoupil do Hlavova I. patologického ústavu, tam byl pak v roce 1975 jmenován profesorem. Pod hlavičkou ústavu byla založena Laboratoř pro histochemii.
Po roce 1989 začal opět působit v původním ústavu a od 1. června 1990 se stal předsedou spojeného Ústavu pro histologii a embryologii, tam působil do roku 1995. Po tomto roce se stal vedoucím Laboratoře pro histochemii. Zároveň také vedl katedru histologie a embryologie na Lékařské fakultě UK, později vedl i Histologický ústav LF UK.
V lednu 1990 kandidoval na rektora Univerzity Karlovy. Akademická rada však dvěma třetinami hlasů zvolila protikandidáta, docenta Radima Palouše.[1][2] Následně vykonával funkci prorektora Univerzity Karlovy pro zahraniční styky, prvního po sametové revoluci.[3]
Zdeněk Lojda publikoval 4 monografie, 22 kapitol v monografiích a více než 450 dalších prací. Mimo jiné prokázal heterogenitu enzymatického vybavení endotelu kapilár a analyzoval změny v enzymatickém vybavení tepenné stěny v rozvoji arteriosklerózy. Objevil dipeptidylaminopeptidázu IV v podskupině T-Lymfocytů produkujících interleukin-2.
Byl členem několika vědeckých společností.[4] Patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.