Rusko-turecká válka (1735–1739)

Rusko-turecká válka (označovaná též jako rusko-rakousko-turecká válka) v letech 1735–1739 byla pátou ze série válek mezi Ruským impériem a Osmanskou říší.

Rusko-turecká válka z let 1735–1739 Rakousko-turecká válka 1737–1739
Mapa ruského tažení
Trvání	1735 –1739
Místo	Balkán a Východní Evropa
Výsledek	Nišský a bělehradský mír
Změny území	Rakousko postoupilo Osmanské říši Srbské království, Olténii, severní Bosnu a jižní Banát. Osmanská říše postoupila Azov Rusku.
Strany
Ruské impérium Ruské impérium Kozácký hetmanát Kozácký hetmanát Habsburská monarchie Srbské království Osmanská říše Valašsko Moldávie Krymský chanát Krymský chanát
Velitelé
Burkhard Münnich Peter Lacy Ernst Gideon von Laudon Mehmed Paša Ali Paša Jahja Paša
Ztráty
100 000+ mrtvých 20 000 mrtvých či zraněných neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byla vyprovokována osmansko-perskou válkou, která trvala od roku 1730 do roku 1735. Tu vedla Osmanská říše s perskou dynastií Afšárovců a v jejím průběhu došlo k nájezdům krymských Tatarů na ruské území. Následná válka mezi Ruskem a Osmanskou říší byla vedena také ve znamení neustálé snahy Ruska o zajištění přístupu k Černému moři.

V roce 1737 se na ruské straně zapojilo do války Rakousko, čímž začala Rakousko-turecká válka 1737–1739. Tento krok však Vídni nepřinesl žádný prospěch, naopak po sérii porážek Rakousko přistoupilo na potupný mír, kterým vrátilo Turkům část území získaných roku 1718, konkrétně zábor v Srbsku včetně Bělehradu (kde byl mír 21. 8. 1739 podepsán) a Malé Valašsko. Rakousko-turecká hranice tak byla stanovena na linii Sáva–Dunaj–Karpaty.

Carská vojska byla na bojišti podstatně úspěšnější a vstoupila až do Moldávie, ale rakouské odpadnutí a obavy z osmanských spojenců, zejména Švédů, je vedly k uzavření míru v Niši (29. 9. 1739). Válka nakonec přinesla Rusku jen zisk pevnosti Azov a upevnění pozice v Záporoží. Petrohrad se zavázal demilitarizovat pobřeží Azovského moře a nevysílat své lodě do Černého moře.^[1]