Zajišťovací divize

Zajišťovací divize byla slovenská divize bojující v druhé světové válce na východní frontě po boku Wehrmachtu. Zajišťovací divize měla postupovat za Rychlou divizí a vykonávat strážní službu v zázemí, později se však její činnost stabilizovala v prostoru na západ od Kyjeva, zatímco Rychlá divize postoupila až na Kavkaz.

Zajišťovací divize

Vznik Zajišťovací divize

Oblast působení Zajišťovací divize na východní frontě

Zajišťovací divize vznikla dne 15. srpna 1941 z jednotek 1. a 2. divize slovenské Armádní skupiny. Jejím prvním velitelem byl plukovník generálnbího štábu Augustin Malár.

V době vzniku divize měla 8.135 mužů a tuto organizační strukturu:

• velitelství se štábní rotou
• pěší pluk 101
• pěší pluk 102
• náhradní pěší prapor
• hipomobilní dělostřelecký pluk 31
• jezdecký průzvědný oddíl
• spojovací prapor 1
• 14. baterie dělostřeleckého protiletadlového pluku
• pionýrská rota
• pomocné jednotky^[1]

Působení na východní frontě

Operačním prostorem Zajišťovací divize byla na přelomu srpna a září 1941 oblast Starokonstantinov – Polonne – Šepetivka. Později se přesunula do oblasti Kyjeva a jejím úkolem byla ochrana komunikací na trasách: Žytomyr – Ovruč – Mozyr, Kazatin – Fastov – Kyjev, Pinsk – Kalinkoviči – Homel. Od 19. listopadu 1941 došlo k výměně na místě velitele divize za postupného poklesu počtu mužů a odsunu části výzbroje. K 27. prosinci 1941 měla divize ve stavu už jen 5 622 mužů. Tento stav nebyl způsoben bojovými ztrátami, ale odsunem záložníků povolaných v roce 1939, kteří byl nahrazováni nováčky velmi pomalu. Přesto se od začátku roku 1942 operační oblast jednotky rozšířila na východ až k Dněpru. Její síla se dále oslabila přesném části pěších jednotek a dvou baterií horských kanónů k Rychlé divizi a převelením 31. dělostřeleckého pluku do oblasti Charkova, kde se pluk zúčastnil druhé bitvy o Charkov.

Účast na protižidovské akci

Ve dnech 8. a 9. ledna 1942 se 5. rota 102. pěšího pluku této divize zúčastnila, pod vedením nadporučíka Ladislava Kleinerta, německé akce v Mazyru, kde bylo jejím úkolem obklíčit Mazyr a zabránit komukoli město opustit. Němečtí policisté pak v těchto dnech ve městě vraždili Židy.^[2]

Účast na akcích vedených proti odbojovému hnutí

Od března 1942 byly jednotky divize nasazovány do akcí proti odbojovému hnutí. Už první akce u vesnice Perekalje přinesla značné ztráty. Velitel 102. pěšího pluku této divize, podplukovník Michal Lokšík nechal vypálit několik vesnic. Během dubna a května 1942 pokračovala obměna mužstva a v tomto období došlo také ke zmenšení operačního prostoru. Trať Kazatin – Fastů – Kyjev převzali maďarští vojáci. Přesto zůstal operační prostor příliš velký a jednotky byly rozptýleny. Podplukovník Lokšík se snažil problém vyřešit výstavbou improvizovaného pancéřového vlaku Orel a do strážní služby přibral i 330 ukrajinských milicionářů. Mezitím přišel dříve odvelený 31. dělostřelecký pluk o všechny houfnice v boji u obce Ternova (dne 12. května 1942); po doplnění výzbroje byl později tento pluk také připojen k Rychlé divizi. V létě 1942 došlo k posílení výzbroje Zajišťovací divize o šest obrněných automobilů OA vz. 30, sedm lehkých tanků LT vz. 40 a letadla. Dne 1. srpna 1942 partyzáni zabili 8 příslušníků 102. pěšího pluku jižně od obce Rečica. Trestní výprava pod vedením nadporučíka Ladislava Kleinerta druhý den zabila 15 civilních obyvatel v obci Maloduši. Svědkem akce byl i poručík Gaš, velitel roty obrněných automobilů. Na místě se snažil přesvědčit npor. Kleinerta aby od vražd upustil. Po návratu důstojníci napsali hlášení velitelství divize, jehož výsledkem bylo důtku za překážení v boji proti partyzánům. Další vyčišťovací akci v prostoru Rečica – Mazyr vedl podplukovník Michal Lokšík a jejím výsledkem bylo zničení několika vesnic.

Dne 10. srpna 1942 došlo ke změně velitele, kterým se stal plukovník generálního štábu Rudolf Pilfousek. Od září 1942 byl divizi přidělen kozácký oddíl s 533 muži. Mezi veliteli a v důstojnickém sboru Zajišťovací divize byli lidé profašistického i antifašistického smýšlení. Tento rozpor vedl ik vyšetřování podpukovníka Jaroslava Kmicikieviče a plukovníka Štěpána Čániho, které inicioval velitel divize. Výsledkem bylo odvolání prvního jmenovaného. Na podzim 1942 začaly růst ztráty divize. Dne 3. listopadu 1942 bylo u obce Ptič zabito 23 mužů a o pět dní později bylo zabito 25 mužů. U obce Lojev došlo ke ztrátě 2 pancéřových automobilů. Odražen byl partyzánský útok na posádku v Chojnikách. Začal růst počet pohřešovaných mužů a počet dezercí. V lednu a únoru 1943 byla divize nasazena do protipartyzánské ofenzívy. Většina velitelů však rozkazy sabotovala, uzavíraly s partyzány dohody o neútočení, nebo se přestřelky pouze fingovaly (bitvy u Selezivka, Antonova). Na konci března 1943 došlo opět k zúžení operačního prostoru na oblast Mazyr – Rečica – Bragin – Rudňa – Jelsk. V této oblasti působil od začátku roku i samostatný 12. železniční prapor, který byl 21. dubna přičleněn k Zajišťovací divizi. Mezi 12. a 17. květnem probíhal neúspěšný pokus o vyčištění tzv. Mokrého trojúhelníku, bažinaté oblasti Lojev - Chojniki - Bragin.

V průběhu roku 1943 morálka mužstva dále upadala a množily se dezerce. V noci ze 14. na 15. května 1943 přeběhl s poručíkem Imrichem Lysáemk a poručíkem Michalem Petrem k partyzánům kapitán Ján Nálepka. Později bylo odhaleno několik pokusů o hromadné dezerce, což mělo za následek vyhlášení stanného práva velitelem divize. Od toho okamžiku byli zběhové odsuzováni k trestu smrti, ale neprovedla se ani jedna poprava.

Německé velení na přelomu června a července 1943 na situaci zareagovalo přesunem divize do zcela jiné oblasti Zaslavľ – Minsk – Sluck.

Reorganizace

Zajišťovací divize se ke dni 1. srpna 1943 se změnila na 2. pěší divizi a v říjnu na technickou brigádu. Jednotka byla přesunuta do severní Itálie.Dne 1. července 1944 došlo k reorganizaci brigády na 2. technickou divizi, kterou dne 28. dubna 1945 velitel divize Jaroslav Kmicikievič prohlásil za 1. československou divizi v Itálii, která se tím stala součástí československého zahraničního vojska.^[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zaisťovacia divízia na slovenské Wikipedii.

1. KLUBERT, Tomáš. Slovenská armáda v druhej svetovej vojne slovom a obrazom. Bratislava: Perfekt a.s. a Ústav pamäti národa, 2016. 445 s.
2. MIČIANIK, Pavel. Slovenská armáda v ťažení proti Sovietskemu zväzu II. (1941-1944). [s.l.]: Dali-BB, 2020. 412 s. ISBN 978-80-8141-235-6.
3. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Vojenský historický ústav, 2005. 348 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 136-137.

Literatura

• KLIMENT, Charles K. Slovenská armáda 1939-1945. Ilustrace Lev HLAVÁČEK. V Praze: Levné knihy KMa, 2006. 360 s.

Související články

• Branná moc Slovenské republiky

Portály: Druhá světová válka | Slovensko