druh lesa From Wikipedia, the free encyclopedia
Teplomilné doubravy (Quercetea pubescentis) jsou světlé opadavé listnaté lesy s obvykle rozvolněným stromovým patrem a významnou účastí světlomilných a teplomilných druhů, často s kombinací submediteránní a panonské provenience. Hlavní oblastí jejich výskytu jsou Balkánský poloostrov (Panonská pánev, Valašská nížina), Dalmácie, Apeninský poloostrov a lesostepní zóna východní Evropy. Ve střední Evropě je jejich výskyt omezen na teplé a suché oblasti termofytika, což je v České republice jižní Morava, Český kras, České středohoří, Polabí a Podkrušnohoří, ostrůvkovitě je lze nalézt na jižně orientovaných a výslunných strmých svazích i v přiléhajících pahorkatinách mezofytika.
Teplomilné doubravy vyrůstají na mělkých i hlubších půdách na různých typech hornin, především však na úživných a bázemi bohatých, jako jsou vápence, čediče vápnité pískovce, slepence nebo spraše. Na příznivých stanovištích vytvářejí zapojené vysokokmenné lesy, na suchých místech a na prudkých výslunných stráních pak duby tvoří pouze zakrslé, pokroucené tvary. Ve východní Evropě se vyskytují ostrůvkovitě coby součást lesostepní mozaiky. Výrazným formujícím faktorem je sucho, díky kterému zde mohou porosty světlomilných dubů odolávat konkurenci stinnějších mezofilních dřevin.
Typickými dominantami stromového patra jsou dub pýřitý, dub zimní, méně často dub letní, který dává přednost spíše vlhčím stanovištím; na jižní Moravě potom vzácně i dub balkánský a dub cer. Jako příměs se vyskytují javor babyka, habr obecný, jasan ztepilý, bříza bělokorá, jeřáb břek nebo jeřáb muk, z keřů dřín jarní, třešeň mahalebka, svída krvavá, řešetlák počistivý, kalina tušalaj nebo ptačí zob obecný. Mimo území ČR v nich rostou také submediteránní či subkontinentální druhy jako habr východní, jasan zimnář, habrovec habrolistý nebo javor tatarský. Hojné jsou různé druhy růží. Keřové patro bývá díky rozvolněnému stromovému porostu většinou dobře vyvinuto.[1][2]
V druhově zpravidla velmi bohatém bylinném patře vyrůstají teplomilné rostliny dobře adaptované na sucho, jako třemdava bílá, plamének přímý, kakost krvavý, kamejka modronachová, čistec přímý, rozrazil ožankovitý, šalvěj luční, ožanka kalamandra, ostřice nízká, česnek žlutý, violka chlupatá či mochna písečná; v druhově chudších acidofilních porostech pak např. kručinka chlupatá, smolnička obecná či rozličné druhy rozchodníků a jestřábníků. Mechové patro je vyvinuto pouze sporadicky, na skalnatých svazích v rozvolněných porostech.[1]
Tento typ lesa byl v minulosti výrazně ovlivněn člověkem. Vzhledem k omezené reprodukci dubu v hustém a stinném porostu se teplomilné doubravy na mnoha místech udržovaly díky výmladkovému hospodaření, výběrové prosvětlující těžbě a lesní pastvě; při absenci těchto faktorů časem podléhají sukcesi v zapojený mezofilní les. Mnoho porostů teplomilných doubrav však bylo člověkem vykáceno a přeměněno na zemědělskou půdu.
Třída zahrnuje následující svazy a asociace:[3]
.JPG)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
