český historik a literát From Wikipedia, the free encyclopedia
Zdeněk Kalista (22. července 1900 Benátky nad Jizerou[1] – 17. června 1982 Praha) byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel.
| doc. PhDr. Zdeněk Kalista | |
|---|---|
.jpeg) Zdeněk Kalista | |
| Narození | 22. července 1900 Benátky nad Jizerou  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. června 1982 (ve věku 81 let) Praha  Československo |
| Pseudonym | Z. V. Kalista |
| Povolání | historik, básník, literární kritik, editor, překladatel |
| Národnost | Čech |
| Vzdělání | FF UK |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | dějiny Česka (Karel IV., české baroko) |
| Literární hnutí | Literární skupina |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} III. třída, in memoriam (1991) |
| Vlivy | Josef Pekař |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít.
Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V odůvodnění rozsudku mj. stálo: "Patří mezi ty traviče studní, kteří ve službách Vatikánu a vší politické a hospodářské reakce vyzdvihují právě ony epochy českých dějin, které znamenají úpadek českého národa a české kultury, aby tím lid byl odvracován od skvělých revolučních tradic svých dějin."[2] V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově.
Zemřel v roce 1982, pohřbený je na hřbitově v Nových Benátkách. Jeho pozůstalost je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.
Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik (Host, Cesta, Červen, Kmen, Orfeus, Apolon, Český časopis historický, Památky archeologické, Filozofická revue, Lidová demokracie, Obroda, Arch, Literární listy, Romboid, Sešity). Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovníku naučném.
Svým historickým dílem se zasloužil o znovuobnovený zájem o české baroko: Z legend českého baroka (1934), České baroko (1941), Tvář baroka (1982). Překládal převážně z francouzské literatury (Guillaume Apollinaire, Jules Romains).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
