Vilém z Champeaux

Vilém z Champeaux, fr. Guillaume de Champeaux, lat. Guillelmus Campellensis (kolem 1070, Champeaux – 18. ledna 1121, Châlons-en-Champagne) byl francouzský filozof a teolog, představitel scholastiky.

Vilém z Champeaux
Narození	1070 Champeaux
Úmrtí	1121 (ve věku 50–51 let) Châlons-en-Champagne
Povolání	filozof, teolog a kněz
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	biskup z Châlons-en-Champagne (1113–1121)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Byl žákem Manegolda z Lautenbachu, Anselma z Laonu a Roscelina z Compiègne. Po skončení studií vyučoval na pařížské katedrální škole, kde k jeho posluchačům patřil Pierre Abélard. V roce 1108 se kvůli obtížím nejasného původu – snad kvůli sporům s Abélardem^[1] – uchýlil do ústraní kláštera svatého Viktora. Brzy tu však obnovil své přednášky z rétoriky, filozofie a teologie a stal se pravděpodobně i podněcovatelem příklonu k mystice, která později ve svatoviktorské škole převládla (Vilém byl přítelem sv. Bernarda z Clairvaux, předního mystika té doby).^[2] V roce 1113 byl ustanoven biskupem v Châlons-sur-Marne a působil v tomto úřadě až do konce života.

Učení

Z Vilémova díla se dochovalo jen málo spisů, jeho názory o obecninách známe převážně z prací Abélardových.^[3] Na rozdíl od svého nominalisticky orientovaného učitele Roscelina Vilém zastával ve sporu o univerzálie stanovisko krajního realismu. V prvních fázích své filozofické činnosti učil, že každá druhová všeobecnina existuje v individuích daného druhu jako jedna a tatáž podstata a že tato individua se liší od sebe jen tzv. akcidenty.

Pod vlivem Abélardových kritických námitek změnil později své učení a přiklonil se k tzv. „realismu indiference".^[4] Tvrdil, že je třeba rozlišovat to, co je společné všem individuím a co je indiferentní (nerozlišitelné), od toho, co je každému individuu osobně vlastní. Individua jsou singulární bytí, numericky a akcidentálně odlišená, a v nich je pluralita podstat – avšak indiferentní substance je společná a je jedna.^[5][6]

Později Vilém zastával ještě třetí teorii, tzv. teorii podobnosti. Podle ní přirozenost v různých lidech není totožná, ale pouze podobná, a to proto, že jsou lidé.^[5]

Dílo

• De eucharistia (O eucharistii)
• Sentantiae (Sentence)