From Wikipedia, the free encyclopedia
Vyšebrodský cyklus patří k nejvýznamnějším památkám evropské gotické malby.[1][2] Tvoří jej devět deskových obrazů, představujících scény z christologického cyklu – dětství Ježíše Krista, Kristovo utrpení a Zmrvýchvstání. Skupiny vyobrazení zároveň odpovídají nejdůležitějším církevním svátkům.[3] V letech 1345–1350 vznikly tyto malby v dílně Mistra Vyšebrodského oltáře, sídlící pravděpodobně v Praze.
Obrazy byly buď určeny pro čtvercový oltářní retábl[4] nebo zdobily chórovou přepážku kostela (letner) v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Objednatelem byl patrně nejvyšší komoří Království českého Petr I. z Rožmberka, který klášter finančně podporoval.[5] Cyklus obrazů vzácně zachovaného kompletního gotického oltářního retáblu (nepanuje však 100% shoda, že šlo o retábl, tj. oltářní nástavec stojící na oltářní menze. Uvažuje se i o zavěšení na chórových lavicích či letneru – viz výše) je po nedávné restituci původnímu vlastníkovi – cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě – jako dlouhodobá zápůjčka vystaven ve stálé expozici Sbírky středověkého umění Národní galerie v Praze. Podle Hany Hlaváčkové mohl být celý cyklus ve skutečnosti zhotoven ke korunovaci Karla IV (1347) ve Svatovítské katedrále, která byla v té době nedokončená a obrazy mohly zakrýt probíhající stavební práce. Autorka se domnívá, že obrazy byly zavěšeny v řadě mezi chórem a hlavní lodí za oltářem sv. Kříže. Svědčí o tom i poškození od plamene svíček, které restaurátoři nalezli pouze na středním triptychu.[6] V písemnostech kláštera ve Vyšším Brodě se o obrazech nezachovala žádná zmínka a v tamním kostele není ani vhodné místo pro celý cyklus.[7][8] Proto se někteří badatelé domnívají, že tam byl Vyšebrodský cyklus přemístěn až druhotně.[9]
Desky o rozměru cca 990 x 920 mm (v rozměrech jsou mezi deskami nepatrné rozdíly) sestávají každá ze tří javorových prken silných 20 mm, spojených kolíčky a potažených lněným plátnem. Podkresba na křídovém podkladě je provedena uhlem a rytím, malba temperou. Pojidlem pigmentů je želatina. Jako podklad zlacení slouží tmavě fialový poliment, pod stříbrnou fólií je poliment oranžovo-žlutý. Mistr vyšebrodského oltáře použil zejména při vrstvení inkarnátů složitý systém vrstev a podmaleb, který pochází z byzantské malířské tradice a nemá v tehdejší středoevropské malbě obdoby. Shodná technika malby na všech deskách potvrzuje, že vznikly v jedné dílně.[10] Přestože mohla probíhat vzájemná výměna motivů, materiálů i jednotlivých umělců s iluminátory rukopisů, dílna zaměřená na deskové obrazy a nástěnné malby fungovala samostatně.[11]
Cyklus obsahuje trojice souvisejících výjevů z christologického cyklu, které jsou rozvrženy tak, aby centrální scénu tvořilo Ukřižování. Jsou určeny k meditaci věřících a vážou se k hlavním církevním svátkům.[12] Řada motivů, které Mistr Vyšebrodského oltáře v českém malířství užil poprvé, skrývá symboly odkazující k evangeliím, apokryfům a středověkým teologickým textům (vazba také na Píseň písní, texty sv. Bernarda z Clairvaux).
Dolní řada obrazů představuje výjevy z Kristova dětství a vztahuje se k Adventu (resp. Zvěstování k jarnímu svátku 25.3.) a Vánočním svátkům. Charakterizuje je zářivá barevnost a světlé tóny barev kombinované se zlatem.
.jpg)
Anděl zvěstování přichází k Marii, která rukou přidržuje otevřenou knihu. Nápisová páska nese text: Ave gracia plena d(omi)n(u)s tecu(m). Výjev provázejí obvyklé symboly – lilie a Mariino přidržení roušky (panenství), rozevřená kniha (oplodnění), pávi (nesmrtelnost a věčnost). Řada dalších symbolů nabízí různé interpretace (Bůh posílající nebeskou rosu nebo manu na poušť,[13] truhlice s penězi). Marie na trůnu tak představuje Pannu Božího chrámu, ochraňující Archu úmluvy nebo Královnu nebes[14] a trůn je zároveň její ložnicí. Věnec 9 hvězd její koruny se může týkat astrologického znázornění souhvězdí Panny.[15] Méně zřejmý je motiv stromu s dvojitým kmínkem v levé části, který je odkazem na rajské stromy života a poznání či na dvojí inkarnaci Krista jako Boha i člověka.
Zvláštním světským rysem výjevu je bohatý oděv anděla, který působí spíše jako dvořan přinášející panovnické insignie (říšské jablko). Motiv lilie na modrém pozadí na jeho plášti pochází z Francie a odkazuje na heraldiku francouzských panovníků z rodu Valois. Marie je zpodobená nikoli jako prostá dívka, ale jako panovnice na trůnu s korunou na hlavě. Celý výjev tak může souviset i s korunovací Karla IV. a Blanky z Valois 2. září 1347 na českého krále a královnu na Pražském hradě.[15]
.jpg)
Obraz spojuje tři výjevy. Ústřední scénu tvoří Marie s narozeným Ježíškem v prostém otevřeném přístřešku, doprovázená v pozadí obvyklými apokryfními zvířaty. V popředí připravuje Josef s porodní bábou lázeň (v apokryfech jmenovaná jako Salome) a v pozadí archanděl Gabrile onamuje pastevcům radostnou zvěst (scéna Zvěstování pastýřům). Aktivní zapojení pěstouna Josefa do děje, resp. do aktivní péče o novorozeně, je v prvé polovině 14. století relativně méně obvyklé, ale objevuje se skromně již od 13. století; více pak od sklonku 4. století (vaření kaše, příprava koupele, šití a sušení plenky, příprava pokrmu pro Marii, krmení osla a volka...). Nepochází z literárních předloh a zrodilo se patrně ve světském měšťanském prostředí 14. století a recepci a reflexi zaznamenáme i v dobových „koledách“, které však podávají pěstouna Páně jako poněkud groteskní figurku. Zároveň od 14. a 15. století oficiální úcta k sv. Josefovi vzrostla. Ve všech scénách se prolíná množství drobných motivů, které mají původ v byzantském umění zprostředkovaném, resp. interpretovaném italskými mistry.
.jpg)
Marie leží na lůžku a líbá dítě na ústa způsobem, který je spojován s její mystickou rolí Kristovy nevěsty z Písně písní, kde je Marie zosobněním Církve. Nahota dítěte odkazuje na jeho lidství a souvisí se snahami o polidštění náboženského námětu, které šířil františkánský řád (minorité).[16] Lůžko je pokryto nákladnou a drahou pokrývkou, která je symbolem Marie jako královny nebes.
V pravém dolním rohu klečí donátor, kterého erb s pětilistou růží jednoznačně určuje jako příslušníka rodu Rožmberků. V ruce třímá model kostela – s největší pravděpodobností klášterního chrámu ve Vyšším Brodě. Páska nad erbem nebyla nikdy popsána.
.jpg)
Scéna opakuje obdobnou kompozici s trůnem jako na obraze Zvěstování a obvyklé schéma, které se udržovalo ve 14. století a v němž králové či mudrci zastupují tři lidské věky a druhý král v mužném věku má někdy podobu vládnoucího panovníka. Teprve od 60. let 14. století (pravděpodobněji však od počátku 15. století,jelikož černý král na malbě v emauzském klášteře byl patrně dílem barokní přemalby) bývají králové častěji zobrazováni jako zástupci tří v té době známých kontinentů.
Marie zůstává i v tomto výjevu královnou sedící na trůnu. Motiv starce líbajícího ručku dítěte, mimo Francii do té doby vzácný, je vyjádřením duchovního spojení s Kristem a pochází ze spisu Meditationes Vitae Christi, který se v Čechách objevil za panování Karla IV. Trůn je zobrazen v nedokonalé empirické perspektivě. Panna Maria, která zakrývá jeden ze sloupků baldachýnu, je symbolicky představena jako pilíř Církve.
Střední obrazy se vztahují ke křesťanským Velikonočním svátkům a Kristově umučení a vzkříšení. Tomu odpovídají temnější barvy ve větších plochách a omezení zdobnosti.
.jpg)
Hlavním kompozičním prvkem je diagonála horského svahu s rozpukanými skalisky a kvetoucí jarní vegetací. Obraz představuje tradiční ikonografické uspořádání s modlícím se Kristem a třemi spícími apoštoly: sv. Petrem, sv. Janem a sv. Jakubem. Tři věrně vyobrazení ptáci (stehlík, hýl a chocholouš či dudek) jsou patrně původem z anglické nebo francouzské knižní malby. Stehlík bývá spojován s Kristovým utrpením, protože se živí semeny bodláku a přeneseně symbolizuje Kristovu trnovou korunu. Hýl je ve středověké legendě spojován s Ukřižováním a jeho červená náprsenka s krůpějí Kristovy krve odkazuje k momentu, kdy hýl vytahoval zobáčkem hřeb z kříže.[17] Chocholouš, staročesky trpělka, mohl být podle starší literatury spojován s Kristovým utrpením. [18]
Typ Ukřižování s jediným křížem a skupinou figur je běžný od 13. století. Některé motivy – umdlévající Marie, Maří Magdalena objímající kříž či letící andělé s kadidelnicí – pocházejí z italského prostředí.
.jpg)
Mezi postavami pod křížem jsou sv. Longin s kopím, Josef Arimatejský, snad i Nikodém a "dobrý" setník opírající se o štít zdobený lidskou tváří (tzv. gorgoneon). Ten se vyskytuje hlavně v českém prostředí od poloviny 14. století do poloviny století následujícího. Původně měl apotropaickou funkci a symbolicky může znamenat protiklad Krista a ďábla, slunce a měsíce nebo křesťanství a pohanství.[19]
V díle Vyšebrodského mistra jsou zdůrazněny eucharistické motivy související s Kristovými ranami. Patří k nim Mariin bílý plášť potřísněný Kristovou krví i zázračné uzdravení slepého Longina krví z Kristova boku. Symbolika mohla být přímo ovlivněna dvorským prostředím Karla IV., který uchovával jako svaté ostatky část Mariina zkrvaveného roucha i hrot kopí sv. Longina.
V byzantské ikonografii následuje po Ukřižování obvykle scéna Snímání z kříže a Kladení do hrobu, ale Oplakávání, o kterém není zmínka v evangeliích, obvykle ve starších vyobrazeních chybí.[20] Až do 14. století bylo Oplakávání součástí scény Kladení do hrobu a objevuje se teprve v Meditationes Vitae Christi a v Giottově fresce v kapli rodiny Scrovegni.
.jpg)
V obrazu, který odkazuje umístěním kříže ve středu kompozice na předchozí Ukřižování, je inovací Vyšebrodského mistra výrazné osamostatnění dvojice Marie a Krista na jejím klíně. Toto vyobrazení je předzvěstí celé řady raných tzv. vertikálních Piet a zřejmě inspirovalo také české gotické sochařství. Marie se chystá Krista políbit a je zde, jako Panna Marie Bolestná, opět matkou chovající na klíně své dítě. Ze starších tradičních vyobrazení pocházejí ostatní postavy – sv. Jan, sv. Maří Magdalena, dvě Marie – příbuzné Panny Marie (polorodé sestry Panny Marie: Marie Kleofášova, Marie Salome), Nikodém a dvojice andělů s kadidelnicí. Nechybí ani Josef z Arimathie.
.jpg)
Obraz spojuje dva děje – Zmrtvýchvstání Krista a Tři Marie u hrobu, které následují po sobě a jejich společné uvedení bylo ve starší malbě vzácné. Hlavním výjevem bylo zprvu Visitacio – zobrazení tří Marií u prázdného hrobu, kde se jim zjevil anděl a oznámil Kristovo vzkříšení (evangelia sv. Marka a sv. Matouše). Zmrtvýchvstání Krista je nejvýznamnějším křesťanským svátkem, ale samotný výjev evangelia nezmiňují. Teprve od 12.–13. století je Kristus zobrazován vystupující ze sarkofágu, později stojící na zavřeném sarkofágu, spolu s překvapenými vojáky, kteří hrob hlídají. Zázračné a svědkům neviditelné Zmrtvýchvstání je dominantní scénou, zdůrazněnou větším měřítkem figury Krista. Je pojato jako triumf nad smrtí a symbolem je korouhev Kristova, kde žerď upomíná na dřevo kříže a praporec s obrazem beránka Kristovu oběť. Kompozice obrazu, přestože užívá obvyklé zlacené pozadí, má prostorovou hloubku.
Poslední dva obrazy se vztahují k příběhům o Nanebevstoupení Krista a seslání Ducha svatého, které křesťané slaví jako Letnice. Tajemné a nadpřirozené dění provází jasnější a kontrastnější barevnost.
.jpg)
Nanebevstoupení Páně je jedním z ústředních dogmat křesťanství (Skutky apoštolů) a slaví se deset dní před svátkem Letnic. Následovalo 40. den po jeho Zmrtvýchvstání, kdy se postupně zjevil Máří Magdaleně a naposled také apoštolům, než ho Bůh vzal do nebe. Ve starších vyobrazeních je tato scéna znázorněna Kristem v mandorle nesené anděly. Zde je malíř pojal konvenčně a zachytil pouze nohy Krista vznášejícího se vzhůru na oblaku. V symetrické kompozici je v pozadí zelená krajina se stopami Kristových nohou. Apoštolové, jejichž postavy malíř odlišil gesty rukou, jsou většinou staří muži.
,_Národní_galerie_v_Praze.jpg)
Ve středu zobrazené scény, kde byli v byzantském malířství obvykle sv. Petr a sv. Pavel, sedí Panna Maria s otevřenou knihou. Dvanáct apoštolů na které sestoupil Duch sv. v podobě ohnivých jazyků, bylo obdarováno schopností ovládat jazyky všech národů aby mohli šířit evangelium. Motiv apoštola, který si klade prst na ústa jako symbol mlčení, je převzat z italského umění, kde značí alegorii poslušnosti nebo trpělivosti.[21]
Hlavní autor celého cyklu, Mistr vyšebrodského oltáře, má dobře čitelný malířský styl. Je autorem Zvěstování, Narození, Klanění, Olivetské hory a Zmrtvýchvstání. Jeho postavy jsou hmotné, stojí pevně na zemi a jejich pohyb nebo póza jsou věrohodně znázorněny. Modelace drapérie sleduje objem i tělesné proporce, mechaniku a polohu těla. Také nahé tělo dítěte respektuje základní tělesné proporce. [22] Gesta figur jsou uměřená a odůvodněná dějovou situací. Jejich tváře mají fysiognomické rysy, které je navzájem dobře odlišují.
Kromě hlavního mistra se na tvorbě celého cyklu podíleli pravděpodobně tři další malíři – mladší a schopný spolupracovník, schopný ale stylově nejednotný tvůrce desky Seslání Ducha svatého. Malířsky nejslabším dílem cyklu je Nanebevstoupení, které se ale vyznačuje některými pokročilými rysy, např. větší individualizací tváří.[23] Desky byly poznamenány přemalbami a byly opakovaně restaurovány, naposled v letech 1993–2007.[24]
Obrazy Vyšebrodského mistra jsou syntézou italizujícího slohu se silnými rysy byzantskými, který do Čech pronikal zejména z oblasti Benátek, a západoevropského gotického kresebného stylu původem z Francie. Starší díla, která mohla malíře inspirovat, zahrnují knižní iluminace (Jean Pucelle, boloňští iluminátoři působící v St. Florian), nástěnné malby (chór dómu v Kolíně nad Rýnem), deskové malířství (Mistr Klosterneuburského oltáře) nebo sochařství (Mistr Michelské madony). Některá díla vytvořená jinými umělci (Antependium z Königsfelden, Kaufmannovo Ukřižování) mají natolik shodné motivy, že lze uvažovat o užití stejných předloh.[25]
Ikonografická koncepce, která ve skupinách scén zachycuje nejdůležitější okamžiky Kristova života, vychází z cyklů předních malířů italského trecenta – Giotta a Duccia. Stylizovaný krystalický terén znázorňující skaliska je typický pro 40. léta 14. století. Italské vlivy se projevují zejména v technice malby, ústupem kresebnosti a větší plasticitou figur, dekorativními vzory, typikou hlav a vyspělejším znázorněním krajiny a architektur. Nápadná je zejména příbuznost malby Vyšebrodského mistra s uměleckým a duchovním klimatem Benátek, reprezentovaným jeho současníkem Paolem Venezianem.
Některé motivy z Vyšebrodského cyklu převzala bezprostředně česká knižní malba, zejména Velislavova bible (před r. 1349) a Legenda sv. Hedviky,[26] Liber viaticus Jana ze Středy (1350–1364) a Misál Jana ze Středy. V deskové malbě na něj navazuje malíř Morganových desek a v širším okruhu oltář na hradě Tirol, vestfálský Mistr Bertram (Grabowský oltář), tvůrce Toruňského oltáře a oltáře z Erfurtu. Motiv zkrvaveného Mariina pláště je vázán téměř výhradně na české prostředí a objevuje se u Mistra Třeboňského oltáře, Mistra Rajhradského oltáře a přetrvává do poloviny 15. století.
Z dílny Mistra vyšebrodského oltáře a jeho následovníků pocházejí některé menší deskové obrazy, včetně devoční drobné malby Trůnící Madony s dítětem, získané roku 2019 v aukci Metropolitním muzeem v New Yorku za 6.2 milionu € (přibližně 158 milionů Kč).[27] a z okruhu jeho dílny také Kladská madona.
Přestože se z období vlády Jana Lucemburského (1296-1346) zachovalo jen málo uměleckých děl (Pasionál abatyše Kunigundy, 1312-1321, Kaufmannovo Ukřižování, po 1330)[34], je zřejmé, že v Praze existovalo již tehdy významné centrum, kde se mísily vlivy francouzské a italské malby.[35] Další významní umělci (Mistr Theodorik, Mistr Lucemburského rodokmene) byli pověření výzdobou hradu Karlštejn.[36] Oltář byl pravděpodobně zhotoven pro Svatovítskou katedrálu a korunovaci Karla IV[9], spíše než pro klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě. Donátorem byl nejspíše nejvyšší královský komoří, nejvyšší sudí a vykonavatel závěti Jana Lucemburského, Petr I. z Rožmberka. Osobním důvodem donátora mohla být přímluva za spásu duše syna, který zahynul po boku Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku. Petr z Rožmberka podporoval klášter ve vyšším Brodě od roku 1332. Před svou smrtí († 14. října 1347) přijal cisterciácké roucho a byl v klášteře pochován. Celý oltář patrně nechal dohotovit jeho syn a dědic ve funkci královského komořího Jošt z Rožmberka. Obrazy vznikly v pražské dvorské dílně.
Před blížící se válkou byl roku 1938 oltář převeden do Obrazárny (do Sbírky starého umění pozdější Národní galerie), ale za války byl uloupen nacisty a skladován s dalšími díly ve vyšebrodském klášteře. Hitler jej hodlal umístit do plánovaného říšského muzea v hornorakouském Linci. Koncem války oltář objevila americká armáda v solném dole v Bad-Aussee v Rakousku spolu s dalšími uměleckými díly. Byl odvezen do Mnichova a roku 1947 byl navrácen do Národní galerie.[37] V roce 2014 byl v restituci navrácen cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě a je do Národní galerie dlouhodobě zapůjčen.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
