souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání From Wikipedia, the free encyclopedia
Vzdělání je souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání, výuky a studia. V češtině je pojem vzdělání užíván i v užším významu jako formálně uznané výsledky vzdělávání nebo učení (stupeň vzdělání[2] popřípadě kvalifikace uvedená v Národní soustavě kvalifikací).
„ | Vzdělání není jen akumulované vědění, pouhá konzumace literatury, humanistická dekorace. Jde o vnitřní proměnu člověka, o osvobodivé pochopení souvislostí a nárůst sociální představivosti. | “ |
Původ slova vzdělání – „edukace“ odkrývá 1 teorii její funkce: latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících „vedení ven“ nebo „vedení vpřed“ s možnými implikacemi vývoje vrozených schopností a rozšíření horizontů.
Vzdělávání jednotlivce začíná po narození a pokračuje během života. (Existují teorie, že vzdělání začíná už před porodem, jak bylo zaznamenáno některými rodiči hrajícími hudbu nebo mluvícími na dítě v děloze doufajíce, že tím ovlivní vývoj dítěte.) Pro některé lidi úsilí a úspěchy denního života poskytují mnohem víc informací než formální škola. Členové rodiny mohou prohloubit efekt vzdělání – často víc než sami postřehnou – i když rodinné vyučování může fungovat velmi neformálně.
Formální vzdělání probíhá, když si společnost, skupina nebo jednotlivec sestaví učební osnovy pro vzdělání lidí, obvykle mladých. Formální vzdělání může být systematické a důkladné, ale sponzor vzdělání může hledat vlastní výhody při formování vnímavých mladých žáků.
Dlouhodobé vzdělávání nebo vzdělávání dospělých se stále rozšiřuje. Půjčující knihovny poskytují levný neformální přístup ke knihám a jiným materiálům sebevýuky. Někteří dospělí prohlašují, že jen děti patří „do školy“. Mnoho dospělých se přihlašuje do škol postsekundární edukace na dálkové i denní studium a jsou často klasifikováni jako „netradiční studenti“ pro jejich administrativní odlišení od mladých dospělých přicházejících přímo ze střední školy.
Počítače se stávají stále významnějším faktorem ve vzdělání, jednak jako prostředek pro vzdělávání online (typ dálkového studia) a e-learningu či m-learningu (elektronického studia). Tímto způsobem jednotliví studenti mohou studovat lekce a materiály snadno přes internet a CD-ROM (např. přes WebQuest) a participovat v mnohých interaktivních online studijních aktivitách.
Osmdesát procent všech dětí žije v rozvojových zemích. Je tedy zřejmé, že školy mají zásadní vliv na to, jak se svět bude mít.
V posledních třiceti letech, a především v posledním desetiletí, udělalo školství v rozvojových zemích obrovský krok kupředu: od roku 2000 počet dětí, které nechodí do školy, klesl o 25 procent.[3] Na druhou stranu 72 až 113 milionů dětí školního věku zůstává mimo školní lavice, jen 74 procent z těch, které v rozvojových zemích do první třídy nastoupí, pětiletou docházku dokončí, a okolo 850 milionů dospělých – tedy jeden ze čtyř – dnes neumí číst a psát. Navíc ty děti, které v současné době školu stále ještě nenavštěvují, bude velmi obtížné do vzdělávacího systému zapojit. Jde totiž o děti nejchudší, nemocné, žijící v tradičně smýšlejících rodinách, ve válečných zónách a v nejodlehlejších oblastech světa.
Věnovat pozornost pouze počtu dětí ve školách je nebezpečné. Kvalita toho, co se děti naučí, je stejně důležitá. A kvalita neudržela krok s rychlým růstem kvantity v posledních desetiletích. Naopak, v mnoha případech to bylo právě rychlé zavádění povinné školní docházky, které vedlo k přetížení škol a učitelů. A tak dnes srovnávací testy ukazují, že toho, co se děti v rozvojových zemích ve škole naučí, není mnoho: 30 až 50 procent z nich je po čtyřech až šesti letech docházky stále negramotných, o funkční gramotnosti ani nemluvě. Obecně se dá říci, že země s nízkým příjmem zaostávají v gramotnosti asi o 30 let za zeměmi se středním příjmem a ty asi 60 let za rozvinutými zeměmi.
Dostupné kvalitní vzdělání je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje. I proto patří gramotnost a procento dětí přihlášených na školy prvního, druhého a třetího stupně mezi kritéria, podle kterých je stanoven Index lidského rozvoje. Negramotnost nebo jen minimální vzdělání má pro společnost závažné důsledky - do země nepřichází investoři, prohlubuje se hospodářská krize a tím roste i nezaměstnanost a chudoba. Ve státním rozpočtu pak chybí peníze třeba právě na vzdělání. "Více než sto milionů dětí světa stále ještě nemá přístup ani k základnímu vzdělání. Devadesát sedm procent z nich žije v rozvojových zemích, téměř šedesát procent z nich jsou dívky."[4]
Přestože řada rozvojových programů (např. Rozvojové cíle tisíciletí nebo iniciativa Vzdělání pro všechny) si dala za cíl, aby v roce 2015 chodily do školy všechny děti na světě, nepovede se toho zřejmě dosáhnout. Podle prognóz se zřejmě k tomuto datu nepovede do škol poslat ani 90% dětí. Navíc řada z nich z různých důvodů (nemoci, bezpečnost v oblasti, povinnost pracovat, zhoršení finanční situace rodiny) školu nedokončí.
Mezi hlavní překážky dostupného vzdělání patří školné a další finanční náklady spojené se studiem. Problémem je také nedostatek škol a učitelů (na světě by podle britské organizace Oxfam bylo potřeba až o dva miliony pedagogů více.[5] I tam, kde je škola dostupná a zdarma si však ne všechny rodiny mohou dovolit děti do školy posílat, protože je potřebují pro pomoc při práci, zejména v zemědělství.[6] Dětská práce tak brání vzdělání zejména na venkově.
Školství v rozvojových zemích trpí dvěma problémy: omezeným přístupem občanů ke vzdělání a jeho nízkou kvalitou. Pod povrchem se ukrývají mnohé, hluboko zakořeněné a s chudobou spojené příčiny:
Vzdělání přináší společensky cenné hodnoty:
Vzdělání existuje po většinu lidské historie. Zjednodušeně řečeno, vzdělání je vyučování myšlenek, dovedností, principů atd. Zvířata, které se učí od rodičů, též mají některé ze svých úkonů dané instinktem. Ale lidé, když začali vyvíjet pomůcky a vědomosti, které měli být vyučovány, šli ještě dále. Myslíme-li na vzdělání jako na část kulturní evoluce lidí, znamená to, že tu vždy byl nějaký typ vzdělání.
V roce 1994 Dieter Lenzen – prezident z Freie Universität Berlin řekl, že vzdělávání začalo buď před miliónem let nebo v roce 1770 (první katedra pedagogie byla v tom čase založena na univerzitě v Halle, Německo). Tento výrok Lenzena naznačuje ideu, že vzdělávání jako věda nemůže být separována od vzdělávacích tradic existujících předtím.
Za základní vzdělání se v současnosti považují znalosti nutné pro fungování ve společnosti.
Na Západě jsou původy vzdělání spojeny s organizovanou církví: kněží pochopili důležitost propagace pozitivních předností u mladých a založili, udržovali a vybavili personálem školní systémy. V Evropě mělo mnoho prvních univerzit katolické kořeny. Během následujícího věku osvícenství se spojení mezi vírou a vzděláním zmenšilo.
Jean-Jacques Rousseau podnítil vlivnou rano-romantickou reakci na formalizované vzdělávání založené na víře v čase když se koncept dětství začal vyvíjet jako odlišný aspekt vývoje člověka.
Konvenční sociální historie uvádí, že na začátku 19. století průmyslová revoluce propagovala potřebu množství disciplinovaných, vyměnitelných pracovníků, kteří disponovali aspoň minimální gramotností.
Cílem vzdělání je přenos myšlenek z jedné osoby na druhé. Problémy se současným vzdělávacím systémem obsahují: metodu doručení informací, jak zjistit jaké vědomosti vyučovat, použití a důležitost poskytovaných vědomostí a jak dobře si žáci uchovají přijaté vědomosti.
Navíc k 3 základním dovednostem – čtení, psaní a aritmetice – se základní a střední školy na Západě pokoušejí vyučovat základy předmětů jako historie, matematika (včetně diferenciálního počtu a algebry), fyzika, chemie a někdy politologie doufajíce, že studenti si uchovají a použijí tyto vědomosti během praxe. Výuka matematiky je však důležitá pro rozvoj mozku a kognitivních schopností.[7]
Současné vzdělávací systémy měří znalosti pomocí testů a pracovního nasazení a pak přidělují každému studentu korespondující hodnocení (známku).
Vzdělání přináší i větší polarizaci v názorech.[8] Vzdělání totiž umožňuje kritické myšlení.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.