From Wikipedia, the free encyclopedia
Zázračná medailka či Zázračná medaile (francouzsky Médaille miraculeuse), známá také jako Medaile Panny Marie Milostiplné, je název, který lidová katolická zbožnost dala medaili vytvořené po mariánském zjevení v Rue du Bac 18. července 1830 v kapli Panny Marie Zázračné v Paříži, kde novicka burgundského původu z pařížského kláštera Milosrdných sester svatého Vincence de Paul, jménem Kateřina Labouré (v řeholi sestra Kateřina Milosrdná), vyprávěla svému zpovědníkovi, že viděla Pannu Marii. Podle katolické tradice byla tato medaile vyražena na výslovnou žádost Matky Boží během druhého zjevení (27. listopadu 1830) jako svědectví lásky, příslib ochrany a zdroj milosti.
| Zázračná medailka Panny Marie | |
|---|---|
| Médaille miraculeuse | |
 Návrh Zázračné medailky vytvořil Adrien Vachette na základě vizí sv. Kateřiny Labouré | |
| Typ | Mariánská zjevení |
| Založeno | 18. července 1830 (1. zjevení) 27. listopadu 1830 (2. zjevení) |
| Stát | Paříž, Francie |
| Heslo | Ô Marie, conçue sans péché, priez pour nous qui avons recours à vous (francouzsky) Ó, Maria, bez hříchu počatá, pros za nás, kteří se k tobě utíkáme (česky) |
| Status | v r. 1836 schválil pařížský arcibiskup Hyacinthe-Louis de Quélen |
| Zakladatel | sv. Kateřina Labouré |
| Popis | katolická svátostina |
 Vyobrazení sv. Kateřiny Labouré a zázračné medaile | |
Tato medaile, poprvé distribuovaná v roce 1832 uprostřed epidemie cholery v Paříži a ve zbytku Evropy, měla okamžitý úspěch: během několika let bylo po celém světě distribuováno několik milionů medailí. Velmi rychle se začaly objevovat zprávy o „zázracích“, které se této medaili připisovaly. Jedním z nejzářivějších „zázraků“, který byl po kanonickém procesu uznán katolickou církví, bylo obrácení Žida Alfonse Ratisbonna v roce 1842. Jeho konverze a vstup do jezuitského řádu byly široce medializovány.
Vyrobil ji zlatník Adrien Vachette.[1] Podle učení katolické církve používání svátostin, jako je tato medaile,[2] připravuje lidi na přijetí milosti a disponuje je ke spolupráci s ní.[3] Zázračná medaile je i ve 21. století předmětem aktivní zbožnosti a ročně se distribuuje několik milionů kopií.
Název „Zázračná medaile“ byl dán proto, že původ medaile byl „zázračný“. Od počátku jejího šíření se tvrdilo, že medaile byla vyražena podle kresby a modelu, který viděla „anonymní jeptiška“ ve vidění. Proto byl původ medaile považován za „zázračný“ a proto medaile dostala toto jméno.[4] Brzy poté nositelé medaile přisuzovali medaili a Panně Marii původ „obdržených milostí“ nebo „ochrany“, často shrnutých pod pojem „zázraky“.[5][6]
Kateřina Labouré, mladá dívka z venkova, vstoupila do řádu Dcer milosrdenství v lednu 1830 a v dubnu téhož roku byla poslána do kláštera v ulici du Bac v Paříži, aby zde absolvovala noviciát. Vzpomíná, že 18. července měla první zjevení Panny Marie, která jí oznámila, že bude mít „poslání, které má splnit“. 27. listopadu jí Panna v dalším vidění ukázala lícní a rubovou stranu medaile, která měla být vyražena a rozdávána, a ujistila ji, že „ti, kdo ji budou nosit, budou požívat zvláštní ochrany Matky Boží“. Nové vidění v prosinci 1830 ji povzbudilo k tomu, aby trvala na tom, že jeho zpovědník tuto medaili vyrazí.[7]
.jpg)
Mladá řeholnice Kateřina Labouré, která je ještě v noviciátu, vypráví svému duchovnímu vůdci, otci Aladelovi, o svých viděních a „prosbě Panny Marie“. K výrokům noviců se však stavěl velmi nepřátelsky. Kateřina složila sliby v lednu 1831 a odjela do hospice v Enghienu. Mladá řeholnice naléhala, aby se kněz poradil s představenou kongregace, která se zdráhala, a tak se rozhodli předat záležitost pařížskému arcibiskupovi Mgr. de Quélenovi, aniž by odhalili Kateřininu totožnost. Biskup neměl námitky a prohlásil: „Není problém medaili vyrazit. Na ražbě medaile není nic špatného, je to v souladu s vírou a zbožností. Může přispět k uctívání Boha.“ Arcibiskup byl však opatrný, pokud jde o „vizi“ jeptišky, která medaili vytvořila, a požádal, aby nebyla prozrazena, a s tím, že „strom bude posouzen podle svých plodů“.[8]
První medaile byly vyraženy v červnu 1832 a ihned distribuovány.[8] Paříž se tehdy stala obětí epidemie cholery, která začala v Moskvě a zasáhla hlavní město na jaře 1832.[p 1] Milosrdné sestry (včetně Kateřiny Labouré), které se snažily pomáhat obětem epidemie, pomáhaly šířit medaili. Některé hlášené případy „nevysvětlitelného vyléčení díky medaili“. Medaile se stala nesmírně populární.[9] Po Francii i po celém světě se rozšířila velmi rychle: během sedmi let bylo vyraženo více než 10 milionů medailí[p 2] a rozšířila se po celém světě.[8]
Již v únoru 1834 byla tato medaile označována za „zázračnou“, ačkoli ještě nebyla nalezena žádná souvislost s Kateřinou Labouré a mariánskými viděními, která údajně dostala.[p 3] Medaile, běžně nazývaná „zázračná medaile“, vděčí za tento titul „ne proto, že by sama o sobě byla zázračná, ale proto, že její původ je zázračný“.[10] Brožura vydaná 20. srpna 1834 (s názvem Notice historique sur l'origine et les effets d'une nouvelle médaille en l'honneur de l'Immaculée Conception de la Très Sainte Vierge Marie, généralement connue sous le nom de la Médaille miraculeuse) se velmi rychle rozšířila v desítkách tisíc výtisků. V brožuře se uvádí, že medaile byla zhotovena podle indicií jeptišky, která měla „vidění“, ale bez uvedení jejího jména nebo jakýchkoli prvků, které by umožnily její identifikaci.[4]
Rozšíření medaile bylo velmi rychlé: v roce 1834 bylo rozdáno více než 500 000 medailí, za sedm let bylo vyraženo a po celém světě distribuováno více než 10 milionů medailí a v roce 1876 byl překročen milník jedné miliardy rozdaných medailí.[8][11]
V roce 1836 bylo provedeno důkladné kanonické šetření. Pařížský arcibiskup požádal o osobní výslech vizionářky, ale otec Aladel (její zpovědník) to odmítl a postavil se za Msgre de Quélena, čímž zachoval vizionářčinu anonymitu.[4] V jeho závěrech (13. července 1836) se dočteme, že „medaile má svůj původ v duchovní vizi. Jde o ilustraci toho, co prý viděla v kapli komunity jedna z milosrdných sester svatého Vincence de Paul (jméno Kateřiny Labouré se neuvádí) [...] Vyjadřuje se názor, že vidění nemohlo být čistě imaginární, protože se vyskytlo několikrát [...]. Nebyl to účinek snu ani výplod vznešené představivosti, odehrál se během dne, při modlitbě nebo mši [...] Účinky medaile [...] se zdají být prostředkem, kterým nebe zřejmě potvrdilo skutečnost vidění, pravdivost vizionářčiných slov a schválilo vyhotovení a šíření medaile.“
Ve 20. století dostalo šíření „zázračné medaile“ nový impuls díky svatému Maxmiliánu Marii Kolbemu a hnutím, která inspiroval nebo která byla inspirována jeho mariánským apoštolátem. Tento mladý řeholník řádu třetího konventuálních minoritů si totiž vybral „zázračnou medaili“ jako poznávací znamení pro členy Misie Neposkvrněné, kterou založil v Římě v roce 1917.
I ve 21. století se jen v kapli na Rue du Bac prodají ročně 4 miliony medailí.[12]
Sám autor návrhu evropské vlajky Arsène Heitz v roce 1987 prohlásil, že se podílel na koncepci vzoru vlajky i na náboženské inspiraci jejího návrhu. Prohlásil, že „vlajka Evropy je vlajkou Notre Dame“. Úředník Rady Evropy v srpnu 1987 řekl: „Byl jsem požádán, abych navrhl vlajku Evropy. Najednou mě napadlo umístit dvanáct hvězd Zázračné medaile z Rue du Bac na modré pozadí. Můj projekt byl jednomyslně přijat 8. prosince 1955, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie“.[13][14]
Tvar medaile je oválný.
Je třeba poznamenat, že původní Kateřinin popis Panny Marie pro medaili byl poněkud odlišný: Panna Marie držela v rukách zlatou zeměkouli s křížem na vrcholu, což se v ikonografii medaile nevyskytuje.[15] Ve vizi byl pohyb Panny Marie, která sklonila ruce dolů, druhým pohybem a druhou polohou. Toto je pozice, která byla vybrána pro medaili.[16] Socha Panny Marie s glóbem byla zhotovena a instalována v kapli v Rue du Bac o několik let později.[17] Když jedna z řeholnic kongregace, sestra Dufèsová, poukázala na rozdíl mezi viděním Panny Marie se zeměkoulí a vyobrazením na medaili a zeptala se vizionářky na otázku, „zda by se měl design medaile změnit“, Kateřina rozhodně odpověděla: „Jistě ne!“[16] Vizuální ztvárnění medaile tak zůstalo beze změny a v souladu s posledním prosincovým viděním jeptišky, které otec Aladèle přepsal v roce 1832. Jeden americký františkánský řeholník přesto nechal vytisknout několik medailí „Panny Marie se zeměkoulí“.[17][p 4]
Prvky reverzu jsou následující:[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
