Valentin (Miščuk)
biskup ruské pravoslavné církve From Wikipedia, the free encyclopedia
biskup ruské pravoslavné církve From Wikipedia, the free encyclopedia
Valentin (Valjancin) (světským jménem: Cimafej Adamovič Miščuk; * 14. října 1940, Brest) je běloruský duchovní Ruské pravoslavné církve, arcibiskup a emeritní metropolita orenburský a saraktašský.
| Jeho Vysokopřeosvícenost Valentin | |
|---|---|
| Emeritní metropolita orenburský a saraktašský | |
_на_всенощном_бдении_в_Александро-Невской_лавре._11_сентября_2013.jpg) | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Orenburg |
| Jmenování | 19. července 1999 |
| Emeritura | 22. října 2015 |
| Předchůdce | Leontij (Bondar) |
| Nástupce | Veniamin (Zaryckyj) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 30. března 1969 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 20. dubna 1969 světitel Pimen (Izvekov) |
| Kněžské svěcení | 18. července 1969 světitel Pimen (Izvekov) |
| Biskupské svěcení | 25. července 1976 světitel Pimen |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Cimafej Adamovič Miščuk (Цімафей Адамовіч Мішчук) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 14. října 1940 (83 let) |
| Místo narození | Brest, Běloruská sovětská socialistická republika |
| Národnost | běloruská |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se 14. října 1940 v Brestu.[1]
Roku 1957 dokončil střední školu a nastoupil na Minský duchovní seminář. Sloužil v řadách Sovětské armády. Na podzim roku 1963 nastoupil na Moskevský duchovní seminář, který dokončil roku 1966. Poté pokračoval ve studiu na Moskevské duchovní akademii.[1]
Dne 30. března 1969 byl představeným Trojicko-sergijevské lávry archimandritou Platonem (Lobankovem) postřižen na monacha se jménem Valentin na počest svatého mučedníka Valentýna.[1]
Dne 20. dubna 1969 jej metropolita krutický a kolomenský Pimen (Izvekov) rukopoložil na hierodiakona a 18. července na jeromonacha.[1]
Roku 1971 byl na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice povýšen patriarchou moskevským Pimenem na igumena.[1]
Od roku 1972 přednášel na Moskevském duchovním semináři a byl asistentem inspektora. Roku 1973 dokončil doktorské studium na akademii. Od listopadu 1975 byl zodpovědný za zahraniční hosty Trojicko-sergijevské lávry a Moskevské duchovní akademie.[1]
Dne 19. července 1976 jej Svatý synod zvolil biskupem ufským a stěrlitamakským. Dne 20. července 1976 byl v chrámu Pokrova přesvaté Bohorodice při akademii povýšen rektorem akademie arcibiskupem Volodymyrem (Sabodanem) na archimandritu.[1]
Dne 24. července 1976 proběhla v chrámu Zjevení Páně v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Pimen, metropolita leningradský a novgorodský Nikodim (Rotov), metropolita tallinský a estonský Alexij (Rüdiger), metropolita tulský a beljovský Juvenalij (Pojarkov), metropolita minský a běloruský Antonij (Melnikov), arcibiskup volokolamský Pitirim (Něčajev) a arcibiskup dmitrovský Volodymyr (Sabodan).[1]
Dne 16. listopadu 1979 byl ustanoven biskupem zvenigorodským a vikářem moskevské eparchie, zástupcem moskevského patriarchátu při antiochijském patriarchátu.[1]
Dne 26. dubna 1985 byl převeden na tambovskou a mičurinskou katedru a 12. května 1987 na vladimirskou a suzdalskou.[1]
Dne 30. prosince 1988 byl povýšen na arcibiskupa.[1]
Dne 27. října 1990 byl jmenován arcibiskupem chersonésoským.[1]
Dne 18. února 1992 se stal arcibiskupem grodněnským a vaŭkavyským.[1]
Dne 26. února 1994 jej Svatý synod ustanovil arcibiskupem bakuským a vikářem stavropolské eparchie, rektorem Stavropolského duchovního semináře.[1]
Dne 17. července 1995 byl Svatým synodem penzionován.[1]
Dne 19. července 1999 byl jmenován arcibiskupem orenburským a buzulukským a 25. února 2004 byl povýšen na metropolitu.[1]
Dne 6. října 2011 mu byl změněn titul na orenburský a saraktašský. Současně byl ustanoven hlavou orenburské metropole.[2]
Od října 2011 do března 2012 působil jako dočasný správce buzulukské eparchie.[1]
Dne 26. prosince 2012 ho Svatý synod jmenoval rektorem Orenburského duchovního semináře, kterým byl do 23. října 2014.[3]
Dne 22. října 2015 byl penzionován a jako místo pobytu mu byla určena Moskva.[4]
Dne 19. října 2015 mu bylo patriarchou moskevským Kirillem určeno jako místo služby chrám svatých Petra a Pavla v Lefortově a 15. dubna 2021 chrám svatého Andreje Bogoljubského.[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
