Záluží (Litvínov)

Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu v nadmořské výšce 261 metrů s katastrální výměrou 474 ha. V prostoru bývalé obce se dnes nacházejí výrobní provozy Unipetrol RPA, neboť obec byla zlikvidována v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Záluží dnes tvoří jednu z částí města Litvínova.

Záluží
Pohled na staré Záluží
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Litvínov
Okres	Most
Kraj	Ústecký kraj
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°34′10″ s. š., 13°35′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	11 (2021)[1]
Katastrální území	Záluží u Litvínova (6,48 km²)
PSČ	435 14
Počet domů	3 (2011)[2]
Záluží
Další údaje
Kód části obce	190845
Kód k. ú.	790842
Zaniklé obce.cz	276
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Původní německý název vesnice byl nejspíše odvozen z dolnoněmeckých slov Malz a Heuer (nájem).^[3] Podobné názvy se objevují v přilehlých oblastech Německa a slovo Die Maltheuer vychází ze středněhornoněmeckého slova meltiure, které označovalo stav, kdy byl nedostatek vody k mletí obilí a s ním spojené zdražení mouky.^[4] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Meltner (1333), „czu der Meltůr“ (1393), Melture (1398), Meltewer (1419), Meltuwer (1453), na Zaluzj (1585), Zaluzi (1610), Waltaijr a Zaluzij (1613), Záluží (1615), Moltheir (1654), Maltheuer (1787, 1833, 1848) a Maltheyer (1854).^[3]

Historie

První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee (1393–1394), Hanuš z Polenska (1419), Hanuš Gerhengros (1454). Ve druhé polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství.

Tvrz v Záluží byla poprvé zmíněna v roce 1512.^[5] Stávala na ostrůvku uprostřed rybníka na jižním okraji vesnice a patřila nejspíše k sídlům typu motte.^[6]

V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí.

V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).

V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad.

Menší část obce byla zbourána už v letech 1956–1960. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 3 754 obyvatel (z toho 1 840 mužů), z nichž bylo 2 852 Čechoslováků, 879 Němců, pět Židů, dva příslušníci jiné národnosti a šestnáct cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 169 lidí, 29 jich bylo evangelíky, osm členy církve československé, šest židy, tři patřili k nezjišťovaným církvím, ale 2 539 obyvatel bylo bez vyznání.^[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 3 867 obyvatel: 2 984 Čechoslováků, 840 Němců, tři Židy, čtyři Rusy, dva příslušníky jiné národnosti a 34 cizinců. I tehdy převažovali lidé bez vyznání. Římských katolíků bylo 1 182, evangelíků 39, příslušníků církve československé 48, židé tři a dvanáct lidí se hlásilo k nezjišťovaným církvím.^[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů^[9][10]

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	435	646	1 487	3 093	4 051	3 754	3 867	3 258	1 416	805	0	0	0	1
Domy	69	70	95	158	188	182	271	189	114	115	0	0	0	3