Teplotní součinitel elektrického odporu

Teplotní součinitel odporu (též teplotní součinitel rezistivity) je fyzikální veličina vyjadřující závislost odporu (rezistivity) vodiče (polovodiče) na teplotě. Odpor elektrických vodičů s rostoucí teplotou stoupá, teplotní součinitel odporu má kladnou hodnotu. Odpor polovodičů s rostoucí teplotou klesá, teplotní součinitel odporu má zápornou hodnotu.^[1]

Značení a jednotky

• Symbol veličiny: α (příp. α_R)
• Jednotka: kelvin na −1. (shodná se stupněm Celsia na −1), značka jednotky: K⁻¹ (°C⁻¹)
• Výpočet: ${\displaystyle \alpha ={\frac {\Delta R}{R_{0}\Delta t}}}$ , kde R₀ je počáteční odpor, ΔR je rozdíl odporů při rozdílu teplot Δt
• Použití:
  • výpočet odporu R vodiče, je-li znám počáteční odpor R₀ a rozdíl teplot Δt
    • ${\displaystyle R=R_{0}(1+\alpha \Delta t)}$
  • výpočet rezistivity ρ vodiče, je-li známa počáteční rezistivita ρ₀ a rozdíl teplot Δt
    • ${\displaystyle \rho =\rho _{0}(1+\alpha \Delta t)}$

Hodnoty

Hodnoty pro některé vodiče:

Látka	Složení	α [10 −3K−1]
Uhlík (grafit)	C	−6–12
Konstantan	54 % Cu, 45 % Ni, 1 % Mn	−0,03
Nikelin	67 % Cu, 30 % Ni, 3 % Mn	0,11
Nichrom	78 % Ni, 20 % Cr, 2 % Mn	0,2
Stříbro	Ag	3,8
Tantal	Ta	3,8
Platina	Pt	3,9
Zlato	Au	4
Wolfram	W	4,1
Cín	Sn	4,2
Olovo	Pb	4,2
Hliník	Al	4,9
Železo	Fe	6
Měď	Cu	3,92
Mosaz	50–99 % Cu, Zn	2–7

^[2]