Slucký pogrom

Aféra ve Slucku odkazuje na masakr tisíců Židů, ke kterému došlo ve městě Sluck v Bělorusku v Sovětském svazu v říjnu roku 1941 nedaleko města Minsk pod německou okupací za druhé světové války. Pachateli byly speciální síly gestapa a litevští spojenci Třetí říše. Během dvou dnů bylo zavražděno téměř 4 000 Židů spolu s tisíci dalšími obyvateli. Bezhlavé masové vraždění vedlo k tomu, že Bělorusové odporovali svým nacistickým okupantům.

Pomník zavražděným Židům, vězňům ghetta Slutsk, 7.-8. února 1943. Nachází se ve Slutsku na ulici Monakhova.

Ve městě Sluck žilo mnoho Židů, stejně tak velké množství Bělorusů. Přestože německá vláda již dříve podepsala pakt o neútočení se Sovětským svazem, nacisté, kteří byli povzbuzeni úspěchem v západní Evropě, naplánovali a provedli operaci Barbarossa a 22. června 1941 napadli jejich bývalého spojence. Cestou zvýšili počet spojenců satelitních zemí.

27. října 1941 vstoupily do města čtyři roty vojenské policie umístěné v Kaunasu a to s úkolem zlikvidovat městské židovské obyvatelstvo do dvou dnů. Tato „speciální bezpečnostní operace“ byla vedena jednotkami „Einsatzgruppen“ z SS a jednala bez povolení místní nacistické civilní správy a bezpečnostních orgánů SS, které z populace uspořádaly různé specializované pracovníky.

Židé byli obklopeni, odstraněni ze svých domů a zavražděni hromadně v takovém šílenství, že nebyla zavražděna pouze jejich rasa. Bylo zmasakrováno i etnické obyvatelstvo této oblasti. Nacistická civilní správa v Bělorusku byla pobouřena poté, co vyvinula velké úsilí k získání přízně místního obyvatelstva v souladu s vůdcovými pokyny.

Generální komisař Běloruska Wilhelm Kube napsal protest svému nadřízenému a říšskému vůdci Heinrichu Himmlerovi:^[1]

Během akce bylo město obrazem hrůzy. S nepopsatelnou brutalitou ze strany německých policistů a zejména litevských partyzánů byli Židé, mezi nimi i Bělorusové, odebráni ze svých domovů a nahnáni dohromady. Všude ve městě byly slyšet výstřely a v různých ulicích byly nahromaděny mrtvoly zastřelených Židů. Bělorusové byli v největší nouzi, aby se z obklíčení mohli osvobodit.

Dopis končí:

Tuto zprávu předkládám ve dvou stejnopisech tak, že jedna kopie bude předána říšskému ministrovi. Klid a pořádek v Bělorusku nemůže být udržován metodami tohoto druhu. Pohřbít vážně zraněné lidi zaživa, kteří se snažili dostat z jejich hrobů, je tak podlé a odporné jednání, že by tyto incidenty měly být oznámeny vůdci (Führer) a říšskému maršálovi (Reichsmarschal).

Podle všeho nebyl Adolf Hitler o incidentu informován a poté se mylně domníval, že by nacističtí partyzáni mezi Bělorusy mohli podpořit Němce v pokračující invazi.

Centrum Simona Wiesenthala umístilo v roce 2008 Michaila Gorškova na seznam nejhledanějších nacistických válečných zločinců pro jeho údajnou účast na masakru.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sluzk Affair na anglické Wikipedii.

1. Nazi Conspiracy and Aggression: Volume III (Office of United States Chief of Counsel for Prosecution of Axis Criminality). Washington, D.C.: USGPO. 1946. pp.783-789 Archivováno 22. 5. 2011 na Wayback Machine. accessed January 2008.
2. "Most Wanted Nazis Archivováno 16. 10. 2011 na Wayback Machine.", Bridget Johnson, About.com

Související články

• Holokaust

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aféra ve Slucku na Wikimedia Commons
• The Murder of Soviet Jews