třída japonských ponorek From Wikipedia, the free encyclopedia
Třída Sórjú je třída diesel-elektrických ponorek Japonských námořních sil sebeobrany. Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 2009–2021. Jsou to největší japonské ponorky postavené od skončení druhé světové války.[1] Zároveň jsou největšími konvenčními ponorkami na světě.[2] Sórjú je první japonská ponorka, kterou pohánějí Stirlingovy motory.[3] V pořadí 11. jednotka Orjú (SS-511) je první ponorkou vybavenou Li-Ion akumulátory na světě a její sesterská loď Tórjú (SS-512) je druhou ponorkou na světě s těmito akumulátory.[4]
| Třída Sórjú | |
|---|---|
_arrives_at_Joint_Base_Pearl_Harbor-Hickam_for_a_scheduled_port_visit,_-6_Feb._2013_(YP255-012).jpg) Hakurjú (SS-503) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 12 (objednáno) |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída Ojašio |
| Nástupce | třída Taigei |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2950 t (na hladině) 4200 t (pod hladinou) |
| Délka | 84 m |
| Šířka | 9,1 m |
| Ponor | 7,5 m (na hladině) |
| Pohon | 2 diesely 4 Stirlingovy motory |
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 6100 nám. mil při 6,5 uzlech |
| Posádka | 65 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet 30 dlouhých zbraní |
| Ostatní | hloubka ponoření 650 m |
Stavba této třídy ponorek byla zadána loděnicím Mitsubishi Heavy Industries a Kawasaki Shipbuilding Corporation. Celkem bylo objednáno 10 ponorek této třídy.[5] Později byl jejich plánovaný počet zvýšen na 12.[6] Obě loděnice postavily po šesti jednotkách.
Kýl první jednotky Sórjú byl založen v březnu 2005, v prosinci 2007 byl její trup spuštěn na vodu a v březnu 2009 ponorka vstoupila do aktivní služby. Stavba druhé jednotky Unrjú začala v březnu 2006, v říjnu 2008 byla spuštěna na vodu a v březnu 2010 dokončena. Hakurjú byla dokončena v březnu 2011, Kenrjú v březnu 2012 a Zuirjú v roce 2013. Jako poslední byla do služby roku 2021 přijata ponorka Tórjú.
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Sórjú (SS-501) | 31. března 2005 | 5. prosince 2007 | 30. března 2009 | aktivní |
| Unrjú (SS-502) | 31. března 2006 | 15. října 2008 | 25. března 2010 | aktivní |
| Hakurjú (SS-503) | 6. února 2007 | 16. října 2009 | 14. března 2011 | aktivní |
| Kenrjú (SS-504) | 31. března 2008 | 15. prosince 2010 | 16. března 2012 | aktivní |
| Zuirjú (SS-505) | 16. března 2009 | 20. října 2011 | 6. března 2013 | aktivní |
| Kokurjú (SS-506) | 21. ledna 2011 | 31. října 2013 | 9. března 2015[9] | aktivní |
| Džinrjú (SS-507) | 14. února 2012 | 8. října 2014 | 7. března 2016[10] | aktivní |
| Sekirjú (SS-508) | 15. března 2013 | 2. listopadu 2015[11] | 13. března 2017[6] | aktivní |
| Seirjú (SS-509) | 22. října 2013 | 12. října 2016 | 12. března 2018 | aktivní |
| Šórjú (SS-510) | 28. leden 2015 | 6. listopadu 2017[6] | 18. března 2019 | aktivní |
| Órjú (SS-511) | 16. listopadu 2015 | 4. října 2018 | 5. března 2020 | aktivní |
| Tórjú (SS-512) | 27. leden 2017 | 6. listopadu 2019 | 24. března 2021 | aktivní |
_at_KHI_Kobe_Shipyard_20150214.JPG)
_arrives_at_Joint_Base_Pearl_Harbor-Hickam_for_a_scheduled_port_visit,_-6_Feb._2013_(YP255-021).jpg)
Jedná se o vylepšenou verzi ponorek třídy Ojašio s o pětinu větším výtlakem. Odlišit je lze například podle kormidel uspořádaných ve tvaru X. Ta zlepšují jejich manévrovací schopnosti a umožňují operace v mělčích vodách. Trup ponorek tvoří vysokopevnostní ocel HY 80 a v jeho konstrukci jsou uplatněny prvky technologií stealth (materiál tlumící akustické odrazy trupu, tichý pohon bez vibrací či odhlučnění interiéru ponorky). Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů HU-606, ze kterých jsou odpalována torpéda typu 89 či protilodní střely UGM-84 Harpoon. Radar je typu JRC ZPS-6F a sonar typu Oki ZQQ-7.
Pohonný systém je diesel-elektrické koncepce. Dvojice dieselů typu Kawasaki 12V 25/25SB slouží pro plavbu na hladině. Pod hladinou přitom ponorka využívá pohonný systém nezávislý na přístupu vzduchu. Tvoří ho čtyři Stirlingovy motory Kawasaki-Kockums V4-275R. Díky nim se ponorka pod hladinou může pohybovat velice tiše po dobu několika týdnů bez potřeby vynoření (ponorky s akumulátory vydrží maximálně několik dnů).[1] Lodní šroub je jeden. Dosah činí 6100 námořních mil při 6,5 uzlech. Ponorky dosahují rychlosti 13 uzlů při plavbě na hladině a 20 uzlů pod hladinou.
Poslední dvě jednotky byly jako první ponorky světa vybaveny Li-Ion akumulátory. Ty nahradily jak klasické olověné akumulátory, tak pomocný pohon nezávislý na přístupu vzduchu se Stirlingovými motory.[4]
Třída Sórjú se účastnila tendru na výběr náhrady za australské ponorky třídy Collins v programu australského námořnictva SEA 1000. Byla však poražena projektem francouzské loděnice DCNS.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
