From Wikipedia, the free encyclopedia
K dodnes neobjasněné vraždě rodiny Mijazawových (japonsky označované jako 世田谷家事件 Setagaja-ka džiken „vražda v obvodu Setagaja“) došlo v Tokiu 30. prosince 2000.
Otec Mikio Mijazawa (44), matka Jasuko Mijazawa (41), dcera Niina Mijazawa (8) a syn Rei Mijazawa (6) byli zavražděni neznámým pachatelem, který se v noci vloupal do jejich domu a několik hodin po vraždě tam zůstal. Navzdory rozsáhlému vyšetřování japonské policie, při kterém se dokonce podařilo získat i vrahovu DNA a mnoho dalších informací, zůstal pachatel neodhalen.
To, že se vraždu tak dlouhou dobu nepodařilo odhalit, vedlo k tomu, že v roce 2010 bylo v Japonsku zrušeno promlčení u hrdelních zločinů (které předtím byly promlčitelné po pětadvaceti letech).[1]
Mikio pracoval v poradenské firmě, která pomáhala velkým společnostem rozvíjet firemní styl, Jasuko provozovala tzv. džuku, soukromou doplňkovou školu, která studentům pomáhá s přípravou na přijímací zkoušky. Oblast, kde oběti bydlely, byla velmi řídce osídlena a určena k vystěhování; většina rodin, které zde předtím žily, se odtud odstěhovala kvůli plánovanému rozšíření blízkého parku; v době vraždy byly v okolí jen čtyři obydlené domy. Den před vraždou strávily oběti spolu: nakupováním a sledováním televize.[2][3]
Těla členů rodiny objevila následující den, 31. prosince 2000, Asahi Geino, matka zavražděné Jasako, v jejich rodinném domě v sousedství Kamisohigaja v obvodě Setagaja na západním předměstí Tokia.[4]
Mikio, Jasuko a Niina byli ubodáni, Rei byl zardoušen.[5] Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že vraždy byly spáchány předcházející den, 30. prosince, kolem 23.30 japonského času a vrah se poté ještě několik hodin pohyboval po domě.[6]
Vrah vstoupil do domu otevřeným oknem do koupelny v zadní části domu, která směřovala k parku Sošigaja. Do okna vyšplhal po větvi blízkého stromu. Nejprve holýma rukama zardousil Reie, který spal ve svém pokoji v prvním patře. Mikio pak zřejmě slyšel hluk a vyšel do prvního patra. Mikio s vrahem bojoval a podařilo se mu ho i zranit, vrah jej ale nakonec ubodal nožem (na místo činu si přinesl kuchyňský nůž typu sašimi bóčó, používaný k přípravě pokrmu sašimi). Podle policejní zprávy se čepel vrahova nože ulomila a úlomek zůstal v Mikiově hlavě. Vrah proto na Jasuko a Niinu zaútočil nejprve zbytkem zlomeného nože a pak jejich vlastním kuchyňským nožem (typu santoku bóčó), který si vzal na místě činu.
Vrah pak zůstal v domě Mijazawových 2–10 hodin. Použil rodinný počítač, zkonzumoval ječný čaj, meloun a zmrzlinu z jejich ledničky, použil jejich toaletu, ošetřil zranění, která mu způsobil bránící se Mikio, obvazy z jejich lékárničky a zdříml si na pohovce v obývacím pokoji v prvním patře. Analýza rodinného počítače ukázala, že se připojil na internet v 1.18 ráno po vraždách a pak kolem desáté hodiny ranní; přibližně v tu hodinu však do domu přišla Asahi. Asahi přišla rodinu zkontrolovat poté, co jí její dcera nezvedala telefon (vrah odpojil telefonní vedení) a nikdo jí nepřišel otevřít, když zazvonila. Podle vyšetřovatelů vrah jistě zůstal v domě nejméně do 1.18 ráno; v 10 hodin ráno mohla počítač nechtěně zapnout sama Asahi.[6]
Vrah zanechal na místě činu svůj zakrvácený svetr, čepici, šálu, ledvinku, bundu, rukavice a kapesník. Většina oblečení byla vyrobená v Japonsku a běžně dostupná v japonských obchodech. Boty, které měl pachatel na sobě (identifikované podle otisků podrážek), však byly vyrobené v Koreji a tato velikost se v Japonsku neprodávala.[2]
Policii se podařilo zjistit mnoho velmi konkrétních informací o vrahovi, žádná z nich však nevedla k jeho ztotožnění. Analýza výkalů z toalety Mijazawových dokonce prokázala, že vrah před vraždou jedl pokrm obsahující zelené fazolky a sezamová semínka.[4]
Bylo zjištěno, že vrahovo oblečení i nůž na sašimi, kterým zaútočil na Mikia, byl zakoupen v prefektuře Kanagawa; daného svetru bylo vyrobeno a prodáno pouze asi 130 kusů, policie ale vypátrala pouze 12 z nich.[5] Zbytky písku v ledvince, kterou pachatel také zanechal na místě činu, pocházely z Nevadské poušti, konkrétně z okolí Edwardsovy letecké základny.
Vyšetřování bylo jedno z nejrozsáhlejších v japonských dějinách. Zapojilo se do něj přes 246 044 vyšetřovatelů a bylo nashromážděno 12 545 kusů důkazního materiálu.[7] Ještě v roce 2015, patnáct let po vraždách, se 40 policistů případu věnovalo na plný úvazek.[8] Příslušníci tokijské policie každoročně provádějí na místě vraždy pietní akci.[9][10] V roce 2019 na případu pracovalo třicet pět detektivů.[11]
V současné době je vypsána odměna 20 milionů jenů každému, kdo by poskytl informace vedoucí k dopadení pachatele nebo uzavření případu.[2] V roce 2019 bylo oznámeno, že dům bude zdemolován, protože je ve špatném stavu a hrozí jeho zřícení; všechny důkazní materiály z něho už byly odebrány.[11]
Ačkoli se v domě našla DNA vraha i jeho otisky prstů, žádný z nich neodpovídá záznamům japonské policie, což znamená, že pachatel neměl v Japonsku trestní záznam. Byla nalezena také pachatelova krev, která měla krevní skupinu A (což znamená, že nebyl příbuzný rodiny). Podle analýzy DNA byl vrahem muž, pravděpodobně míšenec, jehož matka pocházela z jižní Evropy a otec z východní Asie. Evropské DNA však mohlo pocházet od vzdálenějších předků, sama matka v Evropě žít nemusela. Podle analýzy DNA měl vrah haploskupinu O-M122, která je v Japonsku poměrně vzácná (asi 1 ze 13 osob), častější je však u Korejců (1 ze 4–5 osob). To vedlo k domněnce, že vrah nebyl Japonec. Z rozměrů oblečení zanechaného na místě činu policie usuzuje, že vrah byl asi 170 cm vysoký, štíhlé postavy.[9] Policie se dále domnívá, že vrah byl narozený mezi lety 1965–1985 (v době činu mu tedy bylo 15–35 let) a byl pravák.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
