slovenský právník, historik, překladatel a vědecký spisovatel (1919-2006) From Wikipedia, the free encyclopedia
Vojtěch Zamarovský, vlastním jménem Vojtech (5. října 1919 Zamarovce[1] (v letech 1972–1990 součást Trenčína)[2] – 26. července 2006 Praha), byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu v Československu. Ve svém díle se věnoval nejstarším obdobím lidské historie a popularizaci starověkých civilizací a mýtů.
| JUDr. Vojtěch Zamarovský | |
|---|---|
| Narození | 5. října 1919 Zamarovce nebo Trenčín |
| Úmrtí | 26. července 2006 (ve věku 86 let) Praha |
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Povolání | spisovatel, překladatel, právník a historik |
| Alma mater | Gymnázium Ľudovíta Štúra v Trenčíne Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
| Žánr | literatura faktu |
| Témata | dějiny, archeologie a mytologie |
| Významná díla | Dějiny psané Římem |
| Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (1992) Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (1996) Pribinův kříž I. třídy (2001) Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (2006) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a po maturitě v roce 1938 odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však nadále studoval Vysokou školu obchodní. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 vstoupil do pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy (POHG) a za Slovenského státu údajně působil i v akademickém klubu tehdejší vládní Hlinkovy slovenské lidové strany.[3] Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze, v roce 1947 vstoupil do KSČ a od roku 1951 pracoval ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnoval pouze překladatelství a později také psal a publikoval vlastní díla.
Více než 20 let byl spolupracovníkem československé Státní bezpečnosti, se kterou spolupracoval od roku 1962 pod krycím jménem Belo, v roce 1977 se stal agentem rozvědky s krycím jménem Závoj[4] a také podepsal Antichartu. Za svou spolupráci s StB dostával odměny ve výši 3 017,50 Kčs.[zdroj?] Zamarovský plnil úkoly hlavně v zahraničí, kde byl využíván po linii politické rozvědky na problematiku jihovýchodního křídla NATO, dále na vyhledávací a tipovací činnost a v některých otázkách jako konzultant po linii aktivních a vlivových opatření.
Na sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze. V Bratislavě je dnes po něm pojmenováno Knihkupectví Vojtěcha Zamarovského v Karpatské ulici.
Jeho první práce zahrnovaly odborné ekonomické práce, články, recenze, doslovy a studie. Jeho první kniha vznikla na podnět vydavatelství Mladé letá jako historický cestopis po Mezopotámii, starověkém Egyptě a Řecku. Díky studiu uměleckých památek a staveb postupně vznikala i další historicko-naučná díla o starověkých kulturách. Tím dal vzniknout novému žánru v československé literatuře – literatuře faktu. Ve svých dílech se více věnoval opisu památek spíše než jejich prostému popisu, přičemž kladl větší důraz na estetickou stránku než na poznávací aspekt svých knih. Kromě poznávání architektonických a uměleckých děl se věnoval také starověké mytologii, historii objevů a životním osudům archeologů (např. Heinricha Schliemanna). Každá jeho kniha přináší kromě zajímavé části dějin a poutavého příběhu také množství historických faktů podaných s velkou zručností, takže i nudná fakta se v jeho dílech stávala zajímavou historií. Mimo vlastních autorských prací se věnoval také překládání z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny, spolupracoval také na několika televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (kromě první byly všechny napsány česky i slovensky) přeložených do 14 jazyků v celkovém nákladu přes dva miliony výtisků a jeho dílo se stalo nejznámějším populárně-naučným dílem o starověké historii v češtině i slovenštině.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
