Třída Álvaro de Bazán

Třída Álvaro de Bazán (též třída F100) je třída univerzálních fregat španělského námořnictva, vybavených americkým zbraňovým systémem Aegis a multifunkčním radarem SPY-1D. Jsou to první evropská plavidla a zároveň první plavidla o velikosti fregat vybavená systémem Aegis.^[1] Slouží jako velitelská plavidla a prostředky boje proti letadlům, lodím i ponorkám. Původně bylo objednáno šest fregat této třídy, později byla stavba šesté jednotky zrušena. Na základě třídy Álvaro de Bazán byly dále vyvinuty norské fregaty třídy Fridtjof Nansen^[2] a australské torpédoborce třídy Hobart.^[3]

Třída Álvaro de Bazán / F100
Álvaro de Bazán (F-101)
Obecné informace
Uživatelé	Španělské námořnictvo
Typ	fregata
Lodě	5
Osud	aktivní (2014)
Předchůdce	třída Santa María
Nástupce	třída Bonifaz
Technické údaje
Výtlak	4555 t (standardní) 5800 t (plný)
Délka	133,2 m (na vodorysce) 146,7 m (max.)
Šířka	17,5 m (na vodorysce) 18,6 m (max.)
Ponor	4,5 m
Pohon	CODOG 2× plynová turbína General Electric LM2500 2× diesel
Rychlost	29 uzlů
Posádka	250
Výzbroj	1× 127mm kanón 32× Standard SM-2MR Block IIIA 64× RIM-162 ESSM 8× Boeing Harpoon (2×4) 2× 20mm kanón 4× 324mm protiponorkový torpédomet (2×2)
Letadla	1× Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk
Radar	Lockheed Martin AN/SPY-1D
Sonar	Raytheon DE1160LF

Stavba

Španělsko se roku 1983 připojilo k projektu evropské fregaty typu NFR-90, kterou mělo sdílem osm států NATO. Projekt ale byl roku 1989 zrušen pro rozdílnost požadavků jednotlivých zemí. Vývoj samotných fregat F-100 posléze proběhl jako součást společného projektu TFC (Trilateral Frigate Cooperation) nastartovaného roku 1994 ve spolupráci s Německem a Španělskem. Projekt se lišil tím, že zahrnoval pouze konstrukci samotné lodě, ale ne jejím vybavením a stavbou.^[4] Na jeho základě Německo postavilo vlastní příbuznou třídu Sachsen a Nizozemsko svou třídu De Zeven Provinciën.^[5]

Všechny lodě staví španělská společnost Navantia (nejprve E.N. Bazán, později též IZAR) v loděnici ve Ferrolu. Stavba první čtyřkusové série, zahrnující fregaty Álvaro de Bazán, Almirante Juan de Borbón, Blas de Lezo a Méndez Núnez byla objednána v roce 1997. Do služby byly zařazeny v letech 2002–2006.^[1] V roce 2006 vláda schválila stavbu páté jednotky, pojmenované Cristóbal Colón.^[1] Stavba fregaty Juan de Austria byla později zrušena.

Jednotky třídy Álvaro de Bazán:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Álvaro de Bazán (F-101)	14. června 1999	27. října 2000	19. září 2002	aktivní
Almirante Juan de Borbón (F-102)	27. října 2000	28. února 2002	3. prosince 2003	aktivní
Blas de Lezo (F-103)	4. března 2002	16. května 2003	prosinec 2004	aktivní
Méndez Núñez (F-104)	16. května 2003	12. listopadu 2004	březen 2006	aktivní
Cristóbal Colón (F-105)	29. června 2007	4. listopadu 2010	23. října 2013	aktivní
Juan de Austria (F-106)	–	–	–	stavba zrušena

Konstrukce

Fregata Almirante Juan De Borbon (F 102) s americkým tankerem USNS John Lenthall (T-AO 189)

Čtvrtá jednotka Méndez Núñez (F-104)

V designu a konstrukci fregat byly uplatněny prvky technologií stealth. Multifunkční radar SPY-1D systému Aegis je umístěn na vrcholu vysoké pyramidové nástavby, což lodi dává charakteristickou siluetu. Systém Aegis přitom dokáže najednou sledovat stovky cílů a zároveň zajišťovat řízení palby.^[4] Hladinový naváděcí radar je typu AN/SPS-67, navigační radary typu AN/SPS-73. Trupový sonar je typu Raytheon DE1160 LF.^[6] K vlastní obraně slouží čtyři vrhače klamných cílů Mk 36 SRBOC a systém protizbraní vybavený akustickými torpédy AN/SLQ-25A Nixie.^[4]

V příďové dělové věži se nachází jeden 127mm kanón United Defence Mk 45. Hlavňové zbraně menších ráží zastupuje jeden 20mm obranný systém Meroka a dva 20mm kanóny Oerlikon. Mezi dělovou věží a můstkem se dále nachází 48násobné vertikální odpalovací zařízení Mk 41, ve kterém je standardně uloženo 32 protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR Block IIIA s dosahem 70 km a 64 protiletadlových řízených střel RIM-162 ESSM s dosahem 50 km (ty jsou ve čtyřnásobných kontejnerech). Údernou protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních řízených střel Boeing Harpoon s dosahem 120 km. Protiponorkovou výzbrojí jsou dva pevné dvouhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 48.^[1] Na zádi fregat se nachází přistávací plocha a hangár pro jeden protiponorkový vrtulník Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk.^[1]

Pohonný systém je koncepce CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely Bazán Bravo-12. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 29 uzlů.^[6]