From Wikipedia, the free encyclopedia
Rocketdyne RS-68 je raketový motor na kapalné pohonné látky, vyvíjený od poloviny 90. let pro pohon rakety Delta IV. Vyznačuje se jednoduchostí konstrukce, relativně nízkou cenou a spolehlivostí. První start se konal roku 2002. Bylo v plánu využití vylepšené verze RS-68B v programu Constellation zrušeném v říjnu 2010.
RS-68 | |
---|---|
Země původu | USA |
Výrobce | Pratt & Whitney Rocketdyne |
Účel | Hlavní motor prvního stupně |
Použití | Delta IV, Ares V (zrušen) |
Status | Ve službě |
První let | 20. listopadu 2002 |
Počet použitých | 20+ |
Varianty | RS-68B (Ares V), RS-68 REGEN (koncept) |
Specifikace | |
Tah (vakuum) | 3 312 kN |
Tah (hladina moře) | 2 900 kN |
Isp (vak) | 4 120 N.s/kg (412 s) |
Isp (hlm) | 3 580 N.s/kg (365 s) |
Poměr tah/hmotnost | 51,2 |
Druh pohonných látek | Kapalné, kryogenní |
Palivo | Kapalný vodík LH2 |
Okysličovadlo | Kapalný kyslík LOX |
Poměr poh. látek | LH2/LOX 1:6 |
Cyklus | Otevřený s turbočerpadlem |
Regulace tahu | ano |
Chlazení | Komora: regenerativněTryska: ablativně |
Expanzní poměr trysky | 21,5:1 |
Počet komor | 1 |
Tlak v komoře | 10,26 MPa |
Teplota v komoře | ~3000 °C |
Směrování tahu | Hydraulicky |
Rozměry | |
Celková délka | 5,2 m |
Průměr trysky | 2,43 m |
Hmotnost | RS-68 - 6600 kg RS-68A - 6740 kg |
Motor RS-68 byl vyvinut společností Rocketdyne Propulsion and Power v Los Angeles v Kalifornii. Hlavním cílem projektu byl jednoduchý a levný motor na jedno použití. Toho bylo dosaženo snížením počtu součástek o 80% oproti několikanásobně použitelnému Space Shuttle Main Engine (SSME). Zjednodušení koncepce však způsobilo značné snížení účinnosti motoru v porovnání s SSME, oproti němuž má o 10% nižší specifický impuls a o 30 % horší poměr tah/hmotnost. Cena jednoho RS-68 je přibližně 14 milionů dolarů oproti 50 mil. za SSME, to z něj činí dobrý motor pro jednorázové nosné rakety jako Delta IV.
Motor spaluje tekutý vodík a tekutý kyslík v poměru 1:6. Dopravu paliva a okysličovadla zajišťují turbočerpadla poháněná malou spalovací turbínou. Chlazení spalovací komory je řešeno systémem channel-wall. Průkopníkem tohoto systému byl Sovětský svaz (motor RD-0120 rakety Eněrgija). Systém sestává z vnitřního a vnějšího pláště a mezi nimi jsou připájeny oddělovací pláty, tím vznikají kanálky, jimiž proudí chladicí médium. Oproti standardní koncepci chlazení, kde jsou kanálky tvořeny stovkami trubiček navinutými a připájenými na stěnu komory, je systém channel-wall celkově těžší ale výrobně mnohem jednodušší a levnější. Jako chladicí médium slouží palivo (osvědčená koncepce využívaná již za 2. světové války). Ovládání vektoru výstupních plynů trysky je řešeno podobně jako u ostatních raketových motorů, tedy hydraulicky ovládaným kloubovým závěsem trysky. Tryska je chlazena potahem z ablativního materiálu, který žárem od výstupních plynů postupně odtává a rozptyluje tak teplo do okolí. Hmotnost je oproti regenerativnímu způsobu chlazení používanému u podobných motorů vyšší, výrobní nároky a cena jsou však mnohem nižší.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.