čeleď rostlin From Wikipedia, the free encyclopedia
Lilkovité je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lilkotvaré (Solanales). Čeleď zahrnuje mnoho zemědělsky využívaných druhů, stejně jako druhů toxických. Je také významným zdrojem potravin, koření a látek využívaných ve farmacii, zejména alkaloidů. Některé druhy se také pěstují jako okrasné či nacházejí využití v genetickém a biotechnologickém výzkumu a v experimentální biologii.
 Lilkovité | |
|---|---|
 Lilek vejcoplodý (Solanum melongena) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | lilkotvaré (Solanales) |
| Čeleď | lilkovité (Solanaceae) Juss., 1789 |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lilkovité jsou jednoleté až vytrvalé byliny, keře, stromy i liány se střídavými jednoduchými nebo řidčeji zpeřenými listy bez palistů. Čepel listů je celistvá nebo různě laločnatá, bez ostrých zubů na okraji, často poněkud dužnatá. Dřevo je u stromovitých a keřovitých zástupců obvykle měkké. Rostliny jsou lysé nebo chlupaté, odění se skládá z jednoduchých, vidličnatých, hvězdovitých nebo žláznatých chlupů. Na dotek mohou být listy lepkavé nebo vlhké. Některé druhy, zejména z rodu lilek (Solanum), mají ostny na kmeni nebo i na listech.
Květy jsou pětičetné, obvykle oboupohlavné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, nejčastěji v úžlabních nebo vrcholových vrcholičnatých květenstvích. Kalich je srostlý, pěticípý, za plodu často zvětšený. Koruna je srostlá, pěticípá. Tyčinky jsou přirostlé ke korunní trubce, v počtu 4 až 5. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 (výjimečně 5) plodolistů a se stejným počtem komůrek, s jedinou čnělkou. Plodem je tobolka nebo bobule. Semen je obvykle mnoho.[1][2][3]
Pro stonky lilkovitých jsou charakteristické bikolaterální cévní svazky.
Čeleď zahrnuje téměř 2 500 druhů ve 102 rodech. Největší rody jsou lilek (Solanum, asi 1 500 druhů), Lycianthes (200), tabák (Nicotiana, 95), nolana (Nolana) a kustovnice (Lycium, obojí 90).[4]
.jpg)
.JPG)
Lilkovité jsou rozšířeny po celém světě, chybějí pouze v arktických oblastech. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech a subtropech, centrum druhové i rodové diverzity je v Jižní Americe. Lilkovité obsazují téměř všechny typy biotopů, zejména však rostou na narušených místech na půdách bohatých živinami.[1]
V původní květeně ČR tuto čeleď zastupuje lilek potměchuť (Solanum dulcamara), lilek černý (S. nigrum), lilek vlnatý (S. decipiens), durman obecný (Datura stramonium), blín černý (Hyoscyamus niger) a rulík zlomocný (Atropa bella-donna). Další druhy jsou zavlékány, zejména mnohé lilky (Solanum), kustovnice cizí (Lycium barbarum), vzácně i pablen kraňský (Scopolia carniolica). Z pěstovaných rostlin občas zplaňují mochyně židovská (Physalis alkekengi), tabák selský (Nicotiana rustica), tabák virginský (Nicotiana tabacum) a lilík mochyňovitý (Nicandra physalodes).[5] V teplých oblastech Evropy jsou zastoupeny i některé další rody, jako je mandragora (Mandragora), withanie (Withania) a Triguera.[6]
Květy lilkovitých jsou různorodého tvaru i velikosti a jsou opylovány celou řadou opylovačů. U některých rodů (např. lilek) květy neobsahují nektar a jsou opylovány včelami sbírajícími pyl, který jim slouží k výživě larev. Prašníky v takových květech mají okrouhlé otvory místo klasických podélných štěrbin a pyl je z nich vytřásán pohybem včely. Dlouhé květy kladivníku bývají opylovány drobnými ptáky.
Semena lilkovitých jsou obecně rozšiřována ptáky a savci včetně plodožravých netopýrů, vyhledávajícími bobule.
Některé amazonské druhy rodu Markea jsou epifyty, v nichž hnízdí žahaví mravenci. Některé stromy rostoucí v tropickém deštném pralese mohou ve výjimečných případech dorůstat výšky až 30 metrů.[1]
Čeleď obsahuje široké spektrum alkaloidů, z nichž nejvýznamnější skupinou jsou tropanové alkaloidy. Název „tropanové“ pochází z rodu Atropa, kam patří například rulík zlomocný. Jméno Atropa je původem z řecké mytologie, kde patřilo jedné z Moir, tří bohyň osudu, která přestřihávala nit života. Toto pojmenování popisuje dlouho známou jedovatost a toxicitu těchto látek. Tropanové alkaloidy se mohou vyskytovat také v rodech durman (Datura, Brugmansia), mandragora (Mandragora) a v mnohých dalších rodech této čeledi.[7]
Po chemické stránce mají tropanové alkaloidy charakteristickou bicyklickou strukturu. Nejvýznamnější je atropin, skopolamin a hyoscyamin. Z farmakologického hlediska to jsou nejsilnější existující anticholinergika neboli inhibitory signálů přenášených neurotransmiterem acetylcholinem. Symptomy předávkování mohou zahrnovat sucho v ústech, rozšířené zornice, ataxii, zadržování moči, halucinace, křeče, kóma a smrt.
Tropanové alkaloidy jsou i přes vysokou toxicitu důležité látky. Mohou zvrátit cholinergní otravu, která může být způsobena kontaktem s pesticidy a chemickými zbraněmi, jako například sarin a VX. Jsou také použitelné k zastavení mnoha typů alergických reakcí. Skopolamin je činidlo používané v oftalmologii, neboť rozšiřuje zornice a tím umožňuje vyšetření vnitřku oka. Tyto alkaloidy mohou být také použity jako látky potlačující zvracení (antiemetika) u lidí se sklony ke kinetózám nebo po chemoterapii. Atropin má stimulující efekt na centrální nervový systém a srdce, zatímco skopolamin má účinek sedativní.
Známý alkaloid pocházející z čeledi lilkovitých je nikotin. Stejně jako ostatní tropanové alkaloidy působí na cholinergní neurony, ale s opačným účinkem (je to agonista). Má vyšší specifitu k nikotinovým acetylcholinovým receptorům než jiné ACh proteiny. Nikotin se přirozeně vyskytuje v rostlinách rodu tabák (Nicotiana) a petúnie (Petunia).
Další skupinou toxických látek nalézajících se v této čeledi jsou glykoalkaloidy, například solanin, který je příležitostně zodpovědný za otravu po požití bobulí lilku černého nebo lilku potměchuti nebo nadzemních částí bramboru.[8][9]
Lilkovité jsou největší čeleď řádu lilkotvaré (Solanales). Sesterskou skupinou je podle kladogramů APG čeleď svlačcovité (Convolvulaceae). V minulosti byla některými taxonomy (např. Cronquist) oddělována čeleď Nolanaceae (rody Alona a Nolana).[4][10]
Čeleď lilkovité je dobře vyhraněná skupina. Její monofyletičnost je mimo morfologie podpořena i analýzou cpDNA. Dřívější dělení čeledi na podčeledi Solanoideae, Cestroideae a Anthocercidae se ukázalo jako umělé, neboť Cestroideae tvoří v tomto pojetí bazální parafyletický komplex. Bylo také zjištěno, že rod lilek (Solanum) je parafyletický a proto jsou do něj vřazeny rody rajče jedlé (Lycopersicon) a rajčenka (Cyphomandra).[2] Také rod Brugmansia patří minulosti, neboť druhy z něj byly převedeny do rodu durman (Datura).
Po morfologické stránce je lilkovitým velmi podobná čeleď brutnákovité (Boraginaceae).[1]
Lilek brambor je 4. nejvýznamnější potravina pro výživu lidstva a v klimaticky příhodných oblastech jedna z nejčastěji pěstovaných plodin. Mnohé druhy jsou také široce využívány jako zelenina či ovoce, především rajče jedlé (Lycopersicon esculentum), paprika setá (Capsicum annuum), lilek vejcoplodý neboli baklažán (Solanum melongena) a rajčenka (Cyphomandra betacea). V Jižní Americe jsou jako ovoce pěstovány mnohé další druhy lilku, např. Solanum hyporhodium, S. muricatum neboli 'pepino', S. quitoense a S. topiro aj. Občas se také pro plody pěstuje mochyně peruánská (Physalis peruviana), místně i jiné druhy. Různé druhy papriky jsou používány jako koření, zejména paprika setá (Capsicum annuum), paprika křovitá (C. frutescens) a paprika čínská (C. chinense).[13]
Vzhledem k obsahu účinných alkaloidů lze nalézt v čeledi lilkovité celou řadu druhů s psychotropními účinky. Nejvíce je v tomto směru využíván tabák, zejména druhy tabák selský (Nicotiana rustica) a tabák virginský (Nicotiana tabacum). Nikotin obsahují i některé druhy petúnií, zejména petúnie fialová (Petunia violacea). Pro halucinogenní účinky jsou vyhledávány různé druhy durmanu (Datura) a brugmansie (Brugmansia), v Jižní Americe místně i Iochroma fuchsioides, Latua pubiflora, Methysticodendron amesianum. V Austrálii používají domorodci k navození vzrušení a halucinací listy Duboisia hopwoodii. Skopoletin, obsažený v amazonských druzích rodu Brunfelsia, navozuje pocit chladu. U některých lidí se vyskytuje přecitlivělost nebo alergie na některé lilkovité rostliny.[13]
V lékařství byla zejména ve středověku hojně využívána mandragora lékařská (Mandragora officinarum), která měla významné místo i v magii. Withanie snodárná (Withania somnifera), tzv. ašvagandha, má široké využití v indické ájurvédě a svými komplexními regeneračními účinky je blízká ženšenu.[13] V tradiční čínské medicíně jsou využívány plody a kůra z kořene kustovnice čínské (Lycium chinense).[14] Plody této kustovnice jsou pod jménem „goji“ (godži) prodávány i v ČR.
Argentinský tabák Nicotiana glauca obsahuje alkaloid anabasin, který má insekticidní účinky.[13]
.jpg)
.jpg)
Alkekengi, Anisodus, Anthocercis, Anthotroche, Athenaea, Atrichodendron, Atropa, Atropanthe, Benthamiella, Bouchetia, Brachistus, Browallia, Brugmansia, Brunfelsia, Calibrachoa, Calliphysalis, Capsicophysalis, Capsicum, Cestrum, Chamaesaracha, Coeloneurum, Combera, Crenidium, Cuatresia, Cyphanthera, Darcyanthus, Datura, Deprea, Discopodium, Duboisia, Duckeodendron, Dunalia, Dyssochroma, Eriolarynx, Espadaea, Exodeconus, Fabiana, Goetzea, Grammosolen, Hawkesiophyton, Henoonia, Heteranthia, Hunzikeria, Hyoscyamus, Iochroma, Jaborosa, Jaltomata, Juanulloa, Latua, Leptoglossis, Leucophysalis, Lycianthes, Lycium, Mandragora, Markea, Melananthus, Merinthopodium, Metternichia, Nectouxia, Nicandra, Nicotiana, Nierembergia, Nolana, Nothocestrum, Oryctes, Pantacantha, Pauia, Petunia, Physalis, Physochlaina, Plowmania, Poortmannia, Protoschwenkia, Przewalskia, Quincula, Reyesia, Salpichroa, Salpiglossis, Saracha, Schizanthus, Schraderanthus, Schultesianthus, Schwenckia, Sclerophylax, Scopolia, Sessea, Solandra, Solanum (včetně Cyphomandra a Lycopersicum), Streptosolen, Symonanthus, Trianaea, Trompettia, Trozelia, Tsoala, Tubocapsicum, Tzeltalia, Vassobia, Vestia, Withania, Witheringia[15]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
