Zdeněk Bár

český básník a regionální badatel ze severní Moravy From Wikipedia, the free encyclopedia

Zdeněk Bár

Zdeněk Bár (19. ledna 1904 Štramberk[1] – 17. července 1980 Ostrava)[2] byl český (moravský) spisovatel (básník a prozaik) a regionální kulturní pracovník.

Thumb
Přátelé spisovatelé A. C. Nor a Zdeněk Bár (Praha, 1929)
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Zdeněk Bár
Thumb
Zdeněk Bár, 1937
Narození19. ledna 1904
Rakousko-Uhersko Štramberk
Úmrtí17. července 1980 (ve věku 76 let)
 Ostrava
PseudonymJan Bernatík
Povoláníspisovatel, regionální kulturní pracovník
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Život

Mládí a studia

Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Bára (1872–1959) a jeho manželky Karly (1872–1960). Byl mladší ze dvou synů.[1] Po maturitě na reálném gymnáziu v Příboře studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Začal studovat práva, ale pokračoval na filozofické fakultě, kde studoval němčinu, francouzštinu a češtinu. Na studium, které ukončil úspěšně roku 1927, navázal zkouškami učitelské způsobilosti v roce 1929.

V roce 1926 získal z Fondu Julia Zeyera ČAVU stipendium 400 Kč,[3] což mu umožnilo vycestovat do Francie.

Pedagog

V průběhu studií začal vyučovat na reformním reálném gymnáziu v Praze. V letech 1927–1936 byl pedagogem na reálném gymnáziu v Hlučíně,[4] v letech 1936–1946 na stejném typu školy v Ostravě. V období 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu.

Vězeň a úředník

V roce 1948 se Zdeněk Bár vrátil na prázdniny z Grenoblu do vlasti, ale již nebyl znovu ministerstvem nově jmenován lektorem. V říjnu 1949 byl zatčen a odsouzen na patnáct let vězení. Podmínečně byl propuštěn v prosinci 1957.[5]

Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, rehabilitován byl v roce 1967. V letech 1967–1974 byl ředitelem hlučínského kulturního domu.[6]

Rodinný život

Zdeněk Bár byl ženat, jeho žena Blanka byla středoškolská profesorka a redaktorka Moravsko-slezského deníku.[7] Manželé Bárovi měli dceru Blanku (1933–1983). Zdeněk Bár je pohřben na hřbitově ve Štramberku, spolu s dcerou a rodiči.[8]

Dílo

Zdeněk Bár byl členem Moravského kola spisovatelů.

Psal lyriku, od poloviny 30. let 20. století se věnoval i románům, zejména ze slezského prostředí. Vydával periodické přehledy literatury Ostravska, v monografiích se věnoval Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi. Psal divadelní kritiky,[9] přispíval do řady deníků a časopisů.

Knižní vydání

  • Chléb a víno (Pardubice, Vlastimil Vokolek, 1926)
  • Zrcadlo modrých stínů (druhá knížka lyriky; v Hranicích, Josef Hladký, 1928)
  • Melodie (verše; Vyškov na Moravě, F. Obzina, 1929)
  • Hořký dech (básně 1931; Hrabyně, Iskra, 1931)
  • Srdce a domov (verše; v Praze, Rudolf Rejman, 1932)
  • Jaro a dým (Olomouc, Čeněk Beran, 1935)* Jediný návrat (bibliofilský tisk v úpravě a s kresbami V. Bilovského; v Moravské Ostravě, V. Bilovský, 1937)
  • Marnost loučení (bibliofilský tisk k Vánocům 1937; V Moravské Ostravě, A. Perout 1937)
  • O Petru Bezručovi (lidový výklad; v Opavě, Zemská hasičská jednota slezská 1937, Moravská Ostrava, Svět 1945)
  • Ztracený domov (prózy z černého kraje; Moravská Ostrava, edice Iskra, 1938, 1939)
  • Hvězdy nad domovem (román; v Moravské Ostravě, Josef Lukasík, 1940, 1941)
  • Sen ve stínu (básně; v Brně, Moravské kolo spisovatelů, 1940)
  • Mrtví mluví (román ztracených let; Moravská Ostrava, Praha, Josef Lukasík, 1941)
  • Než zahoukla siréna (románová kronika; Olomouc, R. Promberger, 1941)
  • Píseň pod Beskydami (v Moravské Ostravě, Josef Lukasík, 1941)
  • Krev a pluh (v Praze, Českomoravský Kompas, 1942)
  • Ďábel z hor (románová balada z goralských krajin; V Olomouci, R. Promberger 1943, Praha, Bohumil V. Hladký 1944)
  • Jednoho pozdního večera (román; v Moravské Ostravě–Praze, Josef Lukasík, 1943)
  • Hornická pohádka (ilustroval V. Wünsche; Moravská Ostrava–Praha, Josef Lukasík, 1945)
  • Ztracená píseň (Moravská Ostrava–Praha, Josef Lukasík, 1945)
  • Ztracený domov (prózy z černého kraje; ilustroval Jan Obšil; Opava, Iskra, 1945)
  • Mstitelé (román domova i zahraničí; Olomouc, R. Promberger, 1948)
  • Vojtěch Martínek, člověk a dílo; Opava, Slezský studijní ústav, 1948)
  • Mimo domov (Opava, Sdružení umělců slezských v Opavě, 1968)
  • Linie roků (výběr veršů z minulých i nedávných let k 70. narozeninám autora; Ostrava, Moravská lyrika, 1975)
  • Návraty (Výbor z díla; Ostrava, Profil, 1980)
  • Dopisy do ulice du Bac (korespondence Zdeňka Bára Borisi Čelovskému (1949); Ostrava, Sfinga, 1992)

Odkazy

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.