Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, jímž ministr spravedlnosti žádá Nejvyšší soud o přezkoumání pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce z důvodu jeho tvrzené nezákonnosti. Soud může na návrh ministra nebo i bez něj přerušit nebo odložit výkon trestu, než o stížnosti rozhodne.[1] Účastník řízení tímto opravným prostředkem nedisponuje, může dát pouze ministru spravedlnosti neformální podnět k jejímu podání.
Jde také o opravný prostředek, který lze využít pouze v trestním řízení, ačkoli v letech 1951–1992 byla zakotvena i pro civilní proces (účastníci občanskoprávního řízení jí tehdy též nedisponovali, podat ji mohl pouze generální prokurátor nebo později i ministr spravedlnosti).[2][3] Do trestního řízení se dostala o rok dříve, v roce 1950.[4]
Stížnost pro porušení zákona může být podána ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Pouze proti výroku o trestu ale jen tehdy, pokud je uložený trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu či k poměrům pachatele nebo pokud je ve zřejmém rozporu s jeho účelem.[5] Podání stížnosti pro porušení zákona není omezeno žádnou lhůtou. Pokud ale podaná stížnost pro porušení zákona nebyla odůvodněna, je ministr spravedlnosti povinen ji odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.[6] Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona mj. uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.[7]
Nejvyšší soud o ní rozhoduje především ve veřejném zasedání za účasti státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, případně i pověřeného zástupce ministra spravedlnosti,[8] a pokud shledá, že zákon porušen byl, vysloví tuto skutečnost rozsudkem, ale napadené rozhodnutí zruší jen tehdy, pokud byl porušen v neprospěch obviněného. Nové rozhodnutí je pak vydáno na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu a nemůže být znovu rozhodnuto v neprospěch obviněného.[9]
Protože jde o opravný prostředek, kterým disponuje pouze ministr spravedlnosti, jakožto reprezentant jen jedné procesní strany – státu, dospěl v roce 2001 Ústavní soud k závěru, že jí jsou dotčena práva obviněného na „rovnost zbraní“. Vzhledem k tomu zrušil mj. ustanovení § 272 trestního řádu, které umožňovalo v případě porušení zákona ve prospěch obviněného napadené rozhodnutí zrušit. Nejvyššímu soudu tak pro takové případy zbyla pouze možnost vyslovit porušení zákona tzv. „akademickým výrokem“, ale napadené rozhodnutí ponechat v platnosti.[10]
V roce 2004 Ústavní soud zpochybnil její legitimitu dalším obsáhlým nálezem, v němž se pozastavil nad tím, že Nejvyšší soud vyhovuje relativně mnohem vyššímu počtu stížností pro porušení zákona než dovolání, a judikoval, že je hrubým porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy odkazují obviněného s jeho námitkami do řízení o opravném prostředku, jímž sám nedisponuje.[11] Uvažuje se proto nad tím, že v připravovaném novém trestním řádu by byla součástí dovolání nebo zvláštní kasační stížnosti, a podat by ji tak mohl i obviněný.[12]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
