konektor sloužící k připojení k elektrické síti From Wikipedia, the free encyclopedia
Zásuvka je elektrotechnická součástka, která slouží pro připojení elektrických spotřebičů k elektrorozvodné síti. Zásuvka tvoří nejčastěji nepohyblivou část zásuvkového propojení, připevněnou ke stěně budovy, rozváděči nebo stroji. Může být ale i pohyblivou součástí prodlužovačky nebo volné rozbočky (rozdvojky apod.). Do ní se zastrkuje vidlice (proto také zástrčka). Vidlice je součástí pohyblivého přívodu (kabelu) k jinému elektrickému zařízení, nebo je přímo částí tohoto zařízení (zásuvkový adaptér). Obdobné spojení datových, telekomunikačních, obecně slaboproudých rozvodů, případně kombinace silových a slaboproudých rozvodů se jmenuje konektorové spojení.
Síťová zásuvka je konstruována pro opakované spojování a rozpojování bez použití nástrojů. Svou konstrukcí umožňuje manipulaci i naprostým laikům bez elektrotechnické kvalifikace. Toho se dosahuje důsledným dodržováním principu použití obnažených kontaktů (kolíků) na straně spotřebiče a maximálně skrytých kontaktů (dutinek) na straně zdroje energie. Na straně zdroje zůstává odkrytý pouze zemnící kontakt, upravený tak, aby byl první, který se spojí, a poslední, který se rozpojí. Aby se umožnilo používání prodlužovacích přívodů, musely být vyvinuty k zásuvce a vidlici ještě dva další přístroje:
Zásuvky mohou být jednofázové i vícefázové (typicky třífázové). Podléhají standardům, tyto standardy bývají v různých částech světa odlišné. V České republice je normalizované napětí 230/400 V, 50 Hz. Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě kolem roku 2010 existovaly v Praze domy se zastaralou energetickou sítí o napětí 120 voltů. Ve 20. letech 20. století započalo v Evropě sjednocování, ale k úplnému vyrovnání hladin napětí nedošlo dodnes.[1] V mnoha zemích, například v celé Severní Americe, Japonsku a na Filipínách proudí elektřina na nižší hladině napětí (120 V) než v Evropě (230 V).[2]
Napětí v elektrických rozvodech nízkého napětí se dle místních norem liší, takže někde je to 90 V, jinde 250 V ale v naprosté většině zemí je buďto cca 230 V nebo cca 115 V, (kmitočet buďto 50 Hz nebo až 60 Hz) u jednofázových a od 200 V až 400 V u třífázových rozvodů. Z toho vyplývá nutnost užívat redukce nebo převodní transformátory, pokud chceme elektrické spotřebiče používat mimo oblast, pro kterou byly vyrobeny. U spotřební elektroniky vybavené odděleným síťovým adaptérem je jednodušší opatřit si nový adaptér. Například přístroje určené pro USA a Evropu často pocházející ze stejné asijské montovny se liší právě jen přiloženým síťovým adaptérem.
Jednofázové zásuvky pro střídavé napětí 230 V (podle jednotlivých národních norem 220–250 V) jsou zpravidla se 3 válcovými kontakty[3]. Zásuvky se 3 kontakty mohou být připojeny přes proudový chránič, který snižuje nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Od roku 2009 jsou povinně vybaveny proudovým chráničem všechny v Česku nově zřizované nebo rekonstruované zásuvkové obvody.
Popis zapojení zásuvky užívané v České a Slovenské republice: Od roku 1933 je oficiálně zaveden francouzský typ zásuvky (typ E). Při čelním pohledu na zásuvku platí, že zemnící kolík (připojen žlutozeleným vodičem) je nahoře. Potom levá dutinka je spojena s fázovým vodičem[rozpor] (připojen hnědým nebo černým vodičem) s napětím a pravá dutinka je spojena s pracovním nulovým vodičem[rozpor] (připojen světle modrým vodičem). Tato orientace i barvy vodičů jsou předepsány ČSN a jsou povinné. V poslední době lze v České republice najít i rozvody se zásuvkami německého typu (Schuko, typ F). Je to zejména v sídlech zahraničních firem nebo v obytných budovách trvale žijících cizinců. Takové rozvody však neodpovídají ČSN a je nutno je posuzovat individuálně, a to podle norem DIN. I zde platí, že pevně instalovaná zásuvka typu F musí mít fázový vodič v levé dutince[rozpor], nulový vodič v pravé dutince[rozpor] a ochranný vodič je vyveden na pružné ochranné kontakty (DIN toto rovněž striktně předepisují[rozpor]). Při použití univerzálních vidlic Unischuko je použití zásuvky typu E a F rovnocenné a zcela bezpečné[rozpor]. Barvy vodičů jsou v ČSN i DIN shodné.
Dostupné jsou i zásuvky se zvýšenou mírou bezpečnosti:
Dnes je běžné kombinovat síťové zásuvky ve společných vícenásobných rámečcích s dalšími instalačními přístroji. Nejčastěji s datovými, telefonními nebo anténními zásuvkami.
V kontinentální Evropě (tj. mimo Britských ostrovů) se používají převážně dvě nepříliš odlišné verze se shodnou dvojicí válcových kolíků na vidlici (zástrčce).
Tendencí je, aby vidlice (podle CEE 7/7) byly plně funkční v obou těchto typech zásuvek, tedy aby byly vybaveny jak kolíkovou zdířkou, tak vodivými ploškami pro pružné kontakty. V této vidlici jsou navíc postranní výlisky dle německých norem – vidlice není zcela kulatá. Elektrické spotřebiče s jednofázovým napájením, prodávané v České republice, jsou tak opatřeny vidlicemi, které umožňují jejich bezpečné používání ve většině zemí Evropy. Říká se jim Unischuko.
Málo rozšířené typy zásuvek v Evropě jsou:
Zapojení zásuvek v těchto zemích se řídí dle British standard BS 1363 a užívají obdélníkové kontakty pro napětí 230 V. Každá zásuvka britského typu je opatřena kolébkovým vypínačem. Podle zvyklostí v zemích Commonwealthu je zapnutá poloha vypínače „dolů“, což může být pro cizince problémem, protože v převážné většině zemí světa se kolébky vypínačů zapínají „nahoru“. Rovněž je slušné po vytažení vidlice zásuvku tímto vypínačem vypnout. Prakticky všechny britské zásuvky jsou navíc opatřeny clonkami – dětskou pojistkou. Pro připojení jakékoli evropské vidlice je nutný příslušný adaptér. Při pokusu zasunout jakoukoli jinou evropskou vidlici bez adaptéru to může skončit mechanickým poškozením zásuvky i vidlice, požárem nebo úrazem elektrickým proudem. Adaptéry se dají běžně pořídit kdekoli v Evropě, případně bývají pro ubytované turisty k zapůjčení v některých hotelích.
Zásuvky se 2 plochými kontakty (typ A) se vyskytují hlavně v zemích, kde se používá napětí kolem 110 V (Severní Amerika, část Jižní Ameriky, Japonsko, Čína) podle normy severoamerické normalizační organizace NEMA. Tyto dva ploché kolíky mohou být doplněny uzemněným válcovým kolíkem na vidlici – typ B.
Zapojení zásuvek v Izraeli dle Israel SI32 standard a jsou od roku 1989 postupně uzpůsobovány jak pro ploché kolíky, tak pro válcové.
I v tomto případě je adaptér na evropské vidlice bezpodmínečně nutný. Použít lze pouze takové spotřebiče, které jsou od výrobce na napájení 110 V přizpůsobeny. Samotný adaptér řeší pouze mechanické provedení zásuvky a napětí nemění.
V České republice třífázové zásuvky zajišťují také dodržení sledu fází pro správný chod elektromotorů. Přesto existují třífázové vidlice, které umožňují jednoduchou úpravou zaměnit polohu dvou kolíků a tak obrátit sled fází. Pro různá proudová zatížení se odlišují i velikostí. Obvyklé velikosti jsou 16 A, 32 A, 63 A, 125 A. Čtyřkolíkové provedení (3 fáze + vodič PE) je určeno pro připojení elektromotorů, kde se pro práci ani ovládání zařízení nevyužívá pracovní nulový vodič. Navzdory obecnému rozšíření praxe, kdy je v soustavě TN-C v zásuvce zapojen na dutinku ochranného vodiče PE kombinovaný vodič PEN, bylo toto zapojení odporující normě i v případě sítě TN-C. V případě, že má být využit pracovní nulový vodič, je třeba použít zásuvky pětikolíkové (3 fáze, nulový vodič (N), ochranný vodič (PE)). Pětikolíkové i čtyřkolíkové zásuvky mohou být v tomto případě také zapojeny do obvodů vybavených proudovým chráničem. Samozřejmě podléhají příslušným normám dané země jako vše, co se elektřiny týká. Fáze bývají značeny písmenem L a číslem v pozici dolního indexu. Na starších se lze setkat třeba se značením písmeny R, S, T, nebo U, V, W pro jednotlivé fáze.
Užívají se přibližně do napětí 48 V. Častým příkladem jsou 12V zásuvky v automobilech.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
