Sto dnů nebo také Napoleonových sto dnů (francouzskyles Cent-Jours) je období mezi Napoleonovým příchodem z exilu na Elbě do Paříže20. března1815 a8.červencem1815, kdy se Ludvík XVIII. podruhé vrátil na trůn. Spojení les Cent-Jours použil poprvé pařížský prefekt ve své uvítací řeči kLudvíku XVIII.[1] Během sto dnů bylo krátce obnoveno císařství až do Napoleonovy abdikace po porážce v bitvě u Waterloo a následujícím zrušení císařství silami sedmé koalice.[2] Proto je zpětně označováno jako stodennícísařství. Vlády ve Francii se poté ujali Velkou francouzskou revolucí sesazení Bourboni. Napoleonské války skončily.
Velmoci zasedající na Vídeňském kongresu prohlásily Napoleona zločincem.
14. března
Maršál Ney, který předtím prohlásil, že Napoleon by měl být přivezen do Paříže v železné kleci, přeběhl společně s 6000 muži na Napoleonovu stranu.
15. března
Poté, co k němu došly zprávy o Napoleonově útěku, neapolský král a Napoleonův švagr Joachim Murat vyhlásil ve snaze podržet si trůn válku Rakousku.
19. března
Ludvík XVIII. utekl z Paříže.
20. března
Napoleon vstoupil do Paříže – začátek stodenního císařství.
25. března
Spojené království, Rusko, Rakousko a Prusko, členové sedmé koalice, se každý zavázali k postavení armády o síle 150 tisíc mužů, aby podruhé zbavili Napoleona trůnu.
9. dubna
Významný moment takzvané neapolské války, kdy se Murat pokusil překročit řeku Pád. Byl však poražen v bitvě u Occhiobella a po zbytek konfliktu byly jednotky Neapolského království na ústupu.
3. května
Rakouské jednotky pod vedením generála Bianchiho rozhodně porazily Murata v bitvě u Tolentina.
20. května
Neapolské království uzavřelo mírovou smlouvu z Casalanzy poté, co Murat utekl na Korsiku a jeho generálové požádali o zahájení mírových jednání.
23. května
Původní neapolský král Ferdinand IV. se znovu ujal moci v Neapolském království.
Napoleon I. porazil polního maršála Blüchera v bitvě u Ligny. Zároveň maršál Ney svedl nerozhodnou bitvu u Quatre Bras s vévodou z Wellingtonu.
18. června
Napoleonův poslední velký útok v bitvě u WaterlooV bitvě u Waterloo spojené armády Wellingtona a Blüchera za cenu velkých ztrát těsně zvítězily nad Napoleonovou Severní armádou. V tu samou dobu probíhala také bitva u Wavre, a to až do následujícího dne, kdy maršál Grouchy zvítězil nad generálem Johannem von Thielmann.
21. června
Napoleon I. přibyl nazpět do Paříže.
22. června
Napoleon I. abdikoval ve prospěch svého syna Napoleona II.
29. června
Napoleon I. opustil Paříž a vydal se do západní Francie.
3. července
Francie požádala po bitvě u Issy o uzavření příměří. Dohoda ze St. Cloud (kapitulace Paříže) ukončila válečný stav mezi Francií a armádami pod vedením Blüchera a Wellingtona.
.svg)
2.svg)
.svg)
.svg){kind=link}