polský hudební skladatel (1819–1872) From Wikipedia, the free encyclopedia
Stanisław Moniuszko (5. května 1819, Ubiel u Minsku – 4. června 1872, Varšava) byl polský hudební skladatel narozený na území dnešního Běloruska, tehdy součásti Ruského impéria.
| Stanisław Moniuszko | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Narození | 17. května 1819 Ubieĺ |
| Úmrtí | 4. června 1872 (ve věku 53 let) Varšava |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
| Žánry | opera |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a učitel hudby |
| Nástroje | varhany a píšťalové varhany |
| Členem skupiny | Společnost nauk v Krakově |
| Významná díla | Halka |
| Manžel(ka) | Aleksandra Müllerová |
| Děti | Jan Czesław Moniuszko Alžběta Moniuszková-Nawroczyńská Bolesław Moniuszko |
| Rodiče | Časlau Maniuška a Elżbieta Madziarska |
| Sídlo | Petrohrad |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moniuszko se narodil 5. května 1819 v Ubielu, nedaleko Minska, v dnešním Bělorusku do rodiny polsko-litevské venkovské šlechty. Matka, rozená Madziarská, měla polsko-maďarsko-arménské kořeny.
Stanisław začal hrát na klavír v roce 1827. O deset let později studoval skladbu a dirigování u Carla Friedricha Rungenhagena, ředitele Singakademie v Berlíně. Nečekaný úspěch mu přinesly některé z jeho prvních skladeb, Tři písně na slova polského národního básníka Adama Mickiewicze.
Po třech letech studia v Berlíně se vrátil do Polska, v roce 1840 se oženil s Aleksandrou Müllerovou a působil ve Vilně jako varhaník a soukromý učitel klavíru. Měl velmi početnou rodinu – deset dětí. Včetně služebnictva musel živit až 18 lidí. V této době se seznámil se spisovatelem Józefem Kraszewskim a dramatikem Aleksandrem Fredrem, kteří probudili Moniuszkův zájem o dramatická díla. V této době zkomponoval své první opery, církevní skladby i světské kantáty. Začal rovněž pracovat na sbírce písní s klavírním doprovodem určených pro domácí zpívání Śpiewnik domowy, která v průběhu let narostla na 12 svazků obsahujících 268 písní.
Moniuszko často cestoval do Petrohradu, kde byly jeho koncerty velmi dobře přijaty. Získal ocenění i přátelství předních ruských skladatelů té doby (Michail Ivanovič Glinka, Alexandr Sergejevič Dargomyžskij, Milij Alexejevič Balakirev, Modest Petrovič Musorgskij a Alexander Nikolajevič Serov). Byl učitelem Césara Kjuje. Pro další Moniuszkovu kariéru byla důležitá cesta do Varšavy v roce 1848, kde se seznámil s Jozefem Sikorskim, budoucím vydavatelem nejvýznamnějšího polského hudebního časopisu "Ruch Muzyczny" a básníkem Włodzimierzem Wolskim, libretistou Moniuszkovy nejznámější opery Halka.
V roce 1848 ve Vilně uvedl na scénu a řídil premiéru první (dvouaktové) verze své opery Halka. Trvalo deset let, než se politické klima uklidnilo natolik, aby bylo možné národní operu uvést znovu. Nová, čtyřaktová, verze opery měla premiéru ve Varšavě 1. ledna 1858 a byl to jednoznačný úspěch. Záhy byla uvedena v Praze (nastudoval a řídil Bedřich Smetana), v Moskvě a v Petrohradu, všude s velkým úspěchem.
Patrně i díky úspěchu opery byl Moniuszko 1. srpna téhož roku jmenován hlavním dirigentem polské opery Velkého divadla ve Varšavě. V této funkci působil 15 let a za tu dobu uvedl v divadle prakticky všechna svá díla. Od roku 1864 učil na Varšavské konzervatoři harmonni, kontrapunkt a skladbu a řídil školní sbor. Mezi jeho studenty byli např. skladatelé Zygmunt Noskowski a Henryk Jarecki.
V roce 1865 měla premiéru jeho opera Strašidelný zámek (Straszny dwór), která byla přijata se stejným nadšením jako Halka. Společným rysem Moniuszkových oper jsou libreta zobrazující polskou šlechtu a polské zvyky a tradice. V době národního obrození slovanských národu tak podporovaly vlastenecké cítění. Ač národností Polák, jako národní tvůrce je vnímán též v Bělorusku a částečně také v Litvě (vzhledem k existenci Polsko-litevské unie, zaniklé před jeho narozením, a díky jeho inspiraci v litevském folklóru).
Stanisław Moniuszko zemřel 4. června 1872 ve Varšavě na náhlé srdeční selhání a byl pohřben na hřbitově Powązki. Jeho pohřeb se stal národní událostí, jeho hudba se stala všeobecně uznávanou v Polsku a v Evropě byla přijímána jako projev „slovanské“ hudby.
Na jeho počest byla ve Vilně postavena busta na náměstí, které nese jeho jméno.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanisław Moniuszko na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Moniuszko na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
