polský král From Wikipedia, the free encyclopedia
Stanisław August Poniatowski, jako král Stanislav II. (17. ledna 1732 Wołczyn – 12. února 1798 Petrohrad, Rusko), byl polský král v letech 1764–1795.
| Stanislav II. August Poniatowski | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Stanisław Antoni Poniatowski |
| Narození | 17. ledna 1732 Voŭčyn |
| Úmrtí | 12. února 1798 (ve věku 66 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Kostel svaté Kateřiny (1798–1938) Kostel Nejsvětější Trojice (1938–1988) Bazilika svatého Jana Křtitele (od 1995) |
| Bydliště | Petrohrad |
| Povolání | diplomat a voják |
| Ocenění | Řád bílé orlice (1756) Řád sv. Ondřeje (1764) Řád černé orlice (1764) královský společník Královské společnosti (1766) rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1797) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Partner(ka) | Magdalena Agnieszka Sapiehová Elżbieta Szydłowská Kateřina II. Veliká |
| Děti | Michal Grabowski Izabela Grabowská Stanisław Grabowski[1] Anna Petrovna Ruská Michał Cichocki Kazimierz Grabowski … více na Wikidatech |
| Rodiče | Stanislav Poniatowski a Konstancja Czartoryska |
| Rod | Poniatowští |
| Příbuzní | Kazimír Poniatowski, František Poniatowski, Ondřej Poniatowský, Michal Jiří Poniatovský, Izabella Poniatowská, Ludovika Marie Poniatowská a Alexandr Poniatowski (sourozenci) Josef Antonín Poniatowský (synovec) |
| Funkce | velký litevský stolník (1755–1764) polský král (1764–1795) poslanec Sejmu Polsko-litevské unie přemyšlský starosta |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se do zámožné rodiny. Byl synem hraběte Stanislava Poniatowského a Konstancje Czartoryské.[2] Do roku 1764 působil jako diplomat. V roce 1764 se souhlasem ruské imperátorky Kateřiny II. Veliké byl pomocí polského sněmu zvolen králem Polska.[3][4][5] Jeho předchůdcem byl velkokníže litevský a saský kurfiřt August III. Polský. Rozhodující krizí Stanisławovy vlády byla barská konfederace, která vedla k prvnímu rozdělení Polska[6], ke kterému došlo v roce 1772.
Za svůj život měl celkem 3 děti (2 syny a 1 dceru).
Zemřel 12. února v roce 1798. Příčinou smrti byla mrtvice. Jeho tělo bylo pohřbeno v kostele v Petrohradě. Od roku 1990 se jeho ostatky nachází v katedrále ve Varšavě.
Jedná se o jednu z nejkontroverznějších postav polské historie.[2]
Narodil se 17. ledna roku 1732 ve Wołczynu. Byl čtvrtým synem princezny Czartoryské a hraběte Stanisława Poniatowského.[2] Mezi jeho bratry patřili Kazimierz Poniatowski a Franciszek Poniatowski, který trpěl epilepsií a Aleksander Poniatowski, dále pak Andrzej Poniatowski a Michał Jerzy Poniatowski. Mezi jeho synovce patřil princ Józef Antoiny Poniatowski, který byl polským generálem a maršálem Francie.[7][8] Prvních několik let svého dětství strávil Stanisław v polském městě Gdaňsk. Později se jeho rodiče přestěhovali do Varšavy. Zpočátku ho vzdělávala jeho matka, až pár let poté soukromí učitelé. V roce 1748 se vydal na svou první zahraniční cestu.
Stanisław se nikdy neoženil. V mládí se však zamiloval do své sestřenice Elżbiety Czartoryské, ale její otec August Aleksander Czartoryski s tím nesouhlasil, neboť si nemyslel, že je dostatečně zámožný.
Po svém nástupu na trůn se chtěl oženit s Kateřinou II. Velikou, avšak Kateřina prostřednictvím svého vyslance Rzewuskiho dala najevo, že si Stanisława nevezme.
Pár historiků věří, že o pár let později uzavřel tajný sňatek s Elżbietou Szydłowskou. Podle polské šlechtičny Wirydianny Fiszerowy se tato informace patrně rozšířila až po Stanisławově smrti.[9]
Za svůj život měl Stanisław několik milenek, včetně Elżbiety Branické, která u něj pracovala jako poradce v oblasti politiky.
Z morganatického vztahu s dlouholetou milenkou Elżbietou Grabowskou vzešli dva synové a dcera
Podle všeho byl i skutečným otcem dcery carevny Kateřiny II., Anny Petrovny (1757–1759); uvažuje se dokonce i o jeho otcovství prvorozeného syna Kateřiny II., pozdějšího cara Pavla I. (1754–1801). S Magdalenou Agnieszkou Lubomirskou měl dceru Konstancii a syna Michala Cichockého.
Na polský trůn se Stanisław August dostal z vůle carevny Kateřiny II., jejímž oblíbencem (a snad i milencem) byl. Kateřina velmi dobře znala jeho mírnou povahu a viděla v něm povolný nástroj, s jehož pomocí bude možné posilovat ruský vliv v upadajícím polském státě. Stanisław se sice jako král snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Za jeho vlády proběhla všechna tři dělení Polska – po posledním z nich přestal stát úplně existovat. Stanisław August musel abdikovat (1795) a dožil v ruském exilu.
Stanisław zemřel 12. února roku 1798 v důsledku mrtvice.[10] Byl pohřben 3. března v kostele sv. Kateřiny v Petrohradě. Roku 1938 plánoval Sovětský svaz tento kostel zbourat, a proto byly jeho ostatky přeneseny do kostela ve Wołczynu, kde se Stanisław narodil.[10] V roce 1990 bylo kvůli špatnému stavu budovy kostela jeho tělo ještě jednou exhumováno a následně převezeno do Polska do katedrály sv. Jana Křtitele ve Varšavě.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
