místo pro otáčení tramvají From Wikipedia, the free encyclopedia
Tramvajové obratiště je část tramvajové trati uzpůsobená k otáčení nebo změně směru jízdy tramvajovýchvozů a vlaků. Obvykle je součástí obratiště odstavný prostor (odstavná kolej nebo koleje) pro vyčkávání vlaků na stanovený čas odjezdu, zastávka nebo zastávky pro výstup (konečná zastávka linky) a zastávka nebo zastávky pro nástup. Frekventovaná obratiště bývají vybavena sociálním zařízením pro řidiče (záchod, umývárna), nádobami s pískem určeným pro doplnění sypačů v tramvajích, někdy i dalšími služebními prostorami (dispečerská místnost, odpočinková místnost pro řidiče) a dalším zázemím pro řidiče i cestující (občerstvení, trafika, veřejné WC atd.). Mnohá tramvajová obratiště jsou součástí přestupního uzlu veřejné dopravy, kde na tramvajové spoje navazují jiné typy dopravy (autobusy, trolejbusy, vlak).
Tramvaj se obrací zpětným pohybem z ulice Záhřebské do ulice U Zvonařky na kolejovém trojúhelníku Zvonařka v Praze-Vinohradech.Schéma otáčení na kolejovém trojúhelníku.Vyústění protisměrné smyčky Petřiny v Praze.Vícekolejná tramvajová smyčka Spojovací v Praze-Hrdlořezích.Vícekolejná smyčka v polské Varšavě.
Podle polohy na trati lze rozlišit obratiště:
mezilehlá – mohou být použitelná buď pouze z jednoho směru trati, nebo z obou (popřípadě z ještě více směrů, větví-li se u ní trať)
koncová – na konci tratě
Podle dopravního a stavebního uspořádání lze dále obratiště dělit na tyto typy:
obratiště pro obousměrné vozy jsou nejstarším typem obratiště – tramvaj pouze obrátí směr jízdy, případně přejede na souběžnou kolej:
prosté zakončení jednokolejné trati – není-li doplněno žádnou výhybnou, musí jako první odjet vůz, který přijel poslední. Takové řešení nebylo obvyklé ani v éře jednokolejných tratí;
kolejový přejezd – slouží pro obracení obousměrných vozů nebo vlaků na dvojkolejných tratích, umožňuje přejet na kolej pro opačný směr. Zejména je-li kolejový přejezd pravidelně užívaným obratištěm, bývá vybaven zajišťovacími výhybkami, takže řidič nemusí výhybky přestavovat. Toto obratiště se v používá například v Brně-Líšni na obratišti Mifkova;
dvojice kolejových přejezdů - využívala se pro obrat souprav obousměrného motorového vozu s jedním nebo více vlečným vozem při objíždění. Vzácně k takové manipulaci stačil jediný kolejový přejezd, pokud bylo možné, aby vlečný vůz sjížděl samospádem;
mobilní kolejový přejezd (Californien) – je možné jej bez hlubších stavebních zásahů instalovat na běžnou dvojkolejnou trať a pak zase odstranit. Využívá se hlavně při kratších stavebních pracích na trati, kdy je zaveden výlukový provoz, ale není účelné stavět pevný přejezd.
kolejový trojúhelník (vratný trojúhelník – triangl). Typ úvraťového obratiště, tramvaj se otáčí zpětným pohybem z jednoho ramene trati do druhého (vlastně vykoná dvě úvratě za sebou). Triangl má oproti prosté úvrati tu výhodu, že vůz vrací na trať v jeho původním směru – nevyžaduje tedy obousměrné vozidlo. Z první do druhé úvratě se však musí couvat. Pro podobné účely lze využít nebo upravit i běžnou tramvajovou křižovatku, typicky provizorně při mimořádnostech.
V Praze je obratiště tohoto typu pouze jedno – Zvonařka, kde od března 2017 končí nostalgická linka 23. Další obratiště tohoto typu byla například v Praze (obratiště Laurová zrušené v roce 2008) či v Liberci (obratiště Kubelíkova zrušené v roce 2001)
smyčka – umožňuje otočení vlaku prostým průjezdem. V Česku nejčastější typ obratiště – vyhovuje všem typům vozidel a nevyžaduje couvání, je ale nejnáročnější na prostor.
jednokolejná smyčka. Neumožňuje vzájemné předjíždění vlaků (pokud nejde o mezilehlou smyčku, z níž je možné vyjet na trať a pak opět zpět do smyčky). Příkladem je smyčka Tyršovy sady v Jablonci nad Nisou či Stránská skála v Brně
smyčka s předjízdnou kolejí nebo kolejemi – větví se do více souběžných kolejí, které mohou být různě propojeny kolejovými přejezdy (spojkami). Dvoukolejným obratištěm je například obratiště Radošovická v Praze či Košutka v Plzni, trojkolejným například Nádraží v Mostě či Sídliště Řepy v Praze
obousměrná (protisměrná) smyčka: vnitřní kolej má nástupiště uvnitř smyčky, vnější kolej vně smyčky. V Praze jsou takovými smyčkami kupříkladu obratiště Ústřední dílny DP či Starý Hloubětín, a v minulosti též Divoká Šárka, Petřiny, Spořilov, Podbaba nebo Nový Hloubětín. Vnitřní nebo vnější kolej se může ještě dále dělit do více souběžných kolejí
bloková smyčka – vlak objíždí celý blok budov. Buď může být část takové smyčky vyhrazena pro odstavování vlaků, nebo mohou být využity pouze běžné tratě a smyčka může být průjezdná, tj. ukončené spoje v ní nemají oddělenou výstupní a nástupní zastávku a ihned pokračují zpět. Bloková smyčka může být buď obousměrná, nebo pouze jednosměrná (je-li jednosměrná některá její část). Blokové smyčky se nacházejí například v Praze (smyčka Březiněveská, Minská, Ženské domovy, Náměstí Bratří Synků), v Brně (Geislerova, mimořádně také Mostecká a Malinovského náměstí) či v Olomouci – smyčka Pavlovičky
objízdná kolej vozovny – slouží zejména pro otočení vlaku před zacouváním do odstavovací haly. Na objízdné koleji bývá umístěn i mycí stroj a předávací místo, v němž pracovníci depa přebírají od řidičů záznamy o závadách na vlaku. Příkladem je objízdná kolej v areálu pražské vozovny Kobylisy či vozovny Strašnice
kolejový kruh na dvoře vozovny – slouží k podobnému účelu jako objízdná kolej vozovny. Například vozovna Žižkov v Praze
V počátcích tramvajového provozu byly vozy koňky i motorové tramvajové vozy zpravidla obousměrné, tažná zvířata nebo vlečné vozy se na konečné přepřahaly. K přepřahání vlečných vozů sloužila druhá kolej a soustava výhybek. Smyčky se k obracení vlaků nepoužívaly (podobně jako dodnes nejsou obvyklé na železnici).
Historie obratišť v Praze
V Praze byly smyčky použity poprvé jako řešení mimořádných kapacitních nároků na tramvajový provoz. První tramvajová smyčka v Praze byla provozována jako provizorní při Všesokolském sletu a sloužila na Letné od června do srpna 1907. První trvalá tramvajová smyčka byla zřízena u Výstaviště. Zprovozněna byla 15. května1908 a dodnes slouží v podobné dispozici, v jaké byla zřízena (přesněji v podobě z roku 1952). Jedinou odlišností je skutečnost, že dnešní výjezdová část smyčky byla původně součástí již zrušené tratě z nitra Královské obory. Smyčka měla velký úspěch a ještě roku 1908 byla postavena další, u Vinohradského divadla na Purkyňově náměstí (dnešní náměstí Míru) (byla zrušena roku 1928).[1] V průběhu 20. století byla téměř všechna obratiště přebudována na smyčky. V letech 1946–1967 byly častým řešením obousměrné smyčky. Poslední úvraťové obratiště v pravidelném tramvajovém provozu v Praze bylo v Motole u zastávky Motol, které bylo zrušeno koncem roku 1974. Obracení obousměrných vozů na kolejovém přejezdu se používá pouze jako dočasné řešení při výlukách či prodlužování tratí po částech.
