Sto dnů

From Wikipedia, the free encyclopedia

Sto dnů
Možná hledáte: Stodenní ofenzíva.

Sto dnů nebo také Napoleonových sto dnů či stodenní císařství (francouzsky les Cent-Jours) je období mezi Napoleonovým příchodem z exilu na Elbě do Paříže 20. března 1815 a 8. červencem 1815, kdy se Ludvík XVIII. podruhé vrátil na trůn. Spojení les Cent-Jours použil poprvé pařížský prefekt ve své uvítací řeči k Ludvíku XVIII.[1]

Stručná fakta
Francouzské císařství
Empire Français
  20. března–8. července 1815  
Thumb
vlajka
Thumb
znak
Hymna Chant du départ (de facto)
Geografie
Thumb
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
20. března 1815Napoleon vstoupil do Paříže, začátek stodenního císařství
Zánik
8. července 1815Ludvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn, konec stodenního císařství.
Státní útvary a území
Předcházející
Restaurace Bourbonů
Následující
Restaurace Bourbonů
Zavřít

Chronologie

Další informace Datum, Přehled nejvýznamnějších událostí ...
DatumPřehled nejvýznamnějších událostí
26. únoraNapoleon utekl z Elby.
1. březnaNapoleon přistál s lodí poblíž města Antibes.
13. březnaVelmoci zasedající na Vídeňském kongresu prohlásily Napoleona zločincem.
14. březnaMaršál Ney, který předtím prohlásil, že Napoleon by měl být přivezen do Paříže v železné kleci, přeběhl společně s 6000 muži na Napoleonovu stranu.
15. březnaPoté, co k němu došly zprávy o Napoleonově útěku, neapolský král a Napoleonův švagr Joachim Murat vyhlásil ve snaze podržet si trůn válku Rakousku.
19. březnaLudvík XVIII. utekl z Paříže.
20. březnaNapoleon vstoupil do Paříže – začátek stodenního císařství.
25. březnaSpojené království, Rusko, Rakousko a Prusko, členové sedmé koalice, se každý zavázali k postavení armády o síle 150 tisíc mužů, aby podruhé zbavili Napoleona trůnu.
9. dubnaVýznamný moment takzvané neapolské války, kdy se Murat pokusil překročit řeku Pád. Byl však poražen v bitvě u Occhiobella a po zbytek konfliktu byly jednotky Neapolského království na ústupu.
3. květnaRakouské jednotky pod vedením generála Bianchiho rozhodně porazily Murata v bitvě u Tolentina.
20. květnaNeapolské království uzavřelo mírovou smlouvu z Casalanzy poté, co Murat utekl na Korsiku a jeho generálové požádali o zahájení mírových jednání.
23. květnaPůvodní neapolský král Ferdinand IV. se znovu ujal moci v Neapolském království.
15. červnaFrancouzská Severní armáda překročila hranice do Spojeného Nizozemí (na území dnešní Belgie).
16. červnaNapoleon I. porazil polního maršála Blüchera v bitvě u Ligny. Zároveň maršál Ney svedl nerozhodnou bitvu u Quatre Bras s vévodou z Wellingtonu.
18. června
Napoleonův poslední velký útok v bitvě u Waterloo
V bitvě u Waterloo spojené armády Wellingtona a Blüchera za cenu velkých ztrát těsně zvítězily nad Napoleonovou Severní armádou. V tu samou dobu probíhala také bitva u Wavre, a to až do následujícího dne, kdy maršál Grouchy zvítězil nad generálem Johannem von Thielmann.
21. červnaNapoleon I. přibyl nazpět do Paříže.
22. červnaNapoleon I. abdikoval ve prospěch svého syna Napoleona II.
29. červnaNapoleon I. opustil Paříž a vydal se do západní Francie.
3. červenceFrancie požádala po bitvě u Issy o uzavření příměří. Dohoda ze St. Cloud (kapitulace Paříže) ukončila válečný stav mezi Francií a armádami pod vedením Blüchera a Wellingtona.
7. červencePruské jednotky pod vedením hraběte von Zietena vstoupily do Paříže.
8. červenceLudvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn – konec stodenního císařství.
15. červenceNapoleon I. se vzdal kapitánu Maitlandovi velícímu lodi HMS Bellerophon.
13. říjnaJoachim Murat byl popraven v Pizzo poté, co se zde pět dní před tím vylodil s cílem získat nazpět své království.
16. říjnaNapoleon poslán do exilu na Svatou Helenu.
20. listopaduV Paříži byla podepsána mírová smlouva.
7. prosinceMaršál Ney je zastřelen popravčí četou po odsouzení sněmovnou pairů v Paříži poblíž Lucemburské zahrady.
Zavřít

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.