Slavíkovice (Černíkov)

Slavíkovice jsou malá vesnice, část obce Černíkov v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Nachází se asi pět kilometrů jihovýchodně od Černíkova. Je zde evidováno 48 adres.^[3] V roce 2011 zde trvale žilo 91 obyvatel.^[4]

Slavíkovice
kostel svatého Josefa
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Černíkov
Okres	Klatovy
Kraj	Plzeňský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°23′14″ s. š., 13°9′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	105 (2021)[1]
Katastrální území	Slavíkovice (3,37 km²)
PSČ	345 06
Počet domů	46 (2021)[2]
Slavíkovice
Další údaje
Kód části obce	150207
Kód k. ú.	750204
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavíkovice jsou také název katastrálního území o rozloze 3,37 km².^[5] Slavíkovice leží v rovinatém i mírně svažitém terénu na potoku Poleňka. Jejich dominantou je kostel, postavený na nevelké návsi, a pozoruhodné jsou i některé chráněné lidové stavby, z nichž nejhodnotnější je patrový špýchar čp. 55.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379,^[6] a to v Berním rejstříku Plzeňského kraje. První známí majitelé byli bratři z Pušperka, později se tu střídali vladykové a ves nebo její části byly přiděleny k okolním panstvím, zejména k Úsilovu. Když Videršpergárové z Videršperka v roce 1624 prodali úsilovské panství a ponechali si jenom Slavíkovice, staly se samostatným statkem, při kterém se v roce uvádí 1716 i panské sídlo. Slavíkovice v roce 1758 přikoupil a k panství Bystřice připojil Karel Josef Palm. V té době bylo podle Tereziánského katastru ve Slavíkovicích 15 hospodářů. Po smrti zmíněného majitele spravovala zadlužené panství soudní administrace. V soudní dražbě v roce 1839 koupil panství Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. Ve vsi tehdy byla panská palírna, myslivna a hospoda.

V roce 1790 byla ve Slavíkovicích zřízena škola. Byla jednotřídní a vedle slavíkovických dětí ji navštěvovaly také děti z Bukové, Mezholez, Nevděku, Úsilova a Vílova. Podle školních statistik do ní bylo v roce 1792 zapsáno 135 dětí. Pro velký počet žáků byla škola v roce 1862 rozšířena na dvojtřídní. Vyučování již probíhalo v nové budově, postavené v roce 1843.

Slavíkovice byly také centrem farního obvodu a sídlem fary. Původně tu vznikla v roce 1785 lokálie, která byla v roce 1857 povýšena na faru. Na návsi na místě kaple připomínané v roce 1716, byl postaven v roce 1827 kostel a zasvěcen svatému Josefu.

V samotných Slavíkovicích tehdy žilo 494 obyvatel. Byl to nejvyšší počet obyvatel, který se postupně snižoval, takže při sčítání v roce 1930 už tu žilo jen 239 lidí. Další velký úbytek byl zaznamenán po druhé světové válce. V roce 1950 bylo při sčítání napočítáno 167 obyvatel. Jednou z příčin tohoto úbytku byl odchod některých rodin do usedlostí v pohraničí.

Významnou změnou v poválečném vývoji Slavíkovic bylo ustavení jednotného zemědělského družstva 5. května 1952. Jeho trvání nebylo dlouhé, už v průběhu roku 1953 se rozpadlo a znovu se začalo společně hospodařit v srpnu roku 1957.

Změny ve správním uspořádání zaznamenali Slavíkovští až v posledních letech. Celá vesnice od 1. ledna 2003 byla přiřazena pod rozšířenou obec a obec s pověřeným úřadem Klatovy. Nadále zůstávají Slavíkovice sídlem fary.

V současné době žije ve Slavíkovicích zhruba 90 obyvatel.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[7][8]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	384	387	317	322	315	282	239	167	161	146	109	83	84	91	105
Počet domů	57	59	62	61	58	55	53	51	51	42	37	43	45	45	46

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1850–1984 Slavíkovice byly samostatnou obcí v okrese Domažlice. Od 1. ledna 1985 jsou částí obce Černíkov v okrese Domažlice, ale od 1. ledna 2007 v okrese Klatovy. V letech 1850–1909 k obci patřila Buková a v letech 1850–1984 také Nevděk.^[9]

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Josefa, postavený roku 1827 v klasicizujícím stylu

Rodáci

• Anežka Šedivcová–Formánková (1904–1971), pilotka a radiotelegrafistka, 1. žena v Československu, která získala pilotní průkaz

Fotogalerie

• 
  Ulice vedoucí Slavíkovicemi
• 
  Rozcestí v obci
• 
  Pomník

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 226.
5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 272.
7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 517, 49, 366.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavíkovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Slavíkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slavíkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Webové stránky obce Slavíkovice Archivováno 18. 5. 2021 na Wayback Machine.

Portály: Česko | Geografie