Střešní krytina je vnější povrch střechy, který chrání budovu před povětrnostními vlivy.
U šikmých střech je krytina většinou složena zdrobnějších dílů, které svým tvarem a způsobem pokládání zabraňují protékání vody. Krytina plochých střech bývá tvořena souvislou nepropustnou (hydroizolační) vrstvou.
Šindel – dřevěné desky klínovitého průřezu tradičně vyráběné štípáním, nověji i řezané (levnější, ale nižší trvanlivost).
Nespalné
Břidlicové desky (šablony) zpřírodní horniny (břidlice je dobře štípatelná na tenké pláty), způsob kladení a tvar šablon: německý, anglický, francouzský, český, šupinový.[1]
Bobrovka – plochá keramická taška, která se klade jednoduše nebo ve dvou vrstvách (dvojitě).
Esovka – dvakrát zakřivená taška, která se částečně překrývá.
Falcovka – plochá profilovaná taška s drážkami po obvodě.
Hřebenáč – žlábkovitá taška, kterou se kryje hřeben střechy.
Prejz – pálená střešní krytina zdílů dvou typů, dolní plošší (háky nebo korýtka) se zachytávají zubem za střešní latě, horní (prejzy nebo kůrky) se na ně kladou tzv. "na maltu", jejím předchůdcem je římská krytina tegulae-imbrices.
Eternitové resp. vláknocementové[pozn. 1], způsob kladení a tvar šablon: viz krytina břidlicová.
Plastové, např. krytiny vyráběné recyklací plastů.
Asfaltový šindel – maloformátové asfaltové pásy svnitřní výztuží ze skelné tkaniny nebo organické vlákniny a sminerálním posypem, vysekávané do různých tvarů.
Vlnitá krytina – velkoformátové desky, vlnité zakřivení zajišťuje tuhost, používají se různé materiály: plech, vláknitý cement (tzv. eternit), organická nebo skelná vlákna rohoží sycená živicí, sklolaminát, plexisklo, polykarbonát svláknitou výztuží a další.
Plech – klempířsky zpracovaný, měděný nebo ocelový pozinkovaný, případně titanovaný, titanzinkový, hliníkový (obvykle sochranným nátěrem), ale i olověný.
Vláknocementové desky dříve obsahovaly jako vláknitou výztuž azbest česky osinek, jehož vlákna po vdechnutí mohou způsobovat azbestózu případně rakovinné bujení (mezoteliom), moderní vláknocementové šablony obsahují organická, skelná nebo minerální vlákna a zdravotní riziko nepředstavují
KOHOUT, Jaroslav; TOBEK, Antonín; MÜLLER, Pavel. Tesařství: Tradice z pohledu dneška. Praha: Grada Publishing, 1996. 256s. ISBN80-7169-413-4. Kapitola B. Krytina břidlová, s.182, 185–188.