Straka obecná

Straka obecná (Pica pica) je krkavcovitý pěvec velikosti hrdličky, s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný.

Straka obecná
Straka obecná, dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	krkavcovití (Corvidae)
Rod	straka (Pica)
Binomické jméno
Pica pica (Linnaeus, 1758)
Synonyma
Corvus pica Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Straka obecná se ve 13 poddruzích vyskytuje v Eurasii, severní Africe a severní Americe:

• P. p. asirensis
• P. p. bactriana
• P. p. bottanensis
• P. p. camtschatica
• P. p. fennorum
• P. p. galliae
• P. p. hemileucoptera
• P. p. hudsonia
• P. p. leucoptera
• P. p. mauritanica
• P. p. melanotos
• P. p. pica
• P. p. sericea

Ve střední Evropě je rozšířena straka obecná středoevropská (Pica pica pica), která se vyskytuje od Velké Británie až po Ukrajinu a Turecko.^[2]

Popis

• Délka těla: 40–51 cm
• Rozpětí křídel: 52–62 cm
• Hmotnost: 150–270 g

Samec bývá větší než samice (váží v průměru okolo 230 g, samice okolo 200 g).^[3], jinak se u strak pohlaví neliší vzhledem. Na ocas připadá 20–30 cm z délky těla. Typické jsou zřetelně oddělené černé a bílé plochy. Černá je hlava, horní část hřbetu, krk, vole, ocas, valná většina křídla. Bílá jsou prsa a břicho, lopatky, dolní část hřbetu, kostřec a vnitřní prapory ručních letek. Černé části křídel a rýdovací pera nejsou matně černá. Jak je vidět na jedincích v letu a ve slunečním svitu, ocas se leskne do zelena a křídla do modra. Mláďata nemají kovový lesk v černém peří a mají širší černý okraj bílých částí ručních letek.

Hlas

Hlasový projev straky je nápadný a charakteristický. Zpravidla během celého roku lze slyšet nápadné hlasité „kšak-kšak“ nebo drsnější „kšrak“. Zpěv na jaře je hlasité štěbetání se skřehotavými zvuky.^[4]

Hlas straky obecné

Rozšíření

Straka obecná v letu

Straka obecná žije v celé Evropě s výjimkou Islandu, severní Africe, na většině území Asie a odtud pronikla i na západ severní Ameriky. Její výskyt je omezen hlavně vhodnými hnízdišti, ale je ochotna hnízdit například v lidských sídlech a v tundře i na zemi. Na většině území se jedná o stálý druh. Ve druhé polovině 20. století její stavy stoupaly, což je mimo jiné způsobeno tím, že se naučila žít v blízkosti člověka.

Výskyt v Česku

V České republice je rozšířena téměř na celém území, méně se vyskytuje v horských oblastech (i když bylo zaznamenáno i hnízdění na Mísečkách a ojediněle lze straku potkat i ve vyšších polohách). Nemá ráda souvislé zemědělské plochy bez stromů ani naopak příliš rozsáhlé lesní porosty. Vyhovuje jí rozmanitá „parková“ krajina a blízkost lidských sídlišť. V období 2001–2003 byla početnost strak na českém území odhadována na 50 000–100 000 párů.^[5]

Hnízdění

Straky staví poměrně bytelné „nepořádné“ hnízdo většinou vysoko v korunách stromů i v klidných ulicích měst. Základním materiálem jsou suché větve pokryté hlínou a drnem. Hnízdní kotlinku vystýlá kořínky, stébly a chlupy. Hnízdo je shora kryto jakousi stříškou z větviček. Tato stříška má chránit hlavně před případnými útočníky. První vajíčka se v hnízdech mohou objevovat již v průběhu března. Ve snůšce bývá 5–8 vajec, výjimečně i více. Vajíčka jsou olivově skvrnitá, mnohdy i s tmavší čepičkou. Na vejcích sedí 17–18 dní většinou jen samice a pak jsou mláďata ještě dalších 22–27 dní krmena oběma rodiči na hnízdě. Po opuštění hnízda zůstávají mladí s rodiči až do příštího jara.

Většina párů nevyužije staré hnízdo. Díky tomu, že hnízda strak jsou bytelná a trvalá, používají opuštěná stračí hnízda mnozí další ptáci (například poštolky nebo kalousi, kteří si sami hnízdo postavit neumějí).^[6]

• 
  Mládě straky
• 
  Vejce straky obecné středoevropské (Pica pica pica)

Potrava

Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. V podstatě jsou schopny živit se čímkoliv včetně odpadků. V přírodě se živí převážně různým hmyzem, měkkýši, drobnými savci (hraboši), plazy (ještěrkami, slepýši), ptačími vejci či mláďaty nebo většími mršinami, ale i rostlinnou stravou, převážně semeny a různými plody. Při sběru potravy se často procházejí po zemi, ale sbírají potravu i na stromech a podobně. Straka vybírá z hnízd vejce a mláďata pěvců např. kosů, pěnkav, sýkor, drozdů nebo pěnic, což je důvod, proč bývá některými lidmi označována za škodnou. Není oblíbena také pro svou pověst ptáka-zloděje (kvůli její údajné zálibě v lesklých předmětech), nebo snad i pro svůj nelibozvučný hlas.^[6] Není jisté, do jaké míry dokáže ovlivňovat populace menších ptáků.

Inteligence

Straka obecná se vyznačuje vysokou inteligencí. Celkový poměr mozku krkavcovitých k tělu je podobný jako u lidoopů nebo kytovců.^[7] Straky byly pozorovány u složitých sociálních rituálů, možná včetně vyjádření zármutku^[8] a úspěšně prošly zrcadlovým testem sebeuvědomění,^[9] což z ní dělá jeden z mála druhů, které vlastní tuto schopnost. U krkavcovitých se vyvinuly složité kognitivní dovednosti, jako výroba a použití nástrojů, epizodická paměť a schopnost používat vlastní zkušenost v předpovídání chování. Kognitivní schopnosti straky obecné jsou považovány za důkaz, že se inteligence vyvinula nezávisle u krkavcovitých i primátů.^[10]

Lov strak jako škodné

Straka je tradičně v Evropě lovena jako škodná, protože údajně způsobuje škody na chovech hospodářských zvířat nebo populacím malých zpěvných ptáků a drobné lovné zvěře. Vědecké studie však toto nepotvrzují.^{[11][12][13][14][15][16]}

Podle přílohy II části B stávající směrnice EU o ptácích 2009/147/EG ze 30. listopadu 2009^[17] je lov strak zakázán pouze v několika zemích EU. V Evropě bylo podle údajů organizace Committee Against Bird Slaughter v roce 2018 usmrceno 980 630 strak.^[18]