Socialistická autonomní oblast Kosovo

Socialistická autonomní oblast Kosovo (zkráceně SAO Kosovo; srbochorvatsky Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo, SAP Kosovo; Социјалистичка Аутономна Покрајина Косово, САП Косово; albánsky Krahina Socialiste Autonome e Kosovës) byla socialistickou autonomní oblastí, jež byla součástí Socialistické republiky Srbsko. Svým postavením se nelišila od jednotlivých republik federace, nejviditelnějším rozdílem byla absence vlajky a znaku. SAO Kosovo vznikla v roce 1968 v souvislosti s dodatky pět let staré ústavy. 2. července 1990 se místní parlament pokusil vyhlásit Kosovo svazovou republikou, za což ho srbský parlament 5. července rozpustil.^[1] Za konec její existence bývá považováno 28. září 1990, kdy srbský parlament přijal novou ústavu, která fakticky zrušila politickou autonomii obou autonomních oblastí.^[2]

Socialistická autonomní oblast Kosovo Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo Социјалистичка Аутономна Покрајина Косово Krahina Socialiste Autonome e Kosovës ←  1968–1990  → vlajka
Geografie
Hlavní město	Priština
Rozloha	10 686 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 584 441
Jazyky	srbochorvatština, albánština
Státní útvar
Státní zřízení	socialistická autonomní oblast
Mateřská země	Socialistická republika Srbsko
Měna	Jugoslávský dinár
Vznik	1968
Zánik	28. září 1990
Státní útvary a území
Předcházející Socialistická republika Srbsko Následující Autonomní oblast Kosovo a Metochie

Vývoj názvu

• 1945–1963: Autonomní Kosovsko-metochijská oblast jako součást Lidové republiky Srbsko
• 1963–1968: Autonomní oblast Kosovo a Metochie jako součást Socialistické republiky Srbsko
• 1968–1990: Socialistická autonomní oblast Kosovo jako součást Socialistické republiky Srbsko^[3]

Historie

Etnická struktura Kosova podle sídel, dle sčítání lidu z roku 1981

Již v roce 1945 rozhodlo Národní shromáždění Lidové republiky Srbsko o vytvoření dvou autonomních oblastí: Kosova a Vojvodiny.^[4] Významným mezníkem ve vývoji autonomních oblastí však byla až ústava z roku 1974, která autonomním oblastem poskytovala širší rozsah autonomie. Tito ve svém projevu ke špičkám státu, armády a strany v Karađorđevu na konci roku 1979 kritizoval politiku kosovských představitelů po přijetí ústavy z roku 1974 – podle Tita se kosovští Albánci domnívali, že dostali víc práv a část státnosti, což využili k přímému jednání s představiteli Albánie, kdy tak obešli republikové i federální reprezentace.^[5]

Z důvodů rozporů mezi Jugoslávií a Sovětským svazem začala vzrůstat obava z případné infiltrace místního obyvatelstva od Hodžova albánského režimu. Represe vyústily v roce 1956 v takzvaném prizrenském procesu, který byl po pádu Rankoviće označen za nezákonný.^[6]

V listopadu 1968 otřásly některými kosovskými a západomakedonskými městy demonstrace Albánců, které požadovaly vytvoření vlastní republiky v rámci jugoslávské federace, která měla zahrnovat území nejen Kosova, ale také část západní Makedonie a Černé Hory.^[7] Vláda za pomoci armády nepokoje potlačila, odmítla možnost vzniku samostatné republiky, ale formou ústavních dodatků rozšířila v roce 1971 kompetence autonomních oblastí na faktickou úroveň republik.^[7][8]

V březnu 1981 propukly v Kosovu bouřlivé demonstrace, na nichž demonstranti volali po vlastní republice, sjednocení všech albánských území a velebili soudobý režim v Albánii.^[9] Následovalo vyhlášení mimořádného stavu v některých městech a vyhlášení krizové situace (podle tehdejšího jugoslávského názvosloví se jednalo o mírnější stanné právo) v oblasti na dvacet měsíců. V listopadu 1981 přijal ústřední výbor Svazu komunistů Jugoslávie materiál Předsednictva federace, který analyzoval příčiny nepokojů a pokoušel se vytvořit osnovu, jak podobným situacím v budoucnosti politicky předcházet.^[9]

V lednu 1986 otiskl literární týdeník Kniževne novine petici kosovského slovanského obyvatelstva, v níž si stěžují na diskriminaci ze strany místních Albánců.^[10] V dubnu 1987 dochází k obratu v politice Slobodana Miloševiće: dosavadní odpůrce projevů srbského nacionalismu podpořil při návštěvě Kosova požadavky místní srbské a černohorské minority památnými slovy: "Nikdo vás nesmí bít". Jeho projev na Kosově Poli je počátkem přechodu srbských komunistů k velkosrbskému nacionalismu.^[11] V lednu 1988 začíná proces ústavních reforem v Srbsku, na jehož konci jsou v březnu 1989 omezeny pravomoci autonomních oblastí. Oblasti přišly o právo veta na ústavní změny v republice a částečně také o svou zákonodárnou, správní a soudní pravomoc.^[12] Přestože hlasování Kosovského parlamentu nedosáhlo požadované dvoutřetinové většiny, bylo prohlášeno za platné. Ještě v říjnu 1988 demonstrují Albánci proti srbskému nacionalismu a zásahů do autonomie Kosova.^[12]

Definitivní konec autonomie přinesla nová srbská ústava z 28. září 1990.^[2]

Je vhodné však také dodat, že ačkoliv Kosovo patřilo mezi ekonomicky nejzaostalejší oblasti SFRJ^[13], místní životní úroveň se oproti meziválečnému období nebývale zvýšila a to také díky fondům, přes které do Kosova proudily finanční prostředky - pravdou ale zůstává, že jejich využití bylo neefektivní.^[14],^[15] Pravdou také je, že životní úroveň obyvatele Kosova dosahovala zhruba jedné osminy průměrného standardu ve Slovinsku.^[16]

Politika

Politickou hegemonii zde jako ve zbytku federace měla Komunistická strana, respektive Svaz komunistů.

Po pokusu o vyhlášení vlastní svazové republiky byl v červenci 1990 rozpuštěn kosovský parlament, jehož pravomoci převzal parlament srbský, což bylo v březnu 1991 stvrzeno zákonem.^[17]

V čele státu je po roce 1974, po vzoru federálního Předsednictva, Předsednictvo SAO Kosovo.

Představitelé Kosova

• Předsedové Lidového shromáždění (1953–1974)
  • Fadil Hodža (1945–1953)
  • Ismet Šaćiri (1953)
  • Đorđije Pajković (1953–1956)
  • Pavle Jovićević (1956–1960)
  • Dušan Mugoša (1960–1963)
  • Stanoje Akšić (1963–1967)
  • Fadil Hodža (1967–1969)
  • Ilaz Kurteši (1969–1974)
• Předsedové Předsednictva Socialistické autonomní oblasti Kosovo (1974–1990)
  • Džavid Nimani (1974–1981)
  • Ali Šukrija (1981–1982)
  • Kolj Široka (1982–1983)
  • Šefket Nebih Gaši (1983–1985)
  • Branislav Skembarević (1985–1986)
  • Bajram Selani (1986–1988)
  • Remzi Kolgeci (1988–1989)
  • Hisen Kajdomčaj (1989–1990)

Odkazy

Reference

1. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 27. ISSN 0037-6922.
2. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 28. ISSN 0037-6922.
3. HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola Autonomija Kosova, s. 131. (srbochorvatština)
4. Čl. 111 odst. 3. In Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie z 10. dubna 1963, ve znění pozdějších předpisů.
5. CABADA, Ladislav. Politický systém Slovinska. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2). ISBN 80-86429-37-7. S. 87.
6. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 534.
7. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 545.
8. ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie - Srbsko - Kosovo. Brno: Masarykův ústav v Brně, 2011. Kapitola Kosovo jako republika?, s. 219.
9. DIZDAREVIĆ, Raif. Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. 1. vyd. Praha: Jan Vašut s. r. o., 2002. 351 s. ISBN 80-7236-171-6. S. 69–71.
10. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 23. ISSN 0037-6922.
11. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 24. ISSN 0037-6922.
12. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 25. ISSN 0037-6922.
13. MARSENIĆ, Dragutin. Ekonomika Jugoslavije. Bělehrad: Ekonomika, 1990. 509 s. ISBN 86-7113-046-0. Kapitola Regionalni razvoj i posebno razvoj nedovoljno razvijenih republika i pokrajine Kosovo, s. 313. (srbochorvatština)
14. DIZDAREVIĆ, Raif. Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. 1. vyd. Praha: Jan Vašut s. r. o., 2002. 351 s. ISBN 80-7236-171-6. S. 62.
15. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 531, 545.
16. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 555.
17. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 27 a 29. ISSN 0037-6922.

Související články

• Socialistická federativní republika Jugoslávie
• Socialistická republika Srbsko
• Kosovo

Portály: Kosovo | Srbsko