Václav Jícha
Narozen 23. 11. 1874 v Bystřici nad Pernštejnem, zemřel 30. 6. 1950 tamtéž. Malíř a učitel. From Wikipedia, the free encyclopedia
Narozen 23. 11. 1874 v Bystřici nad Pernštejnem, zemřel 30. 6. 1950 tamtéž. Malíř a učitel. From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav Jícha, křtěný Václav Alois (22. listopadu 1874 Bystřice nad Pernštejnem[1] – 30. června 1950[2] Bystřice nad Pernštejnem) byl český malíř a pedagog. Působil v 1. polovině 20. století a věnoval se zejména zachycování přírodních a venkovských scenérií. Jícha patřil mezi nejlepší české akvarelisty a jeho dílo zůstává do jisté míry nedoceněno a ne zcela zmapováno.
| Václav Jícha | |
|---|---|
| Narození | 22. listopadu 1874 Bystřice nad Pernštejnem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. června 1950 (ve věku 75 let) Bystřice nad Pernštejnem  Československo |
| Povolání | malíř, učitel a kreslíř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Narodil se roku 1874 v Bystřici nad Pernštejnem jako syn učitele Václava Jíchy a jeho ženy Františky rodem Němcové z Fryšavy.[1] V letech 1886 až 1890 navštěvoval měšťanskou školu v Novém Městě na Moravě a v letech 1890–1894 studoval na Českém učitelském ústavu v Brně, kde věnoval veškerý svůj volný čas hudbě, pod vlivem zde působícího Leoše Janáčka. V roce 1894 se oženil se svou studentskou láskou, která ale v následujícím roce zemřela. Snad kvůli této bolestivé ztrátě se Jícha začal častěji vracet do kraje, odkud pocházel. Právě ve Fryšavě na Českomoravské vrchovině, v rodném městě své matky, se podruhé oženil, a to s Josefou Jílkovou ze starého selského horáckého rodu. Měli spolu čtyři děti – tři dcery a jednoho syna.
Následně došlo k prudké změně Jíchových zájmů. Nedá se říci, že by na hudbu zanevřel, nicméně stále více se věnoval kresbě. Byl pevně rozhodnut zdokonalit svůj kreslířský talent a stát se malířem. Hlavním důvodem této změny byl nepochybně návrat do krajiny, ve které vyrůstal, nyní ji začal vnímat daleko silněji a hlouběji. Druhým důvodem byl možný vliv strýce Aloise Němce, který v sobě měl také výrazné umělecké nadání.
Během první světové války byl povolán do armády, nejprve sloužil v Brně a v roce 1916 byl převelen na srbskou frontu a do Sarajeva. Po odchodu do penze (1929) se však přestěhoval zpět na Fryšavu pod Žákovou Horou, kde až do své smrti žil a tvořil. Zemřel 30. června 1950 a je pochován na fryšavském hřbitově.
Na počátku svého tvůrčího vývoje usiloval o vyrovnání kresby a malby. Tento souboj dokazují početné studie daných scenérií, kdy pro zdokonalení své techniky a vytvoření vytouženého výsledku využíval tentýž motiv několikrát. V rámci samostudia dojížděl pro inspiraci do Brna a do Vídně. Cítil a věděl, co chce malovat, avšak chtěl důkladně prozkoumat, jak nejlépe vytouženého výsledku dosáhnout. Právě v Brně byl roce 1900 založen Klub přátel umění, což poskytlo Jíchovi perfektní příležitost pro navázání známostí se současnými moravskými výtvarníky.
V roce 1900 navštívil ve Vídni výstavu krajin, kterou z Francie přivezl dnes slavný český impresionista Václav Radimský, tehdy žijící ve Francii. V tu dobu se Jícha také seznámil s pražským sdružením Mánes, utvrdil se ve svých názorech a uvědomil si, že výhradně v přírodě lze najít tu nejspolehlivější učitelku každého pravého umění.
První samostatná výstava, utvořená ze sto padesáti jeho akvarelů, se uskutečnila v Jemnici, jeho tehdejším působišti. Podle názvů obrazů bylo na první pohled jasné, že se jedná o vyjádření láskyplného vztahu ke své domovině a krajině.
Významným okamžikem v Jíchově rozvíjejícím se uměleckém snažení bylo seznámení se s básníkem Otokarem Březinou a následně sochařem Františkem Bílkem. Ve Strážnici se seznámil také s Jožou Uprkou či Aloisem Kalvodou a dalšími moravskými umělci, z jejichž díla následně čerpal.
V roce 1908 se mu dostalo mezinárodního uznání od švýcarského hudebního a výtvarného historika Williama Rittera, který v roce 1908 Moravu navštívil. V Národních listech v článku Tři vycházky do umělecké Moravy nešetřil chválou a napsal: „Ani zdaleka jsem netušil, co mě čeká ve Strážnici, odkud jsem dostal pozvání umělců na výstavu. Opouštěl jsem ji objeviv mistra Václava Jíchu, jehož dílo se mnou opravdu otřáslo“. Slovo otřes (francouzsky sesousse) použil opět ve své studii s titulem Václav Jícha, kterou uveřejnil následujícího roku 1909 v pařížské umělecké revui L'Art et les Artistes (ročník 5, číslo 51) včetně několika reprodukcí Jíchových akvarelů.
Pro Jíchu tak nastalo velmi rušné období – vystavoval nejen doma v Chrudimi, Brně, Olomouci, ale i v Krakově či Vídni. Významnou byla Jíchova úspěšná výstava 80 akvarelů pořádaná v květnu 1910 v Topičově salonu na Národní třídě v Praze.
Uznávána byla jak Jíchova technika, tak i jeho barevná organizace a čistokrevnost jeho akvarelů. V jeho malbě převažoval akvarel, kvaš, pastel a barevné tužky, resp. častými byly kombinované techniky.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
