Sto dnů

Možná hledáte: Stodenní ofenzíva.

Sto dnů nebo také Napoleonových sto dnů či stodenní císařství (francouzsky les Cent-Jours) je období mezi Napoleonovým příchodem z exilu na Elbě do Paříže 20. března 1815 a 8. červencem 1815, kdy se Ludvík XVIII. podruhé vrátil na trůn. Spojení les Cent-Jours použil poprvé pařížský prefekt ve své uvítací řeči k Ludvíku XVIII.^[1]

Francouzské císařství Empire Français ←  20. března–8. července 1815  → vlajka znak
Hymna Chant du départ (de facto)
Geografie
Hlavní město	Paříž
Obyvatelstvo
Jazyky	francouzština
Náboženství	římskokatolické, kalvínské, luteránské, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie
Měna	francouzský frank
Vznik	20. března 1815 – Napoleon vstoupil do Paříže, začátek stodenního císařství
Zánik	8. července 1815 – Ludvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn, konec stodenního císařství.
Státní útvary a území
Předcházející Restaurace Bourbonů Následující Restaurace Bourbonů

Chronologie

Datum	Přehled nejvýznamnějších událostí
26. února	Napoleon utekl z Elby.
1. března	Napoleon přistál s lodí poblíž města Antibes.
13. března	Velmoci zasedající na Vídeňském kongresu prohlásily Napoleona zločincem.
14. března	Maršál Ney, který předtím prohlásil, že Napoleon by měl být přivezen do Paříže v železné kleci, přeběhl společně s 6000 muži na Napoleonovu stranu.
15. března	Poté, co k němu došly zprávy o Napoleonově útěku, neapolský král a Napoleonův švagr Joachim Murat vyhlásil ve snaze podržet si trůn válku Rakousku.
19. března	Ludvík XVIII. utekl z Paříže.
20. března	Napoleon vstoupil do Paříže – začátek stodenního císařství.
25. března	Spojené království, Rusko, Rakousko a Prusko, členové sedmé koalice, se každý zavázali k postavení armády o síle 150 tisíc mužů, aby podruhé zbavili Napoleona trůnu.
9. dubna	Významný moment takzvané neapolské války, kdy se Murat pokusil překročit řeku Pád. Byl však poražen v bitvě u Occhiobella a po zbytek konfliktu byly jednotky Neapolského království na ústupu.
3. května	Rakouské jednotky pod vedením generála Bianchiho rozhodně porazily Murata v bitvě u Tolentina.
20. května	Neapolské království uzavřelo mírovou smlouvu z Casalanzy poté, co Murat utekl na Korsiku a jeho generálové požádali o zahájení mírových jednání.
23. května	Původní neapolský král Ferdinand IV. se znovu ujal moci v Neapolském království.
15. června	Francouzská Severní armáda překročila hranice do Spojeného Nizozemí (na území dnešní Belgie).
16. června	Napoleon I. porazil polního maršála Blüchera v bitvě u Ligny. Zároveň maršál Ney svedl nerozhodnou bitvu u Quatre Bras s vévodou z Wellingtonu.
18. června	Napoleonův poslední velký útok v bitvě u Waterloo V bitvě u Waterloo spojené armády Wellingtona a Blüchera za cenu velkých ztrát těsně zvítězily nad Napoleonovou Severní armádou. V tu samou dobu probíhala také bitva u Wavre, a to až do následujícího dne, kdy maršál Grouchy zvítězil nad generálem Johannem von Thielmann.
21. června	Napoleon I. přibyl nazpět do Paříže.
22. června	Napoleon I. abdikoval ve prospěch svého syna Napoleona II.
29. června	Napoleon I. opustil Paříž a vydal se do západní Francie.
3. července	Francie požádala po bitvě u Issy o uzavření příměří. Dohoda ze St. Cloud (kapitulace Paříže) ukončila válečný stav mezi Francií a armádami pod vedením Blüchera a Wellingtona.
7. července	Pruské jednotky pod vedením hraběte von Zietena vstoupily do Paříže.
8. července	Ludvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn – konec stodenního císařství.
15. července	Napoleon I. se vzdal kapitánu Maitlandovi velícímu lodi HMS Bellerophon.
13. října	Joachim Murat byl popraven v Pizzo poté, co se zde pět dní před tím vylodil s cílem získat nazpět své království.
16. října	Napoleon poslán do exilu na Svatou Helenu.
20. listopadu	V Paříži byla podepsána mírová smlouva.
7. prosince	Maršál Ney je zastřelen popravčí četou po odsouzení sněmovnou pairů v Paříži poblíž Lucemburské zahrady.