Valdemar III. Dánský

Valdemar III. Dánský (1314–1364) byl dánský král v letech 1326–1329 a vévoda šlesvický v letech 1325–1326 a 1330–1364.

Valdemar III. Dánský
Narození	1314 Dánsko
Úmrtí	1364 (ve věku 49–50 let) Dánsko
Povolání	aristokrat
Nábož. vyznání	křesťanství
Choť	Richardis of Schwerin, Duchess of Schleswig
Děti	Henry, Duke of Schleswig[1]
Rodiče	Erik II. Šlesvický[1] a Adéla Holštýnsko-Rendsburský[1]
Rod	Estridsenové
Příbuzní	Helvig Šlesvická (sourozenec)
Funkce	šlesvický vévoda (1325–1326) dánský král (1326–1329) šlesvický vévoda (1330–1364)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek je o dánském králi. O dánském princi a mladším králi označovaném také jako Valdemar III. pojednává článek Valdemar Mladý.

Biografie

Původ, mládí

Valdemar se narodil jako syn šlesvického vévody Erika II. a jeho manželky Adelheid Holštýnské. V mužské linii byl jako prapravnuk dánského krále Abela pretendentem dánského trůnu.

Král Dánska

Na dánský královský trůn vstoupil ve věku 11 let v roce 1326 poté, když jeho předchůdce (a posléze i následník), vzdálený příbuzný král Kryštof II. pod tlakem okolností byl nucen uprchnout ze země. Holštýnští a dánští velmoži byli postaveni před nutnost vybrat nového krále a jejich volba padla na jedenáctiletého šlesvického vévodu Valdemara V. – hlavu dynastické linie, počínající dánským králem Abelem, jehož byl prapravnukem. Pro jeho mladý věk byl regentem a poručníkem ustaven jeho strýc v mateřské linii, holštýnský hrabě Gerhard III., který byl nejsilnějším vlastníkem v dánských zemích.

Při korunovaci musel Valdemar – stejně jako svého času Kryštof – podepsat prohlášení, omezující jeho vládu. Byla v něm doplněna nová ustanovení, např. o zničení všech hradů ve Skåne nebo o právu všech dvořanů opevňovat svá sídla. Nejdůležitější v něm bylo tzv. «Constitutio Valdemariana» (Valdemarovo ustanovení), které stanovilo, že vládcem Dánska a jižního Jutska (Šlesvicka) nemůže být současně jedna osoba. Podle tohoto ustanovení předal Valdemar vládu ve Šlesvicku svému strýci Gerhardu III.

Povstání

Za vlády nedospělého chlapce se Dánsko prakticky nacházelo v rukou velmožů, což budilo silný odpor sedláků – částečně proto, že většina velmožů byli cizozemci, hlavně však kvůli masově jim nakládaným novým daním. Situace vyústila v roce 1328 v selské povstání na ostrově Sjælland. Povstání bylo potlačeno, avšak nedlouho poté (1329) vypuklo jiné, v Jutsku, jehož zvládnutí bylo již obtížnější. Nakonec Gerhardovi III. nezbylo než povolat na trůn opět Kryštofa II.

Valdemar tedy v roce 1329 abdikoval a na dánský trůn se vrátil Kryštof II. Valdemar se stal vládcem jižního Jutska; toto postavení po něm zdědil v roce 1364 jeho mladší syn Jindřich.

V roce 1340 se jediná Valdemarova sestra Helvig provdala za dánského krále Valdemara Atterdaga. Poslední léta svého života vedl Valdemar vůči Dánsku nepředvídatelnou politiku, v níž se střídaly války se spojenectvím.

Manželství a potomci

Valdemar se oženil s Richardis ze Schwerinu († 1384). Z manželství vzešly dvě děti, oba synové:

• Valdemar (1338–1360);
• Jindřich (1342–1375) – od roku 1364 (po otcově smrti) vévoda šlesvický;

Reference

1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valdemar III. Dánský na Wikimedia Commons
• http://www.thepeerage.com/p11289.htm#i112889
• https://runeberg.org/dbl/18/0193.html
• http://www.gravsted.dk/person.php?navn=valdemar3

Předchůdce: Kryštof II.

Dánský král 1326–1329

Nástupce: Kryštof II.