Vodní kámen

Vodní kámen je pevný povlak, který se usazuje na stěnách nádob, v nichž je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100 °C.^[zdroj?] Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý.

Vodní kámen - krystal uhličitanu vápenatého v elektronovém mikroskopu.

Tvorba vodního kamene je způsobena změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vyloučením z vody. Vodní kámen má obvykle bílou barvu, ale někdy je nahnědlý až nažloutlý. ^[1]

Zamezování tvorby vodního kamene a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby:

• mechanické metody: odírání vzniklého kamene
• chemické metody (rozpouštění pomocí kyselin, např. kyseliny citrónové, kyseliny chlorovodíkové)
• fyzikální metody: magnetická úpravna, galvanická úprava pomocí zinkové anody
• v kotlích snížením teploty ohřevu vody pod cca 55 °C (Periodicky je však nutné jednorázově ohřát vodu v bojleru nad 65 °C, aby se zabránilo možnému množení nebezpečných bakterií Legionella.).

Využití

Ve středověku se používal i jako stavební materiál, zejména na významné církevní stavby.^[2][3]