Wilhelm von Leeb

Wilhelm von Leeb
Wilhelm von Leeb
Narození	5. září 1876; Landsberg am Lech, Německé císařství
Úmrtí	29. duben 1956 (79 let); Füssen, Západní Německo
Místo pohřbení	Waldfriedhof Solln
Vojenská kariéra
Hodnost	Generalfeldmarschall / Generál polní maršál
Doba služby	1895–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Wehrmacht (do roku 1945)
Jednotka	Bayerische Feld-Artillerie-Regiment Nr. 4 "Königs"; Bayerische Infanterie-Division Nr. 11
Velel	Skupina armád C; Skupina armád Sever
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska; Bitva o Francii; Operace Barbarossa; Bitva před Moskvou
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže; Rytířský kříž vojenského řádu Maxe Josefa
Podpis
	multimediální obsah na Commons

Wilhelm Josef Franz rytíř von Leeb (5. září 1876, Landsberg am Lech, Německo – 29. dubna 1956, Füssen, Německo) byl veterán první světové války a německý polní maršál za druhé světové války. Jeho mladším bratrem byl generál Emil Leeb (1881–1969).

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Zavřít

Roku 1895 nastoupil do bavorské armády jako důstojnický kadet. Působil jako důstojník dělostřelectva, sloužil v Číně po dobu povstání boxerů. V letech 1907 až 1909 navštěvoval Mnichovskou vojenskou akademii a následně v letech 1909 - 1911 sloužil jako důstojník generálního štábu v Berlíně. Poté byl povýšen do hodnosti kapitána a do roku 1913 sloužil jako velitel dělostřelecké baterie bavorského 10. polního dělostřeleckého pluku v Erlangenu.

Před začátkem první světové války pracoval v generálním štábu bavorského prvního armádního sboru. V období války sloužil v rámci 11. pěchotní divize. Po povýšení do hodnosti majora byl v létě 1916 převelen na východní frontu. Následujícího roku se dostal do štábu korunního prince Ruprechta Bavorského. V první světové válce byl za svoje vojenské úspěchy vyznamenán řádem Maxe-Josefa, což bylo jedno z nejvýznamnějších bavorských vyznamenání, tento řád jej opravňoval používat titul Ritter (rytíř).

Po skončení světové války von Leeb zůstal ve Freikorpsu. V roce 1923 se zúčastnil potlačení nacistického pivního puče. Následně byl velitelem skupinového velitelství 7. V této funkci dosáhl hodnosti generálporučíka. Ve volbách roku 1938 odešel na protest proti Fritschově aféře z armády.

V září byl povolán Hitlerem zpět, aby velel vojsku, které obsazovalo Sudety. Od léta 1939 stál v čele skupiny armád C, která měla krýt západní frontu, zatímco probíhal útok na Polsko. V době západního tažení, jeho jednotka úspěšně prorazila Maginotovu linii. Za tento úspěch byl v létě roku 1940 povýšen do hodnosti polního maršála a byl mu udělen Rytířský kříž. Na jaře roku 1941 byl pověřen vedením skupiny armád Sever, která pronikla až k Leningradu. Jeho skupina armád měla za úkol postupovat Pobaltskými zeměmi, zajistit přístavy, obsadit Leningrad a podle možnosti dosáhnout Archangelsk. Nejprve se mu sice podařilo postoupit o 900 km, ale před Leningradem byl zastaven silnou obranou. Od října do prosince vedl těžké boje o Tichvin. V důsledku silných protiútoků sovětských vojsk vedených sovětským maršálem Kirillem Mereckovem nemohl zasáhnout do bojů o Moskvu. Němci ztratili přibližně 45 000 vojáků a nepodařilo se jim ani dobýt Leningrad. Leebovi se nelíbilo, jak mu do jeho velení zasahuje Hitler a proto v lednu roku 1942 požádal o uvolnění z funkce. Hitler jeho návrh přijal.

Poté, co byl polní maršál von Leeb zajat dne 2. května roku 1945 americkými vojsky ve městě Hohenschwangau, strávil následně dva roky v zajetí, kde byl vyslýchán. Dne 13. května roku 1947 s ním byl zahájen soudní proces a stal se jedním z hlavních obžalovaných v procesech s nejvyššími představiteli wehrmachtu. Obžaloba obvinila polního maršála von Leeb z válečných zločinů proti sovětským válečným zajatcům a civilnímu obyvatelstvu. Ze třech bodů obžaloby byl shledán vinným pouze v jednom a byl mu vyměřen trest odnětí svobody v délce 3 roků. Avšak vzhledem k dvěma rokům stráveným v americkém zajetí byl dne 27. října roku 1948 propuštěn na svobodu.

Po propuštění strávil polní maršál Wilhelm rytíř von Leeb zbytek svého života v tichosti s rodinou v bavorském městě Füssen, kde také dne 29. dubna roku 1956 zemřel.

Data povýšení

Fahnenjunker-Unteroffizier - 1. prosinec 1895
Fähnrich - 18. leden 1896
Leutnant - 3. březen 1897
Oberleutnant - 13. květen 1905
Hauptmann - 7. březen 1912
Major - 19. květen 1916
Oberstleutnant - 28. prosinec 1920
Oberst - 1. února 1925
Generalmajor - 1. února 1929
Generalleutnant - 1. prosinec 1929
General der Artillerie - 1. leden 1934
Propůjčena hodnost Generaloberst - 28. únor 1938
Generaloberst - 1. listopad 1939
Generalfeldmarschall - 19. červenec 1940

Významná vyznamenání

Rytířský kříž železného kříže - 24. červen 1940
Rytířský kříž bavorského vojenského řádu Maxe Josefa - 2. květen 1915
Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči - (první světová válka)
Rytířský kříž Řádu saského vévody Albrechta s meči (první světová válka)
Rytířský kříž Řádu württemberské koruny s meči (první světová válka)
Pruský železný kříž I. třídy - (první světová válka)
Pruský železný kříž II. třídy - (první světová válka)
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy
Spona k pruskému železnému kříži I. třídy
Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad
Horský odznak Wehrmachtu
Kříž cti
Bavorský vojenský záslužný kříž II. třídy - (první světová válka)
Bavorská jubilejní medaile prince Luitpolda - (první světová válka)
Bavorský vojenský záslužný řád III. třídy s meči - (první světová válka)
Turecký železný půlměsíc - (první světová válka)
Rakouský řád železné koruny III. třídy s válečným vyznamenáním - (první světová válka)
Brémský hanzovní kříž - (první světová válka)
Hamburský hanzovní kříž - (první světová válka)
Velkovévodský Meklenbursko-Schwerinský služební vojenský kříž II. třídy - (první světová válka)
| | | Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do I. třídy