Remove ads
dílo polského autora Andrzeje Sapkowského From Wikipedia, the free encyclopedia
Zaklínač je fantasy cyklus polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vznikl jako série krátkých příběhů publikovaných v polském sci-fi a fantasy časopise Fantastyka, kam byla první povídka s názvem Wiedźmin (česky Zaklínač) napsána v roce 1986 jako příspěvek do soutěže a získala třetí místo. V roce 1993 byl vydán první díl pokračování Krev elfů ve formě románu. Zatím poslední díl s názvem Bouřková sezóna vyšel v polštině na konci roku 2013 a navazuje na celou předchozí sérii jako prequel. V ČR byla tato kniha vydána ke konci roku 2014 a okamžitě se stala jedním z nejprodávanějších titulů za měsíc listopad.
Sága o zaklínači | |
---|---|
Autor | Andrzej Sapkowski |
Země | Polsko |
Jazyk | polština |
Žánr | fantasy |
Vydavatel | SuperNowa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cyklus je oceňován pro lehce ironický smysl pro humor a množství jemných odkazů na moderní kulturu. Na rozdíl od vzorců hrdinské fantasy zde nezaznamenáme rozdělení postav na černé a bílé. Geraltův svět ale nelze označit ani za typickou dark fantasy – Sapkowski spíše zdůrazňuje odstíny „šedé“: například jeden z vládců, jenž se dopustil incestu s vlastní sestrou, je vykreslen jako starostlivý otec.
Hlavním hrdinou próz je Geralt z Rivie, který je povoláním zaklínač, tedy nájemný lovec nestvůr. V ději se mihnou i vedlejší postavy několika dalších zaklínačů. Sapkowski zobrazil zaklínače jako mutanty, kteří byli proměněni pomocí magie, mutagenů a jedů. Získali tak magické schopnosti a dalším výcvikem si osvojili též pokročilé bojové techniky. Své nadlidské schopnosti využívají především k boji s různými obludami a magickými tvory, kteří sužují lidstvo. Druhou hlavní postavou série je princezna Cirilla, která se sice nepodrobí mutacím, ale podstoupí zaklínačský výcvik.
Zaklínači v podání Sapkowského představují společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl používat jednoduchou magii. Mutace v zaklínače, tzv. Zkouška trav, představovala velice komplikovaný a nebezpečný proces, který velká část adeptů nepřežila (3 z 10 přežili). I úspěšná proměna ale měla nežádoucí vedlejší účinky – zejména neplodnost a často i bezcitnost. Následovala Cesta meče – bojový výcvik, který kladl důraz na boj s mečem a fyzickou připravenost.
Cech zaklínačů získával adepty a dohlížel na jejich přerod a výcvik. Nábor zaklínačů probíhal různými způsoby, oblíbený byl nahodilý výběr prostřednictvím Zákona překvapení: „Dáš mi to, co máš doma, ale nevíš o tom,“ tak zněla často odpověď zaklínače na otázku zachráněného, jak se mu má odměnit. Tuto alternativu zaklínači často upřednostňovali, mnozí doufali, že takto získaní adepti budou osudem předurčení k úspěšnému prodělání proměny.
Cech zaklínačů se rozděluje na několik škol. Každá z nich vyznává jiný styl boje, výstroj, důraz na lektvary a také jinou podobu zaklínačského medailonu. Nejznámější je škola Vlka, odkud pochází hlavní hrdina Geralt, v knihách jsou ještě zmíněny školy Gryfa a Kočky. Mezi další školy (které vznikly až ve videohrách o Zaklínači) se řadí škola Zmije, Medvěda a Mantikory.
Zaklínači byli na jednu stranu obdivování a některými i uctívání pro jejich nenahraditelné schopnosti, na druhé straně se jich lidé báli a nenáviděli je někdy i víc než nestvůry, které zabíjeli. Zaklínači si vybudovali za svoji více než staletou existenci pověst bezcitných zabijáků, šarlatánů, mastičkářů, čarodějníků a nemyslících strojů na ničení, kteří bez peněz nehnou ani prstem. Několikráte se objevilo tažení lidí proti zaklínačům, často podněcované čaroději, kteří od jisté doby začali zaklínače nenávidět a považovali je za nežádoucí konkurenci. Jedno takové tažení vyústilo v dobytí Kaer Morhen, sídla školy Vlka, a vybití většiny jeho členů. Od té doby se zaklínači stali vzácnými a zastavila se obnova jejich řad, jelikož prastaré techniky používané k přeměně organismu byly nenávratně zapomenuty. Díky tomu a postupnému vymírání některých druhů příšer začali někteří zaklínači provozovat i jiné činnosti, např. nájemné vraždy. Zhruba sto let po útoku na Kaer Morhen začíná děj první knihy ze zaklínačské ságy, Krev elfů.
Slovo wiedźmin, do češtiny překládané jako zaklínač, je Sapkowského neologismem.[1]
Země | Vládce | Hlavní město | Další významná města |
---|---|---|---|
Aedirn | Demawend | Vengerberg | |
Cintra | Calanthé | Cintra | |
Kaedwen | Henselt | Ard Carraigh | |
Kovir a Poviss | Esterad Thyssen | Pont Vanis, Lan Exeter | |
Lyrie a Rivie | Meve | Lyrie | |
Redanie | Radovid | Tretogor | Oxenfurt, Novigrad |
Temerie | Foltest | Wyzima | |
Skellige | Bran an Tuirseach | Kaer Trolde | |
Nilfgaard | Emhyr var Emreis | Nilfgaard |
(Známá také značně nepřesně jako „Sága“ o Geraltovi a Ciri či „Sága“ Věže vlaštovky. V nových vydáních titul knihy se jedná o knihy Zaklínač III. až Zaklínač VII.)
Dílo je rozděleno na dvě části. Nejprve vznikaly povídky, později autor vsadil do jejich rámce pětidílný cyklus, někdy označovaný jako Sága o zaklínači.
Geralt z Rivie, hlavní hrdina těchto povídek a knih, se jako mnoho jiných dětí narodil nechtěn a podstoupil zaklínačský výcvik v Kaer Morhen. V povídkách dále vystupuje Geraltův přítel Marigold, trubadúr, který se neustále nachází v nějaké šlamastyce, co se citů a známostí týče. Příběhy také popisují Geraltovo seznámení s krásnou čarodějkou Yennefer, kteří mají mezi sebou jako partneři komplikovaný a – hádkami i dějem – přerušovaný vztah. Tito dva se v příběhu, opakovaně rozcházejí a opět usmiřují. Geralt chová jisté city též k mladé čarodějce Triss Ranuncul, blízké přítelkyni Yennefer. Další postavou cyklu je královská vnučka Ciri (Cirilla Fiona Elen Riannon ze Cintry), která je ke Geraltovi připoutána sudbou, jež je nerozlučně pojí k sobě jako otce a dceru.
Povídky jsou uvedeny tak, jak jsou seřazeny v druhém českém vydání knih.
Cyklus o zaklínači je románové pokračování povídek. Celý příběh je vsazen do prostředí vleklé války mezi císařstvím Nilfgaard na jihu a nepříliš pevnou aliancí severních království, jejichž obyvatelé se nazývají Nordlingové. O tomto konfliktu můžeme nalézt zmínky již v některých povídkách.
Kaer Morhen je zaklínačské hradiště, kde se od nepaměti cvičí mladí muži vybraní osudem, jenž jim vytyčil zabíjení netvorů. Jednoho dne na toto místo připutuje Geralt s Ciri, královskou vnučkou. Po nějakém čase věnovaném výcviku zaklínači zjistí, že Ciri není obyčejná dívka, ale Zřídlo – tj. má magické schopnosti. Čarodějka Triss, povolaná k rozřešení dívčiných schopností, však do záležitosti vnese ještě větší zmatek prohlášením, že tak silné Zřídlo, jako je Ciri, sama nezvládne. Geralt je nucen svou malou chráněnku odvést k osobě, která by ji naučila, jak zvládnout magii: ke své bývalé milence Yennefer. Dlouhou dobu se Ciri ve svatyni bohyně Melitelé učí kouzlům, až nastane den, kdy i se svou učitelkou musí odjet na konvent všech nordlingských mágů a čarodějek.
Yennefer a Ciri cestují od kněžek bohyně Melitelé na ostrov Thanedd, kde se koná veliký konvent mágů. Mezitím se Geralt snaží u učenějších a vlivnějších lidí zjistit původ této dívky, která je s ním spojena sudbou. Králové Nordlingů plánují zničit svého nepřítele, hrozivý Nilfgaard – netuší však, že on již je o krok před nimi a jeho vojska jsou připravena na vpád do jejich zemí. Přičiněním Ciri se Yennefer a Geralt na konventu setkají a usmíří, jak už je jejich zvykem. Rada mágů se ale zvrhne v jatka, při kterých spolu bojují čarodějní přívrženci Nordlingů a Nilfgaardu. Ciri, pronásledovaná hned několika nepřáteli, se na Thaneddu dostává do Tor Lara – Věže racka. Tam vstoupí do rozbitého vyhaslého portálu, který ji zanáší neznámo kam, a teleportuje se na poušť Korath daleko na jihu. Zemřela by nebýt mladého jednorožce a jejích vlastních magických schopností. Po mnoha útrapách se nakonec Ciri dostává do lupičské bandy Potkanů.
Geralt se po bojích na Thaneddu zotavuje u dryád v Brokilonu. Poté odjíždí spolu s Marigoldem a lučištnicí Milwou hledat Ciri. Záhy se připojí ke skupině utíkající před válkou, složené z trpaslíků, gnóma a žen s dětmi, které trpaslíci chrání. Geralt v ní pozná jednoho ze svých starých přátel, trpaslíka Zoltana Chivaye. Cestou na jih do Nilfgaardu potkají na starém elfském pohřebišti bylinkáře, upíra jménem Regis, který je pohostí kořalkou z mandragory a připojí se k nim. Po čase se k nim přidá také zběhlý nilfgaardský agent Cahir. Geralt neví, kde se Ciri nachází; netuší, že se mezitím přidala k tlupě loupeživých Potkanů a stopuje ji nelítostný lovec lidí Leo Bonhart. Regis navrhne cestovat za druidy v Caed Dhu, kteří by mohli v pátrání pomoci. Poté, co po cestě zaklínač spolu s Cahirem pomůže vojákům z Lyrie a Rivie zahnat nilfgaardskou jízdu, jej královna Meve pasuje na rytíře a udělí mu predikát, takže se nyní právem může nazývat Geralt z Rivie.
Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof žijící coby poustevník uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou Ciri. Ujme se jí a ona mu vypráví o tom, jak se z ní stal nelítostný zabiják a co se dělo s bandou Potkanů. Stefan Skellen, agent Nilfgaardu, na ně nasadil nájemného vraha Leo Bonharta. Ten zabil její společníky a ji samou si držel v aréně, kde bojovala pro potěšení davu a pro Bonhartův zisk, dokud se jí nepodařilo utéci. Mezitím Geralt opouští armádu královny Meve a pokračuje na jih najít druidy. Yennefer, která pátrá po Ciri na vlastní pěst, je zajata čarodějem Vilgefortzem, jenž by se rád Ciri zmocnil. Uzdravená Ciri opouští poustevníka, postupně zabíjí své pronásledovatele a před Bonhartem nakonec uniká portálem ve Věži vlaštovky. Ačkoliv čekala, že bude přenesena na Thanedd, objeví se kdesi v jiné dimenzi, kde ji vítá elf Avallac'h.
V posledním dílu knihy dojde na finální střetnutí, a to jak Geraltovy družiny s Vilgefortzem, tak i vojsk nordlingských království proti nilfgaardskému císaři. V závěrečném pogromu v Rivii je Geralt těžce raněn a odplouvá spolu s Yennefer kamsi do neznáma. Cirilla se na konci příběhu magicky přenese do Británie v době krále Artuše.
Dne 6. listopadu 2013 byla v Polsku vydána další kniha o zaklínači s názvem Bouřková sezóna (polsky Sezon burz), která obsahuje děj, který nenavazuje na díl závěrečný díl ságy Paní jezera, nýbrž předchází povídce Zaklínač, která vyšla v roce 1986 v měsíčníku Fantastyka. Geralt v ní bojuje s krvežíznivým monstrem, dostane se do střetu se stráží a se soudem, ztrácí zaklínačské meče a řeší své záležitosti se zrzavou čarodějkou Lyttou Neyd alias Korál.[3][4]
Dittmar Chmelař v roce 1994 charakterizuje Sapkowského prózu: „S vyzývavou, řemeslně perfektně zvládnutou drzostí se odvolává na různé mýty, pohádky a legendy a také na naše současné spory... U Sapkovského je literárním kobercem nádherný gobelín, který je utkán ze zlata, stříbra a vlny, ale i z nylonu.“[5] Naproti tomu Jiří Popiolek v roce 2007 soudí, že Sapkowski je skvělý vypravěč, ale ne už skvělý romanopisec, a dodává, že „samotná pětidílná Sága o zaklínači je pořád ještě kvalitní čtení, ale... je třeba dodat, že v ní Sapkowski trochu přecenil své síly... Sága o významu té geraltovské si zasloužila lepší a přesvědčivější závěr.“[6]
V letech 1993–1995 vyšla šestisvazková komiksová adaptace vybraných Geraltových příběhů. Autory byli Maciej Parowski a Andrej Sapkowski (scénář) a Bogusław Polch (kresba).
V lednu 2022 je plánováno vydání komiksového zpracování The Witcher: Ronin z alternativního světa Zaklínače. Za projektem stojí skupina vybraných kreativců ze společnosti CD Projekt Red.[7]
V roce 2001 vznikl na motivy povídek a románů třináctidílný[8] televizní seriál, který byl následně sestříhán do stotřicetiminutového filmu. Režie se ujal Marek Brodzki, v hlavních rolích hráli Michal Zebrowski, Olaf Lubaszenko a Zbigniew Zamachowski. Přijetí seriálu i filmu bylo spíše rozporuplné a Sapkowski sám i jeho fanoušci tuto filmovou adaptaci nepovažovali za povedenou.[9]
V roce 2019 byla pak zveřejněna první řada seriálové adaptace The Witcher na Netflixu.[10][11] Roli Geralta zde ztvárnil herec Henry Cavill, čarodějku Yennefer z Vengerbergu Anya Chalotra, princeznu Cirilu Freya Allan a Geraltova přítele, barta Marigolda Joey Batey. Řada má 8 epizod, 13. prosince 2019 Netflix ohlásil, že v roce 2021 vydá druhou řadu,[12] která vyšla 17. prosince 2021.[13][14]
Vedle seriálu se natočila také preqelová minisérie Zaklínač: Pokrevní pouto, která se odehrává 1200 let před příběhem Geralta z Rivie.[15]
V roce 2007 vydalo polské vývojářské studio CD Projekt Red počítačovou hru Zaklínač (hodnocená na Metacritic.com 86/100),[16] která rozvíjí Geraltův příběh po pogromu v Rivii. V roce 2011 vyšlo pokračování s názvem Zaklínač 2: Vrahové králů (88/100).[17] Závěrečný díl Zaklínač 3: Divoký hon vyšel 19. května 2015 (93/100).[18] Díky velkému úspěchu třetí hry studio vydalo dvě herní rozšíření tzv. DLC, prvním z nich bylo Zaklínač 3: Divoký hon - Srdce z kamene (The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone) vydané 13. října 2015 a za ním následoval 31. května 2016 dodatek s názvem Zaklínač 3: Divoký hon - O víně a krvi (The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine). Sapkowski sice ocenil vizuální kvalitu her, ale zásadně odmítá myšlenku, že hra je dějovým pokračováním knih – ve slangu fanoušků nejde tedy o kánon. Právo tvořit příběh o Zaklínači si vyhrazuje autor výlučně pro sebe.[19]
V roce 2007 vytvořila společnost Kuźnia Gier dvě karetní hry založené na videohře Zaklínač. První hra s názvem Wiedźmin: Przygodowa Gra Karciana (The Witcher: Adventure Cardgame) byla vydána Kuźniou Gier[20] a druhá Wiedźmin: Promocyjna Gra Karciana (The Witcher Promo Card Game) se v některých státech stala součástí kolektorské edice Zaklínače.[21] Karetní hra, známá pod jménem „Gwent“, byla dostupná ve videohře Zaklínač 3: Divoký hon jako volnočasová aktivita. Podle jejího mechanismu vznikly dvě samostatně stojící videohry Gwent: The Witcher Card Game a Thronebreaker: The Witcher Tales. Obě dvě se dočkaly vydání v roce 2018.[22] [23]
V roce 2022 mělo vyjít také stand-alone singleplayer rozšíření Golden Nekker, které bude postaveno na bázi karetní hry GWENT. Rozšíření v roce 2024 stále nevyšlo.[24]
V roce 2014[25] vydala studia CD Projekt Red a Fantasy Flight Games[26] v digitální i fyzické formě[27] deskovou hru The Witcher Adventure Game, jejímž designérem je Ignacy Trzewiczek.[26] Digitální verze je dostupná na platformách Windows, OS X, Android a iOS.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.