White Light/White Heat je druhé studiové album americké rockové skupiny The Velvet Underground. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky, nazvané The Velvet Underground & Nico. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho Doug Yule.
| White Light/White Heat | ||||
|---|---|---|---|---|
| Interpret | The Velvet Underground | |||
| Druh alba | studiové album | |||
| Vydáno | 30. ledna 1968 | |||
| Nahráno | září 1967 Mayfair Sound Studios, New York | |||
| Žánry | experimentální rock, protopunk, art rock | |||
| Délka | 40:13 | |||
| Jazyk | angličtina | |||
| Vydavatelství | Verve Records | |||
| Producent | Tom Wilson | |||
| Profesionální kritika | ||||
| The Velvet Underground chronologicky | ||||
| ||||
| Singly z alba White Light/White Heat | ||||
|
||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||
Když se na roku 1967 objevilo první album The Velvet Underground & Nico, byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice White Light/White Heat byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s Johnem Calem, Sterlingem Morrisonem a Maureen Tucker a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.[4]
Jde o první a jediné album, na kterém hraje pouze základní sestava skupiny – John Cale, Lou Reed, Sterling Morrison a Maureen Tucker.[5] Na albu se již nijak nepodílí ani Andy Warhol ani Nico.
Nahrávání alba White Light/White Heat probíhalo v září 1967 v Mayfair Sound Studios v New Yorku.[6] Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.[7][p 1] Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli Gerry Kellgren a Val Valentin.[6]
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.[8] V roce 1976 album vyšlo ve Spojeném království se zcela odlišným obalem.[9] V roce 1986 bylo album remasterováno a vydáno s upraveným obalem, na kterém již tetování není znázorněno vůbec.
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „White Light/White Heat“ a „Here She Comes Now“.[3][10]
Album White Light/White Heat vyšlo 30. ledna 1968 u vydavatelství Verve Records.[11] Na jeho předním obalu je fotografie tetování od Billyho Namea; ta ale není skoro vůbec vidět, protože je černá stejně jako podklad, jen má trochu jiný odstín.[11] Na zadní části obalu je pak fotografie všech členů skupiny.[11]
V prosinci 2013 vyšlo album u příležitosti pětačtyřicátého výročí v reedici doplněné o řadu alternativních či koncertních verzí různých skladeb.[12] Různé raritní nahrávky pro reedici dodali Lou Reed i John Cale;[13] první z nich několik týdnů před vydáním reedice zemřel.[14]
Album otevírá skladba o amfetaminech, která dala název celému albu – „White Light/White Heat“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu 1969: The Velvet Underground Live je o poznání delší, má osm a půl minuty.[7] Následuje „The Gift“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.[15] Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,[15] takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.[16] Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;[15] student, který se snaží poslat sebe sama poštou.[7] Její text Cale recituje s velšským akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.[15] Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.
Jako třetí je na albu píseň „Lady Godiva's Operation“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.[15] Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „Here She Comes Now“, poslední na A‑straně původní LP desky. Její demoverze rovněž vyšla na albu Peel Slowly and See.
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou freejazzovou explozi „I Heard Her Call My Name“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.[16][15] Poslední skladbou na albu je epický noisový jam v podobě sedmnáctiminutové „Sister Ray“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.[17] Například na albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.[17] V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.[17]
| Strana 1 | |||
|---|---|---|---|
| Pořadí | Název | Autor | Délka |
| 1. | White Light/White Heat | Reed | 2:47 |
| 2. | The Gift | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 8:18 |
| 3. | Lady Godiva's Operation | Reed | 4:56 |
| 4. | Here She Comes Now | Reed, Morrison, Cale | 2:04 |
| Strana 2 | |||
|---|---|---|---|
| Pořadí | Název | Autor | Délka |
| 1. | I Heard Her Call My Name | Reed | 4:38 |
| 2. | Sister Ray | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 17:27 |
- Hudebníci
- Lou Reed – zpěv, kytara, klavír
- John Cale – zpěv, elektrická viola, varhany, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Sterling Morrison – zpěv, kytara, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Maureen Tucker – bicí, perkuse,
- Produkce
- Tom Wilson – producent
- Gary Kellgren – zvukový inženýr
- Val Valentin – zvukový inženýr
- Bob Ludwig – mastering
V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone se umístilo na 292. příčce.[18]
Hodnocení
- Allmusic
[1] - Rolling Stone
[2] - Sputnik Music
[19]
Žebříčky
Album se sotva dostalo do žebříčku Billboard 200 – první týden bylo na 200. a druhý na 199. místě.[11][20]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
