Salome Zurabišviliová (nepřechýleně Zurabišvili; gruzínsky სალომე ზურაბიშვილი * 18. března 1952, Paříž) je francouzsko-gruzínská politička a diplomatka, v letech 2018 až 2024 prezidentka Gruzie. V letech 2004 až 2005 byla ministryní zahraničních věcí Gruzie.[1] Byla první ženou v úřadu prezidenta Gruzie.[pozn. 2]
| Salome Zurabišviliová | |
|---|---|
.jpg) | |
| 5. prezidentka Gruzie | |
| Ve funkci: 16. prosince 2018 – dosud (sporné)[pozn. 1] | |
| Předseda vlády | Mamuka Bachtadze Giorgi Gacharija Irakli Garibašvili |
| Předchůdce | Giorgi Margvelašvili |
| Nástupce | Michail Kavelašvili |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Georgia's Way (2006–2010) |
| Rodné jméno | Salomé Nino Zourabichvili |
| Narození | 18. března 1952 (72 let) Paříž |
| Choť | Nicolas Gorjestani (1981–1992) J̌anri Kašia (1993–2012) |
| Rodiče | Levan Zurabishvili a Zeinab Kedia |
| Děti | Teymouraz Gorjestani Kethevane Gorjestaniová |
| Příbuzní | Othar Zourabichvili (bratr) |
| Alma mater | Pařížský institut politických věd Kolumbijská univerzita School of International and Public Affairs, Columbia University |
| Profese | diplomatka, státnice a politička |
| Náboženství | Gruzínská pravoslavná církev |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (2003) rytíř Národního řádu za zásluhy Řád za zásluhy Polské republiky Knight of the Order of the Star of Italian Solidarity rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | salome |
| Commons | Salome Zurabishvili |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Politická kariéra
Salome Zurabišviliová vstoupila do služeb francouzské diplomacie v roce 1974. V letech 2003-2004 byla velvyslankyní Francouzské republiky v Gruzii. 20. března 2004 ji gruzínský prezident Michail Saakašvili jmenoval ministryní zahraničních věcí Gruzie (z funkce velvyslankyně byla uvolněna na žádost gruzínských úřadů).[2]) V té době byla ještě francouzskou občankou, takže jí prezident ve stejný den udělil zvláštním nařízením také gruzínské občanství. Jako ministryně zahraničí dosáhla dohody o stažení ruských základen v Batumi a Achalkalaki z Gruzie.[3] Dne 19. října 2005 ji předseda vlády Zurab Nogaideli z funkce ministryně odvolal, ale Zurabišviliová byla rozhodnuta gruzínskou politiku neopustit. Již na podzim 2005 oznámila vznik Hnutí Salome Zurabišviliové, které se stalo jádrem nové strany Gruzínská cesta.[4] Její opoziční subjekt získal ve volbách 2006 pouhých 2,7 % hlasů. Po dalším neúspěchu v prezidentských volbách roku 2008 a zklamání z významu opozice patřila v dubnu a květnu 2009 jedním z iniciátorů nových protestů požadujících rezignaci prezidenta Saakašviliho.[5]) opět Gruzii na dva roky na podzim 2010 opustila.[6]
V roce 2013 po návratu do politiky kandidovala na prezidenta Gruzie, ale její kandidatura nebyla přijata, článek 29 odstavec 11 gruzínské ústavy zakazuje osobě s dvojím občanstvím zastávat tento úřad. Proti zamítnutí kandidatury byla podána žaloba na základě právního výkladu, že jmenovaný článek nehovoří o samotné kandidatuře, jen o vykonávání úřadu.[7]
V říjnu 2016 byla zvolena jako nezávislá kandidátka do parlamentu, už v dubnu příštího roku oznámila, že „není vyloučena“ její účast v prezidentských volbách v roce 2018. V srpnu 2018 se v souvislosti s opětovnou kandidaturou na prezidentský úřad Salome Zurabišvili vzdala francouzského občanství a 9. září ji pro prezidentské volby 2018 podpořila strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišvili. Vyhrála ve druhém kole celkovým ziskem 1 147 625 hlasů a mandát prezidentky Gruzie jí započal inaugurací dne 16. prosince 2018.[8]
V červnu 2019 vypukly v Tbilisi během návštěvy ruských poslanců protivládní a protiruské demonstrace. Zurabišviliová, která začala o patnáct let dříve svoji kariéru snahou o sbližování s Ruskem a kritikou ultranacionalistů, označila severního souseda za „nepřítele a okupanta“ a naznačila, že stojí za rozpoutáním protestů. „Pátá kolona, kterou (Rusko) řídí, může být nebezpečnější než otevřená agrese,“ uvedla.[9][10]
V prosinci 2024 prohlásila Zurabišviliová, že neuznává zvolení Michaila Kavelašviliho gruzínským prezidentem a po jeho inauguraci 29. prosince se prohlásila za jedinou legitimní hlavu státu a uvedla, že neodstoupí, dokud nedojde k novým parlamentním volbám.[11][12] Byla však vládní stranou Gruzínský sen pod pohrůžkou uvěznění donucena opustit sídlo hlavy státu.[13]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
