Třída Širacuju

Třída Širacuju (japonsky: 白露型 Širacuju-gata) sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 1933 až 1937. Jednotky třídy Širacuju svým designem navázaly na předchozí třídu Hacuharu, konkrétně pak na její podtřídu Ariake.

Třída Širacuju
Jamakaze před válkou
Obecné informace
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Typ	Torpédoborec
Lodě	10 jednotek ve dvou sériích: I. série: 6 jednotek II. série: 4 jednotky[1]
Zahájení stavby	1933 až 1935
Spuštění na vodu	1935 až 1937
Uvedení do služby	1936 až 1937
Osud	všech 10 ztraceno za druhé světové války
Předchůdce	Třída Hacuharu
Nástupce	Třída Asašio
Technické údaje
Výtlak	1685 T standardní 1950 T při zkouškách[2]
Délka	103,5 m mezi svislicemi[2] 107,5 m na vodorysce[2] 110 m celkem[3]
Šířka	9,9 m[2][3]
Ponor	3,5 m[2][3]
Pohon	3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule 42 000 k na hřídeli (30 890,9 kW)[2][p 1]
Rychlost	34 uzlů (63,0 km/h)[2][3]
Dosah	6000 námořních mil (11 112 km) při 15 uzlech (27,8 km/h) 1020 námořních mil (1889 km) při 34 uzlech (63,0 km/h)[3]
Posádka	180[2]
Výzbroj	Po dokončení: 5 x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII, 1xI) 2–4 x 13,2mm kulomety (2xI nebo 2xII) 8 x 610mm torpédomety (2xIV), 16 torpéd 16 hlubinných náloží[2]

Všech deset postavených jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Pět z nich padlo za oběť ponorkám, tři byly potopeny při střetech s hladinovými jednotkami protivníka, jeden potopily bombardéry USAAF a jeden se potopil po kolizi.

Pozadí vzniku

Související informace naleznete také v článku Třída Hacuharu.

Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ Dai–iči–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ Maru iči keikaku) mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy Hacuharu (projekt F-45). Třídu Hacuharu ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy Hacuharu bude vyčleněna třída Ariake. V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy Ariake: Ariake, Júgure, Širacuju, Šigure a Murasame. Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy Ariake zpět do třídy Hacuharu, zatímco zbývajících šest rozestavěných (Širacuju, Šigure, Murasame a Júdači) či teprve plánovaných (Samidare a Harusame) jednotek bylo překlasifikováno na třídu Širacuju. Ta byla stavěna podle projektu F-45D.^[1]

Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ Maru ni keikaku) z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (Jamakaze, Kawakaze, Umikaze a Suzukaze), na kterou pak navázala desetikusová třída Asašio.^[1]

Konstrukce

Jednotky třídy Širacuju vycházely z podtřídy Ariake předchozí třídy Hacuharu. Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.

Pohon

Související informace naleznete také v článku Třída Hacuharu.

Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy Hacuharu. Sestávala ze dvou sestav parních turbín Kanpon o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW^{[p 1]})^[4] a tří vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.

Výzbroj

Širacuju nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy Hacuharu.^[3][5] Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu.^[3]

127mm kanóny typu 3. roku byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°.^[3] Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.

Pozdější modifikace

Šigure v prosinci 1944 s demontovanou zadní 127mm jednohlavňovou věží a lehkou protiletadlovou výzbrojí složenou z 26 25mm kanónů typu 96 (3xIII, 1xII, 15xI) a čtyř jednohlavňových 13,2mm kulometů. Zásoba torpéd byla redukována na maximálně 14 kusů odstraněním pravobočního zásobníku pro přední torpédomet.

Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96.^[3] Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93.

V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům.

Jednotky třídy Širacuju

Jméno	Loděnice	Položení kýlu	Spuštění	Přijetí do služby	Osud
Širacuju (白露)	arzenál Sasebo	19331114a14. listopadu 1933	19350405a5. dubna 1935	19360820a20. srpna 1936	19440615a15. června 1944 potopen po kolizi s tankerem Seijo Maru
Šigure (時雨)	Uraga, Jokosuka	19331209a9. prosince 1933	19350518a18. května 1935	19360907a7. září 1936	19450124a24. ledna 1945 potopen ponorkou USS Blackfin v Thajském zálivu
Murasame (村雨)	Fudžinagata, Ósaka	19340201a1. února 1934	19350620a20. června 1935	19370107a7. ledna 1937	19430305a5. března 1943 potopen torpédoborcem USS Waller v Kulském zálivu
Júdači (夕立)	arzenál Sasebo	19341016a16. října 1934	19360621a21. června 1936	19370107a7. ledna 1937	19421113a13. listopadu 1942 potopen americkými hladinovými silami v první námořní bitvě u Guadalcanalu
Samidare (五月雨)	Uraga, Jokosuka	19341219a19. prosince 1934	19350706a6. července 1935	19370129a29. ledna 1937	19440825a25. srpna 1944 potopen ponorkou USS Batfish u Palau
Harusame (春雨)	Uraga, Jokosuka	19350203a3. února 1935	19350921a21. září 1935	19370826a26. srpna 1937	19440608a8. června 1944 potopen bombardéry B-25 severozápadně od města Manokwari na Nové Guineji
Jamakaze (山風)	Uraga, Jokosuka	19350525a25. května 1935	19360221a21. února 1936	19370630a30. června 1937	19420625a25. června 1942 potopen ponorkou USS Nautilus jihovýchodně od Jokosuky
Kawakaze (江風)	Fudžinagata, Ósaka	19350425a25. dubna 1935	19361101a1. listopadu 1936	19370430a30. dubna 1937	19430807a7. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
Umikaze (海風)	arzenál Maizuru	19350504a4. května 1935	19361127a27. listopadu 1936	19370531a31. května 1937	19440201a1. února 1944 potopen ponorkou USS Guardfish u atolu Truk
Suzukaze (涼風)	Uraga, Jokosuka	19350709a9. července 1935	19370311a11. března 1937	19370831a31. srpna 1937	19440125a25. ledna 1944 potopen ponorkou USS Skipjack severo-severozápadně od Ponape

Odkazy

Poznámky

1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 白露型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Shiratsuyu class destroyer na anglické Wikipedii.

1. PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 99. (anglicky) – citováno jako „PJD“
2. NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
3. WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 24. (polsky)
4. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky)
5. Lacroix & Wells, str. 782 a 783

Literatura

• JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky)
• WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
• 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
• 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. (japonsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Širacuju na Wikimedia Commons
• NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
• IJN Shiratsuyu Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky)

Portály: Loďstvo