Te Wahipounamu

Te Wahipounamu (maorsky „místo zeleného kamene“) je přírodní rezervace ležící v jihozápadním cípu Jižního ostrova Nového Zélandu. Místo objevil Evropan Abel Janszoon Tasman v roce 1642. Následující roky byla tato oblast cílem lovců, kteří zdecimovali zdejší populaci tuleňů.

Te Wahipounamu - jihozápadní Nový Zéland
Světové dědictví UNESCO
lokalizace Te Wahipounamu
Smluvní stát	Nový Zéland Nový Zéland
Souřadnice	45°2′10″ j. š., 167°19′12″ v. d.
Typ	přírodní dědictví
Kritérium	vii, vii, ix, x
Odkaz	551 (anglicky)
Oblast	Asie a Oceánie
Zařazení do seznamu
Zařazení	1990 (14. zasedání)

Oblast se nachází na jihozápadě Nového Zélandu v pohoří Jižních Alp a zahrnuje čtyřicet přírodních rezervací o souhrnné rozloze 26 000 km² (z toho 4 národní parky: Aoraki/Mount Cook, Westland, Mount Aspiring a Fiordland). Te Wahipounamu patří mezi nejvlhčí části světa s průměrnými ročními srážkami kolem 10 000 mm. Vegetace je v této oblasti velice různorodá, díky přírodním a klimatickým podmínkám. V roce 1990 bylo Te Wahipounamu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Fotogalerie

• 
  Ledovec Franz Josef Glacier v Národním parku Westland
• 
  V Národním parku Fiordland
• 
  Pastviny na západním pobřeží, v pozadí Mount Cook a Mount Tasman
• 
  Aoraki/Mount Cook
• 
  Mount Aspiring

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Te Wahipounamu na Wikimedia Commons