československý ministr práce a sociálních věcí a ministr vnitra From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav Nosek (26. září 1892 Malá Dobrá[1] – 22. července 1955 Praha) byl český komunistický politik, ministr, v letech 1941–1950 jedna z klíčových osobností Komunistické strany Československa.
Václav Nosek | |
---|---|
Václav Nosek | |
Ministr vnitra ČSR | |
Ve funkci: 1945 – 1953 | |
Ministr pracovních sil ČSR | |
Ve funkci: 1953 – 1955 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociální demokracie (1910–1921) KSČ (1921–1955) |
Narození | 26. září 1892 Velká Dobrá Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. července 1955 (ve věku 62 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | Češi |
Profese | politik, odborář a ministr |
Ocenění | Řád republiky |
Commons | Václav Nosek |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel z hornické rodiny. Po obecné a měšťanské škole nastoupil do učení na soustružníka v Poldině huti, od patnácti let pracoval v dole Max. V první světové válce bojoval v rakousko-uherské armádě postupně na srbské, východní a italské frontě. Byl dvakrát raněn a na konci roku 1917 se vrátil zpátky do zaměstnání v dole.[2]
Již od patnácti let byl členem Dělnické tělocvičné jednoty, později vstoupil do organizace socialistické mládeže, odborů a v osmnácti letech do sociální demokracie. Po návratu z války se dál angažoval v odborovém hnutí i v sociální demokracii. Po rozkolu ve straně podporoval její levé křídlo (tzv. marxistickou levici). V prosinci 1920 společně s Antonínem Zápotockým stál v čele generální stávky na Kladně, za to byl trestně stíhán. Byl delegátem ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921. Od roku 1925 působil v pražském ústředí komunistických odborů[2] a v roce 1929 se stal členem ÚV KSČ.[3] Podílel se na organizaci mostecké stávky roku 1932.[2]
Po německé okupaci byl během akce Gitter zatčen a několik týdnů vězněn na Pankráci. Po propuštění emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie. V exilu se na podzim 1941 stal členem[2] a od roku 1942 místopředsedou[3] Státní rady. Jeho činnost v Británii řídilo moskevské vedení KSČ v čele s Gottwaldem.[4]
Dne 4. dubna 1945 se stal ministrem vnitra v košické vládě. Tuto pozici si udržel i v dalších vládách až do 14. září 1953.[2] Členem předsednictva ÚV KSČ byl od 8. dubna 1945 a ve funkci zůstal do X. sjezdu KSČ v březnu 1954.[5]
Jako ministr vnitra a člen předsednictva ÚV KSČ byl zásadní osobností v procesu ovládnutí Československa komunisty. V letech 1945–1948 využil svých pozic na ministerstvu jednak k rozsáhlé infiltraci Sboru národní bezpečnosti (SNB) oddanými stoupenci KSČ, jednak k vytvoření téměř čistě komunistické Státní bezpečnosti a k dalšímu posílení stranických pozic.
Při únorovém převratu Nosek nejprve vyvolal střet a demisi demokratických ministrů odvoláním osmi nekomunistických velitelů SNB v Praze, poté použil síly SNB k potlačení demonstrací na podporu prezidenta Beneše.[6]
Po roce 1950 jeho vliv slábl. Pravomoci ministerstva vnitra byly výrazně okleštěny, když bezpečnostní složky přešly pod ministerstvo národní bezpečnosti zřízené podle sovětského vzoru v květnu 1950. Do září 1953 zastával funkci ministra vnitra a poté až do konce života ministra pracovních sil.[7][8] Zemřel na rakovinu plic roku 1955 ve věku 62 let.[8]
Noskova první žena Alžběta, za svobodna Šípová,[1] pocházela jako on z hornické rodiny, byla také členkou KSČ. Oženil se s ní v roce 1918. V roce 1942 zahynula v Osvětimi. Jejich jediný syn Míla nepřežil pochod smrti v dubnu 1945. Po návratu z exilu se Václav Nosek oženil s lékařkou Růženou, která mu v srpnu 1946 porodila syna Miroslava.[4]
Jiří Štrébl | České století, r. Robert Sedláček, 2013[9] |
Jaromír Dulava | Toman, r. Ondřej Trojan, 2018 |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.