Susi Weigelová

Susi Weigelová (29. ledna 1914 Prostějov – 21. prosince 1990 Bludenz) byla rakouská ilustrátorka dětských knih, grafička a animátorka. Obzvláště známé jsou knihy pro děti napsané společně s Mirou Lobeovou.

Susi Weigelová
Narození	29. ledna 1914 nebo 19. ledna 1914 Prostějov
Úmrtí	21. prosince 1990 (ve věku 76 let) Bludenz
Alma mater	Univerzita užitého umění ve Vídni
Povolání	ilustrátorka, filmařka, animátorka a grafička
Zaměstnavatel	Atelier Wozak/Thomas
Ocenění	Titul profesora
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

Susi Weigelová byla nejmladší dcerou výrobce likérů a rumu v Prostějov+Proßnitz Johanna Weigela (1867–1949) a dcery vídeňského restauratéra Gisela Weigel (roz. Hauswirth) (1875–1953). V roce 1915 se rodiče Susi Weigelové přestěhovali do Vídně. ,

Susi Weigelová studovala v letech 1929/30 až 1934 na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Franze Čižka, Alberta Paris Gütersloha, Josefa Hoffmanna, Reinholda Klause, Rudolfa von Larisch, Wilhelma Müller-Hofmanna a Viktora Schufinského a poté v letech 1934/35 absolvovala semestr na vídeňské Akademii umění Karla Sterrera.

Na Škole uměleckých řemesel se Susi Weigelová v zimním semestru 1932/1933 setkala s karikaturistou Willym Spirou (1913–1999), s nímž znovu a znovu spolupracovala až do roku 1935. Společně například navrhli dekorace pro „Medical Redoute“ v Sofiensäle a uspořádali společnou výstavu vlastních prací ve Spirově studiu v Meidlingu, z níž se dochoval plakát a recenze výstavy. Počátkem roku 1935 oba několik týdnů pracovali na desetiminutové barevné animované verzi opery Georgese Bizeta „Carmen“, která byla uvedena do vídeňských kin v roce 1935.^[1]

Kolem roku 1936 se Susi Weigelová přestěhovala do Berlína, kde pracovala jako animátorka a grafička na volné noze a v roce 1937 se provdala za Bruna Buzka.

Po skončení války se Susi Weigelová vrátila do Vídně a pracovala pro dětský časopis „Unsere Zeitung“. Zde se seznámila s autorkou dětských knih Mirou Lobeovou, se kterou pak spolupracovala desítky let. Na podzim roku 1952 se Susi Weigelová znovu vdala a přestěhovala se ke svému manželovi do Langen am Arlberg a později do Bludenz. Od té doby ilustrovala především knihy Miry Lobeové, z nichž mnohé získaly národní i mezinárodní ocenění. Společně vytvořili dětskou knižní klasiku „Das kleine Ich-bin-ich“, „Die Omama im Apfelbaum“, „Bärli Hupf“ a „Das Städtchen Drumherum“.