Svatá Agáta

Svatá Agáta (asi 225–251), česky dříve častěji zvaná Háta, byla sicilská panna a křesťanská mučednice. Patří mezi prvomučednice, je jednou ze sedmi žen (vyjma Panny Marie), které jsou jmenovány v římském kánonu při mši svaté. Je hlavní patronkou města Katánie, ochránkyní před zemětřesením a erupcemi sopky Etny. Od 20. století se uctívá také jako patronka chránící před nemocemi (nádory) prsu.

Svatá Agáta
Sebastiano del Piombo: Mučení sv. Agáty
panna a mučednice
Narození	225? Catania nebo Palermo, Sicílie
Úmrtí	251? Catania
Příčina úmrtí	mučení
Svátek	5. únor
Období	Římská říše
Místo pohřbení	Katánská katedrála
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	pravoslaví a křesťanství
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslaví, východní pravoslavné společenství
Významné zasvěcené kostely	Katedrála svaté Agáty v Katánii
Atributy	ňadra na podnosu
Patronkou	tkalců, zvonařů, zlatníků, havířů, pasaček; před nádory prsu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco de Zurbarán: Svatá Agáta

Život

Narodila se na Sicílii, buď v Katánii nebo v Palermu, některé zdroje uvádějí období vlády římského císaře Decia kolem roku 225^[1]. Umučena byla přibližně v roce 251 v Katánii.

Podle legendy, zapsané v Římském martyrologiu a ve Zlaté legendě^[2], pocházela z bohaté křesťanské rodiny a vynikala přednostmi duševními i krásou tělesnou. O krásnou a zámožnou dívku se ucházelo mnoho nápadníků, ona však odmítala pozemskou lásku, poněvadž své srdce zadala Spasiteli, jemuž chtěla sloužit ze všech svých sil.^[3]

V tu dobu přišel do Katánie náměstek císaře Decia pohan Quintian (psáno též Kvintian), aby dle rozkazu císaře stíhal křesťany. Uslyšel o bohatství křesťanky Agáty a rozhodl se, že se s ní ožení, aby se obohatil. Vybídl ji nejprve, aby od Krista odpadla a dle rozkazu císařského obětovala modlám. Když odmítla, nechtěl hned sahat k násilí a rozkázal, aby cudná Agáta byla držena v nevěstinci, který vlastnila Afrodisia. Tuto nestydatou ženu požádal, aby vším úsilím odvrátila pannu od křesťanské víry a svedla ji k necudnostem. Ale úsilí majitelky nevěstince bylo marné, světice zachovala panenskou čistotu a nedala se oblomit ani přemlouváním, ani oplzlými hovory, ani hanebnými skutky, které kolem sebe v nevěstinci viděla.^[4]

Když se tento pokus o zlomení sv. Agáty nezdařil a ona opět odmítla zřeknout se Krista, rozkázal Quintian přistoupit k mučení. Byla roztažena na skřipci, zbičována, drásána železnými hřebeny a pálena pochodněmi. Nakonec Quintian poručil, aby jí uřízli (nebo kleštěmi utrhli) obě ňadra, protože je ke kojení beztak již nebude potřebovat. Světice mu řekla: „Nelidský ukrutníče, nestydíš se řezat prsy moje? Což nepožíval jsi v dětství prsu mateřského? Či kojila tě ohyzdná hyena? Však Bůh všemohoucí vzkřísí a oslaví zohavené tělo moje."^[5]

Katané však vykonali krutý rozkaz a pak uvrhli sv. Agátu do žaláře. V noci se otevřely dveře žaláře, vstoupil velebný kmet a ve jménu Ježíše Krista zázračně vyhojil její rány; byl to apoštol Petr. Strážcové zděsili se tak, že utekli, a svatá Agáta mohla z vězení snadno uprchnout; zůstala však v žaláři, protože se nechtěla připravit o korunu mučednickou.^[6]

Quintian přičítal její uzdravení kouzlům, znovu ji sváděl k modloslužbě, ale ona vyznala, že nikdy neodstoupí od Krista. Proto Quintian nařídil položit na podlahu ostré střepiny a žhavé uhlí a obnaženou svatou pannu na těch střepinách a na žhavém uhlí válet. Náhle však vypuklo zemětřesení, mučení muselo být přerušeno a polomrtvá Agáta byla odnesena do vězení. Tam na následky mučení zemřela dne 5. února 251.^[6]

Pohan Quintian se snažil uchvátit velké bohatství sv. Agáty, a proto chtěl zahubit i její příbuzné. Než však stačil tento záměr uskutečnit, utonul, když se na koni brodil přes řeku. On utonul, jeho kůň však ne.^[6]

Lebka sv. Agáty

Vůz se sochou sv. Agáty při procesí (2007)

Lorenzo Lippi: Svatá Agáta

Kult a zbožná tradice

Pohřbena je v sicilském městě Katánie v Katedrále sv. Agáty. Její lebka byla v polovině 14. století oddělena od těla a vložena do stříbrného relikviářového poprsí busty, která se dodnes uchovává v tamním biskupském chrámovém pokladu.

Ukazuje se pouze jedenkrát ročně, 5. února, v den jejího svátku při procesí. Průvod se sochou, vezenou na barokním voze, prochází městem sedmi místy jejího pobytu, věznění a uctívání. Jsou to kostely Santa Agata la Vetere, Santa Agata al Carcere, San Gaetano alla Grotte, Santa Agata alla Fornace (nyní San Biagio/kostel zasvěcený svatému Blažeji), rodným místem Agáty pod konventem San Plácido, dále do Diecézního muzea (na jihozápadním nároží katedrály) a nakonec katedrála. Vůz je celoročně vystaven v průjezdu staré radnice.

Agáta je uctívána jako údajná zachránkyně města Katánie před soptěním Etny a jako ochránkyně před každým požárem a zemětřesením. Hned v následujícím roce po její smrti začala Etna hrozně soptit, křesťané vzývali svatou mučednici a jejím orodováním Katánii od zkázy zachránili. Při další ničivé erupci Etny roku 1634 se v největším nebezpečí ocitla právě Katánie. Obyvatelé města vzali závoj svaté Agáty, který byl chován v hlavním chrámě nad její hrobkou, a ubírali se s ním v kajícím průvodu k sopce, kde klečíce na horké půdě s pláčem volali ke svaté panně o pomoc. Na údajnou přímluvu sv. Agáty se proud žhavé lávy zastavil těsně kolem hradu, takže město zůstalo uchráněno.^[7] Archeologický průzkum hradu v letech 2004-2006 odkryl v příkopu po obvodu hradu okraje tohoto ztuhlého, přes tři metry hlubokého lávového pole, které zůstává celoročné přístupné.^[8]

Nejpříznačnějším atributem svaté Agáty je pár uťatých ňader na podnosu, případně na knize nebo v kleštích, dále nástroje jejího mučení: kleště, pochodeň, pánev se žhavým uhlím nebo hořící hranice. Někdy drží v ruce planoucí svíci, bývá zobrazována i s jednorožcem, což je symbol panenství. Bochník chleba, který občas světice drží v ruce, ji označuje jako ochránkyni před hladem po zhoubných požárech. Patronkou zvonařů je pravděpodobně pro podobnost tvaru zvonů s Agátinými uťatými prsy.^[9]

Víra v Agátu jako ochránkyni proti ohni se v průběhu staletí rozšířila i na člověka a zvířata. Agáta byla vzývána o pomoc při vedru i při horečce,^[10] ve zbožné venkovské tradici dala jméno Agátiným chlebíčkům pro dobytek, Agátiným cedulkám a Agátiným svíčkám;^[1] to vše se světilo v den sv. Agáty.^[11]

Agátiny cedulky a Agátiny svíčky chránily před požárem. Malé posvěcené Agátiny chlebíčky z pšenice, ječmene a otrub bývaly dávány dobytku, dřív než byl vyhnán na pastvu, volům, když byli poprvé zapřaženi do pluhu, a kravám, dříve než se otelily. Drobty tohoto posvěceného chleba lidé též sypali do koutů dvora na ochranu před ohněm.^[10]

Svátek sv. Agáty se slaví 5. února, a to jak v římskokatolické církvi, tak i v církvích východních, pravoslavných. Pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 5. 2. dle juliánského kalendáře připadá na 18. 2. dle gregoriánského kalendáře.^[12]

Patronka

Katedrála svaté Agáty v Katánii

Uvádí se dále jako profesní patronka řemesel - tkalců, zvonařů, zlatníků, havířů, a pasaček.^[13]

Dále je svatá Agáta patronkou mnoha měst a obcí:

• v Itálii: Alì, Asciano, Besenello, Capua, Katánie, Fossalunga, Gallipoli, Marcignago, Martinengo, Ornago, Prossedi, Radicofani, Sant'Agata Bolognese, Sant'Agata di Militello, Sant'Agata Fossili, Sant'Agata sul Santerno, Santhià, Sant'Agata di Puglia, Tovo di Sant'Agata, Trescore Cremasco, Sant'Agata del Bianco
• spolupatronka San Marina
• v Belgii: Berchem-Sainte-Agathe
• ve Francii: Le Fournet, Saint-Pierre-d’Albigny, Maillane, Gundolsheim, Montchavin-Les Coches, Plaine des Palmistes nell'Isola de La Réunion, Blanzey, Sulignat, Rumilly
• na Maltě: Mdina
• v Nizozemí: Beverwijk a Leidschendam
• ve Španělsku: Sorihuela del Guadalimar, Santa Cruz de la Palma, Alsasua, Castrejón de la Peña, Pinarejo, Peñalba de San Esteban, Baracaldo e Castrejana, Villalba del Alcor, Paesi Baschi, Gorbea (Paesi Baschi), Echo, Veganzones, Jérica, Xilxes, Lagata, Benicàssim, Sencelles, Zaidìn, Catral, Torres de Berrellén, El Molar
• v Německu: Aschaffenburg, Agathaberg
• v Kanadě: Sainte Agathe des Monts
• Do českých zemí byla úcta ke sv. Agátě zavedena již ve 12. století. Její kult do katedrály sv. Víta na Pražském hradě uvedl císař Karel IV., který opatřil také relikvii z lebky světice a vložil ji do stříbrného relikviáře. Sv. Agáta měla až do husitských válek v katedrále svůj oltář.