Světový pohár v alpském lyžování 2019/2020

ročník Světové poháru v alpském lyžování 2019/2020 From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Světový pohár v alpském lyžování 2019/2020 byl 55. ročník série vrcholných závodů v alpském lyžování organizovaný Mezinárodní lyžařskou federací. Premiérová sezóna Světového poháru se konala v roce 1967. Ročník začal 26. října 2019 v rakouském Söldenu a předčasně skončil 7. března 2020 v norském Kvitfjellu kvůli jarnímu nástupu pandemie covidu-19. Koronavirová infekce způsobila zrušení posledních březnových závodů v Kranjske Goře, Åre a finále v Cortině d'Ampezzo.[1]

Stručná fakta Základní informace, Pořadí ...
Remove ads

Celkové hodnocení vyhráli Nor Aleksander Aamodt Kilde a Italka Federica Brignoneová, čímž získali první velké křišťálové glóby.

Remove ads

Přehled

Celkoví vítězové

Poprvé celkové hodnocení vyhrál Aleksander Aamodt Kilde, který triumfoval jako čtvrtý Nor v historii. Navázal tak na vítězství krajanů Kjetila Andrého Aamodta, Lasse Kjuse a Aksela Lunda Svindala, jenž získal druhý velký křišťálový glóbus v roce 2009.[2] Vyrovnal také historický rekord Světového poháru v nejmenším počtu vítězství u celkového šampiona ročníku, když vyhrál pouze jeden závod – Super-G v Saalbachu-Hinterglemmu. V této statistice se připojil ke GustavuThönimu, jenž ovládl sezónu 1971/1972 s jedním vítězstvím. V první desítce se Kilde umístil ve 22 závodech, nejvyšším poštu od 23 takových umístění Marcela Hirschera v ročníku 2015/2016. Právě Hirscherovu osmiletou nadvládu nad Světovým pohárem z let 2012–2019 Kilde ukončil.[3]

Mezi ženami získala celkové prvenství premiérově Federica Brignoneová. V 53leté historii Světového poháru se stala vůbec první ženskou šampionkou z Itálie a prvním italským vítězem od Alberta Tomby z roku 1995. V ročníku se jedenáctkrát umístila na stupních vítězů včetně pěti vyhraných závodů.[2][4]

Odstoupení Shiffrinové

Americká trojnásobná obhájkyně celkového prvenství Mikaela Shiffrinová na začátku února 2020 oznámila přerušení kariéry v důsledku úmrtí 65letého otce Jeffa Shiffrina. Podle italského deníku Gazzetta dello Sport zemřel na následky zranění po pádu ze střechy nového domu v coloradském Edwardsu.[5] V konečné klasifikaci předčasně ukončeného ročníku obsadila druhé místo.

Systémové změny závodů

Thumb
Corinne Suterová na vyhlášení medailistek v Crans-Montaně, 22. února 2020. Suterová se stala „královnou“ rychlostních disciplín, když ovládla konečná hodnocení sjezdu i Super-G jako první Švýcarka od Michely Figiniové v roce 1988.[4]

V úsilí Mezinárodní lyžařské federace (FIS) o kontrolované rozšiřování Světového poháru byl počet závodů snížen, když navyšující se množství akcí kritizovali lyžaři i trenéři. Původní harmonogram počítal se 44 závody pro muže a 41 pro ženy, a to bez mistrovství světa. FIS se rovněž rozhodla vypustit městské závody pro šestnáct nejlépe postavených lyžařů a nahradit je paralelními a obřími slalomy v tradičních střediscích. Oživení zaznamenala superkombinace, jíž měli třikrát absolvovat muži a čtyřikrát ženy.[6]

Vzhledem ke vzrůstající dominanci slalomářů v superkombinaci proběhla změna formátu závodu. Rychlostní discplína, s preferencí superobnřího slalomu před sjezdem, se i nadále konala v prvním kole. Navazující slalom se však již nejel v obráceném pořadí prvního kola, jako u výlučně slalomářských soutěží, ale vítěz sjezdové části nastupoval jako první na start druhého kola. Tím se snížila výhoda specialistů točivých discplín, kteří dříve po ztrátě ze sjezdu vyráželi z dolních pozic na upravenou trať a na čele figurující sjezdaři startovali až v závěru slalomu na rozbitém nekvalitním podkladu.[7]

Změn doznal také formát paralelních slalomů, aby více vyhovoval požadavkům televizních přenosů. Z úvodní kvalifikace, v níž byl závodník na trati sám, postoupilo 32 nejrychlejších slalomářů. V prvním kole vyřazovací fáze 16 dvojic se pak konaly dvě jízdy. Závodník s nižším součtem časů z modré i červené dráhy postoupil do osmifinále. Od této fáze osmi dvojic se jela jen jedna jízda, v níž rozhodoval rychlejší čas. Poražení čtvrtfinalisté se následně utkali o konečné 5. až 8. místo, poražení semifinalisté se střetli v malém finále o bronz.[8] Nově zvolený formát se však stal terčem kritiky, když v systému jediné rozhodující jízdy nebylo možno docílit toho, aby obě tratě – červená a modrá, byly stejně rychlé. Závodníci v pomalejší dráze tak byli znevýhodněni. V prvním mužském závodu paralelního obřího slalomu v Chamonix vyhráli všech osm jízd šestnáctičlenné fáze lyžaři na stejné trati. Obdobně v úvodním ženském závodu v Sestriere ovládly 17 z 20 duelů konaných na jedno kolo slalomářky z téže trati.[9][10]

K pěti tradičním disciplínám – sjezdu, slalomu, Super-G, obřímu slalomu a kombinaci, se premiérově zařadila šestá v podobě paralelního závodu, kombinujícího paralelní obří slalom a paralelní slalom. Vzhledem k odjetí více než jednoho závodu byly vítězům i v této dílčí disciplíně uděleny malé křišťálové glóby.[11]

Remove ads

Muži

Kalendář

Další informace Poř., závod ...

Konečné pořadí

Další informace Poř., po 36 závodech ...

Další informace Poř., po 7 závodech ...

Další informace Poř., po 3 závodech ...
Remove ads

Ženy

Kalendář

Další informace Poř., závod ...

Konečné pořadí

Další informace Poř., po 30 závodech ...

Další informace Poř., po 6 závodech ...

Další informace Poř., po 2 závodech ...
Remove ads

Týmová soutěž

Kalendář

Další informace Poř., závod ...

Pohár národů

Další informace Poř., po 66 závodech ...
Remove ads

Reference

Externí odkazy

Loading content...
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads